Našla jsem lásku, trochu zapadanou sněhem

Nikdy nevíte, co vám osud nachystá. Život je někdy opravdu zajímavý. Stačí třeba jen vběhnout do kadeřnictví… Všichni už čekali jaro, přesto začalo divoce sněžit.

A nepřestávalo. Byla jsem do takového počasí špatně oblečena. Měla jsem naštěstí stále ještě zimní kabát, to ano, ale zároveň jsem si oblékla sukni a obula střevíčky na podpatku. V duchu jsem si nadávala.

Z tramvaje jsem sledovala, jak po silnici tečou proudy vody, jak v loužích mizí těžké sněhové vločky, jak lidé v kapucích utíkají před nečasem anebo hledají deštník, většinou marně. A musela jsem vystoupit, byla jsem objednaná do kadeřnictví.

I když bylo třeba jen přeběhnout mokrou silnici, udělat ještě tři čtyři skoky a otevřít dveře do osvětlené vyhřáté provozovny, byla jsem hned promočená. Sníh ve vlasech, voda v botách. Ještě jsem ji nanesla dovnitř, jako bych byla vodník.

Také vás může zajímat ...

Kadeřnictví bylo s výjimkou slečny ve světlém pláštíku a paní v recepci prázdné, stejně jako ulice před ním. Ani psa by nevyhnal. „Potřebovala bych přistřihnout, jen trošku,“ řekla jsem a klesla do křesla.

Vločky ve vlasech Sněžení snad ještě zesílilo. Slečna mě stříhala, tiše hrálo rádio, venku se ženili čerti. Zaparkovaná auta se měnila v mohutné sněhové koule. Sledovala jsem se v zrcadle, šklebila jsem se na sebe a v duchu jsem si říkala: Nový účes ti nepomůže, stejně si tě vůbec žádný chlap nevšimne.

Bylo mi šestatřicet a byla jsem úplně sama. Už jsem nevěřila, že by se to mohlo změnit. Venku se stmívalo, sněžení sílilo, chumelenice připomínala sněhovou bouři. Napadlo mě, že nepojedou tramvaje a že se snad ani nedostanu domů.

„Jste nějaká smutná,“ poznamenala slečna kadeřnice. Vtom dovnitř vběhl mladý muž, vysoký, v černém kabátě, teď spíš bílém – kvůli té fujavici. Vločky ve vlasech mu slušely. Zrovna jsem se zvedla, účes byl hotov.

Hledala jsem peněženku. Vracel klíče Pohledný muž čímsi cinkal v kapse, hledal klíče. Když je konečně našel, vztekle je hodil na stolek té slečny. Pochopila jsem, že jí svazek klíčů vrací. A zřejmě to ani nebyla slečna, ale donedávna vdaná paní.

Něco na sebe navzájem zlostně zasyčeli, z toho bylo poznat, že jsou čerstvě rozvedení. Už chtěl odejít, když tu si všiml, že se zrovna oblékám do mokrého kabátu. „Pojďte, vezmu vás autem, máte přece nový účes,“ řekl velitelsky.

Nikdy jsem ho neviděla. Přesto jsem poslušně nastoupila do jeho vozu. Podivné bylo, že se ani neptal, kde bydlím. Vzal mě na večeři, aniž vyzvídal, jestli mám zájem s ním povečeřet. Ale mně se jeho rozhodnost svým způsobem líbila.

Od té doby miluji, když sněží, čím víc, tím lépe. Vždyť jsem díky divoké chumelenici našla báječného manžela. Šárka J. (58), Olomoucko.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...