Nechodili spolu, svatbu nechtěli. A klape jim to

V dětství byla Bára Hrzánová (56) pěkné kvítko. Ostatně měla to po kom zdědit. Jejím tatínkem nebyl nikdo jiný než legendární herec Jiří Hrzán (†41), který předčasně zemřel po pádu z výšky, protože měl ve zvyku šplhat za dámami svého srdce po hromosvodech, římsách a balkonech.

No a jednou to prostě nevyšlo. Bára se narodila v Českých Budějovicích v rodině se uměleckými kořeny. Matka sice pracovala jako zdravotní sestra, ale její otec, Bářin dědeček, patřil k výrazným osobnostem tamního divadla.

Také vás může zajímat ...

Dívenka v Budějovicích i vyrůstala, pikantní a v dnešní době i úsměvná je skutečnost, že její rodina tu neměla dobrou pověst. Podle svých vlastních slov osobitá herečka od mládí patřila mezi vyvrhele, zařadit se mezi ostatní „slušné lidi“ nebylo vůbec jednoduché, a to kvůli otcovým kádrovým škraloupům i vzhledem ke složité situaci v rodině.

Problémy začaly již na základní škole, kdy našla nejvíce kamarádů mezi Romy. „My jsme ve škole drželi basu, protože jsem podvědomě cítila, že jsme stejná spodina společnosti. Jen já měla jedničky a oni pětky a postupně propadávali.

Jednou soudružka učitelka řekla mojí babičce na rodičáku: Paní Šmídová, já mám strašnou smůlu, já mám buď herecký děti, nebo cikány.“ O tom, proč má stále problémy, i když se výborně učí, často přemýšlela.

Nenalézala vysvětlení, trápila se. Byla „ta holka od komediantů“, z rozvráceného manželství. Táta měl problémy, vyhodili ho z divadla, a tak i jeho malá dcerka byla každému podezřelá. Pořád se divila a ptala se proč.

Snažila se být řadová, normální pionýrka, přesto vždy někde narazila. V páté třídě základní školy ji osočili, že vyvolává ve třídě reakční nálady a je proti socialistickému režimu. Soudruh ředitel se s ní poté, co „základku“ absolvovala, loučil slovy: „A uvědom si Hrzánová, že to, že půjdeš studovat, ti umožňuje naše socialistická společnost.

“ Ona to zase už nepochopila a namítla: „Ale vždyť já jsem měla samý jedničky.“ Po absolvování DAMU nastoupila do Národního divadla, potom do Divadla Na zábradlí. Díky nepopiratelnému talentu sbírala ceny, jednu za druhou, v roce 1994 byla za nejlepší ženský herecký výkon v Čechovově Rackovi odměněna Cenou Alfréda Radoka, za roli Helenky ve hře Hrdý Budžes získala roku 2003 Cenu Thálie.

Za Johanku ve filmu Requiem pro panenku obdržela ocenění na filmovém festivalu v Torontu, na Českého lva byla nominována hned dvakrát. Také její manžel, nepřehlédnutelný Radek Holub (51), dostal do vínku velký herecký talent.

Za roli v Učiteli tance byl pražský rodák nominován na Českého lva, nezapomenutelný byl jeho výkon v seriálu Černí baroni, kde ztvárnil vojína Kefalína. Bára a Radek o sobě žertem prohlašují, že spolu vlastně pořádně nechodili, ale už jsou více než dvacet let manželé.

Svým způsobem je to pravda. Když Radek Báru viděl v Rackovi jako Ninu Zarečnou, byla tak úžasná, že ji požádal o ruku. Byla dost překvapená a namítla: „Vždyť jsme spolu vůbec nechodili.“ Tak ji vzal za ruku a celou noc chodili po městě podél Vltavy.

Takhle netradičně, ale velmi romanticky začala jejich známost. A vydržela na umělecký pár neuvěřitelných dvaadvacet let s perspektivou, že bude pokračovat dál, až do konce života. Svatba se konala v srpnu roku 1996, a zase byla originální, protože ti dva ji neplánovali, o veselce spolu nemluvili.

