Po zážitcích z exotické země přišly krutý šok a zklamání.
Člověka v životě potkávají nejrůznější nepříjemnosti, ale s většinou z nich se nějak dokáže vyrovnat. Nejhorší je, když mu někdo vezme kus minulosti.
Den před naším příjezdem
Před pěti lety jsme odjeli na delší dovolenou do zahraničí. Dopřáli jsme si s manželem, synem a snachou tři týdny v jedné exotické zemi. Náš rodinný dům zůstal v podstatě nehlídaný, sousedka nám tam jen chodila zalévat květiny. Věřila jsem, že až se vrátíme domů, bude všechno jako dřív. Jenže nebylo. Den předtím, než jsme přijeli zpátky, nás vykradli. Muselo se to stát někdy odpoledne, protože ještě dopoledne, když do domu přišla sousedka, bylo všechno v pořádku. Při našem návratu to ale uvnitř vypadalo jako po náletu. Věci vyházené ze skříní a šuplíků, rozbitá skla, spousta chybějících předmětů. Neznámí agresívní zloději nám ukradli skoro vše, co se dalo nějak zpeněžit, od šperků po elektroniku. Byli jsme z toho absolutně v šoku. Tím nejhorším zjištěním se pro mě ale stala skutečnost, že zmizely i naše rodinné fotografie!
Dopadlo to špatně
Hezké dojmy z dovolené byly pokažené. Měli jsme sice pojištění, takže finančně jsme na vykradení domu nakonec netratili. Fotografie, které sahaly až k mému i manželovu dětství, se ale nijak nahradit nedaly. Kdykoliv jsem si na ně v následujících týdnech vzpomněla, měla jsem slzy v očích. Manžel mě utišoval, že třeba zloděje dopadnou a fotografie se u nich najdou. Nakonec to ale bohužel dopadlo špatně. Policie sice lupiče později vypátrala a dostala je za mříže, ti ovšem u výslechu potvrdili, že všechno, co z ukradených věcí neprodali, zničili. Týkalo se to i našich dávných fotek. Z toho, že šli zloději do vězení, jsem měla jen malý pocit zadostiučinění. Sama za sebe jim nikdy neodpustím, že nám sebrali kus minulosti. Takhle už jsme navždy odkázaní jenom na svoje vzpomínky.
Ema N. (54), Trutnov
