Ten den jsem jela se svým otcem na kontrolu do nemocnice. Vzala jsem si půl dne volno z práce a předpokládala, že to včas zvládneme. Ale situace se nebývale zkomplikovala.
Můj osmaosmdesátiletý otec potřeboval pravidelně jezdit na injekce do nemocnice. Jezdívali jsme tam autem. To jsem ale tentokrát měla v servisu a proto jsem zavolala taxislužbu, se kterou měla naše rodina dobré zkušenosti. Cesta do nemocnice proběhla bez komplikací. Cena nebyla vysoká, zaplatila jsem a odvedla otce k lékařce. Když jsem objednávala zpáteční taxi, vnutil mi otec tisícikorunu, abych to prý neplatila ze svého, že mu pak za zbytek stejně ještě půjdu nakoupit.
Taxikář byl veselý a hovorný
Řidič byl velmi ochotný. Celou cestu si se mnou povídal a žertoval. Taxametr měl v pořádku puštěný. Vrátil mi peníze na tisícikorunu a rozloučili jsme se. Otec mi řekl, co potřebuje koupit a já pospíchala do obchodu. Proběhla jsem rychle regály, naházela do vozíku, co bylo třeba a stoupla jsem si spořádaně do fronty ke kase. Paní pokladní mi namarkovala cenu a já jí podala pětistovku. Zarazila se a začala bankovku bedlivě zkoumat. Najednou na mě vyvalila oči. „Ta je ale falešná!“ Frontou za mnou to zašumělo. Nevěřila jsem vlastním uším. Jak falešná, to je přece nesmysl.
Pokladní si dívala podezřívavě
Tvář pokladní ztvrdla a přestala být příjemná. Sdělila mi, že se to musí nahlásit. Marně jsem se jí snažila vysvětlit, že je to nějaké nedopatření, že já rozhodně úmyslně falešnými penězi neplatím. Že je to zbytek z tisícikoruny, kterou mi dal otec na taxi a na nákup. Nedojalo ji ani to, že můj starý táta teď stojí před domem a čeká na mě. Musím za ním. „Nikam!“ zakřičela na mě prodavačka. „To se musí vyšetřit a zavolat policie!“ To už vlastně ječela. Několik lidí z fronty mě obstoupilo, abych snad neutekla.
Táta mi přišel na pomoc
Vzala jsem proto mobil a zavolala tátovi. Bála jsem se ho rozčílit. Nicméně, můj skvělý otec, měl lepší nervy než já. Okamžitě přišel do krámu a postavil se bojovně po mém boku. Mezitím přijela policie. Otec jim vysvětlil, že tu tisícikorunu jsme rozměnili v taxíku a falešná pětistovka k nám připutovala od taxikáře. Naštěstí na dispečinku, kde jsem taxi objednala, nám vše potvrdili a sdělili číslo taxíku i jméno řidiče. To policii stačilo. Přímo ve voze na místě s námi sepsali protokol a nechali nás být. Já se nakonec vrátila i do obchodu pro nákup a zaplatila raději kartou. Otec celou záležitost vzal jako dobré zpestření všedního dne. Jen já přijela do práce dost pozdě. Oba nás však mrzelo, že jsme se nedozvěděli, zda falešné pětistovky pouštěl do oběhu taxikář, nebo jestli se také stal obětí podvodníka.
Zuzana V. (64), Praha