Jenže najednou telefonoval kamarád s tím, že na jeho chalupě už dlouho nebyl pořádný mejdan a že se to musí napravit. „Tak co kdybyste se vzali?“ navrhl. „Už jsem o tom mluvil se starostou, nějaké volné termíny ještě má.

“ A bylo to! Manželé spolu i pracují, aniž se dostavuje ponorková nemoc. V divadelní hře s názvem Začínáme končit představují dvojici, která prožívá krizi. Ostatně hrají spolu poměrně často, setkali se například v Petrolejových lampách, Ženitbě či Polské krvi.

To, že jsou manželé, cítí na jevišti jako nespornou výhodu, odpadají totiž eventuelní otázky typu: „Paní kolegyně, prosím vás, nezlobte se, smím si na vás sáhnout?“ Ve skutečném životě se jim coby páru daří báječně, nemohou si soužití vynachválit.

Radkovi Holubovi připadá, že jeho Bára vůbec nestárne. „Nás to spolu pořád baví, na jevišti i doma,“ říká spokojeně. Oba jsou už léta na volné noze, konkrétně od roku 1999. Bára se však této svobody zprvu tak bála, že si raději vyjednala stálé zaměstnání, jakousi jistotu: chtěla jít do zoo krmit zvířata, krájet ryby pelikánům.

Už to měla dohodnuté s tehdejším ředitelem pražské zoo. Nakonec měli pelikáni smůlu a české divadlo štěstí. „Život je krátký,“ říká Bára, „a máme-li ho převážnou část prožít v divadle, pak je ideální, když si můžeme vybírat kvalitní hry.

Strávíme hodně času v autech na zájezdech, ale je to svobodné rozhodnutí,“ dodává. A její muž k tomu, že jsou na volné noze, poznamenává: „Znamená to ale, že musíme vždycky a všude odevzdávat výkon na sto procent, aby o nás byl příště zájem.

Ale na to jsme zvyklí a zaplaťpánbůh musíme zatím nabídky spíše odmítat.“ Těm dvěma skutečně nehrozí, že by jejich partnerství zahltila nuda a stereotyp. Rádi si hrají nejen na jevišti nebo před kamerou, ale i v reálném životě.

Syn Antonín (23) to nese těžce. Bára s manželem jsou svébytné osobnosti a je o nich známo, že jsou pro každou legraci. Navíc mají to štěstí, že v sobě navzájem našli skutečné spřízněné duše. I po letech si spolu hrají jako malé děti a skvěle se tak baví.

„Jedeme třeba na kolech a najednou koukáme, že krajina kolem nás vypadá, jako by vypadla z některé knihy Karla Maye. A rázem nejsme Bára a Radek. Já se převtělím do Vinnetoua, náčelníka Apačů, a Radek je můj věrný souputník Old Shatterhand,“ s úsměvem vypráví Hrzánová.

U hraní na indiány to nekončí. Když není k dispozici mayovská lokace, střihnou si s chutí tuzemské postavy. Radek pak není nikdo menší než Otec vlasti, Karel IV. A Báře nezbyde než sehrát mu celou družinu, Jak už bylo řečeno, jediný, kdo má k tomuto šaškování občas výhrady, je syn Antonín, kterému pak bývá za rodiče trapně.

„To je ale jeho problém. My se skvěle bavíme a relaxujeme přitom,“ říká jeho svérázná maminka, které i v dospělosti zůstala duše dítěte. Jen jedinkrát se vztah otřásl v základech, a to před několika lety, kdy byl Holub přistižen v choulostivé situaci s jinou ženou.

Líbali se a zvídaví fotografové je při tom zvěčnili. „Nerozvádíme se,“ řekl pak Holub novinářům. „Byla to jen kamarádka.“ Ať už je pravda jakákoli, Holub s Hrzánovou aférku přestáli. Stále spolu hrají v divadlech a hrají (si) spolu i v životě.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...