Myslíte si, že se v dnešní době nedá nalézt poklad? My jsme ho s přáteli našli, prodali a vydělali si tak dost peněz. Nález zlatého pokladu jsme však správně měli ohlásit.
Můj kamarád Honza je tak trochu blázen.Vždycky rád sbíral všechno, co jen mohl a říkal, že nikdy neví, co se mu kdy bude hodit. Snad i proto nebylo tak těžké vymyslet pro něj originální dárek k padesátinám, které právě klepali na dveře. Spolu s ostatními jsme se shodli na tom, že mu koupíme hledač kovů.
Honza o něm vždycky snil a doufal, že by snad s jeho pomocí mohl nalézt opravdový poklad. Když to tehdy říkal, nemohl vůbec tušit, jak blízko pravdě se přiblížil. Náš hledač kovů slavil u Honzy velký úspěch.
Byli jsme rádi a ihned jsme na jeho výzvu vyrazili na společný výlet. Byla to docela legrace. Hledač kovů pípal skoro každou minutu. Tamhle byl v zemi zapadlý starý hřebík, kousek dál zase kus zlomeného klíče.
Nevěřili byste, kolik kovových předmětů se kolem nás v přírodě povaluje.Vyrazili jsme za městoBlížilo se jaro a sluníčko nás lákalo ven. S manželem jsme se právě chystali na procházku, když zavolal Honza.
Jestli prý bychom s ním nechtěli vyjet někam za město, že by zase vzal hledač, aby byla trochu sranda. „ Proč ne,“ shodli jsme se a za hodinu už jsme všichni tři kráčeli polní pěšinkou vedoucí ke skalám.
Hledač kovů zase pořád pípal a Honza za ním vesele poskakoval, lopatičkou odhrabával zeminu a nacházel titěrné kovové součástky. Když jsme však procházeli kolem polorozpadlého, roky opuštěného domu, začal přístroj pípat nějak víc a jinak.
„ Co to je,“ zvedla jsem s otázkou oči i já. Došli jsme až na místo, kde byl tón nejsilnější, a Honza začal kopat. Malou lopatičkou to moc nešlo, tak jsme i my pomáhali klacky a botami jak jen se dalo. Asi po deseti minutách jsme narazili na starou plechovou bedýnku.
„To snad není možný,“ vyhrkla jsem, zároveň jsem však měla trochu strach, co najdeme uvnitř.Uvnitř byly zlaté minceKdyž Honza bedničku otevřel, připadali jsme si opravdu jako v pohádce. Uvnitř se totiž skrývalo mnoho malých lesklých mincí! „ Našli jsme poklad,“ zajásal kamarád a v mysli hned přepočítával, kolik by to tak mohlo hodit.
„ Takový nález by se měl ale ohlásit,“ řekl najednou můj manžel a musím se přiznat, že ani mě se jeho slova nelíbila. A Honzovi už vůbec ne. Nakonec jsme se rozhodli, že i když se to vlastně nesmí, zkusíme poklad prodat.
Najít přes internet vhodného kupce v zahraničí nebyl vůbec problém a my jsme náš zlatý poklad proměnili na slušný balík peněz. Ještě dlouho jsme se ale báli, aby naše zlaté tajemství nevyšlo najevo.Lenka P .
(53), Uherské Hradiště.
