Nedala jsem přednost v jízdě!

Cítila jsem se šťastná, spokojená, poslouchala hudbu a oddávala se představám o krásném výletu. Během několika vteřin jsem se ale i se synem ocitla na rozhraní dvou světů.

Určitě jste si také už někdy řekli, že byste chtěli na chvíli vrátit čas.Někdy jen proto, že bychom chtěli ještě jednou prožít něco krásného či se setkat s někým, kdo nám je velmi milý. To je ta lepší varianta.

Také vás může zajímat ...

Já bych chtěla vrátit čas, když jsem se nešťastně rozhodla vzít s sebou třináctiletého syna Dana na služební cestu.Dlouho mne přesvědčoval, že je stejně pátek a ve škole jim odpadají poslední dvě hodiny, takže příliš nezamešká. Cestou se mi svěřil, že se mu hodně líbí jedna holka, ale neví, jak ji oslovit.

Mé jednání proběhlo velmi úspěšně a plná nového očekávání jsem oznámila synovi, že dobré zprávy musíme oslavit a nejlépe ihned nějakým výjimečným obědem. Jak jsme si řekli, tak jsme udělali. Byl to skvělý den a bylo na čase se vydat k domovu.

Nasedli jsme do auta a pustili si našeho oblíbeného Fredieho…

Život je jen náhoda

Při výjezdu z města jsem trochu zabloudila, samé objížďky, se kterými si neuměla poradit ani navigace.Bylo jasné, že ji nemohu poslouchat a musím se striktně držet ukazatelů, jinak z města nevyjedu. V dáli již bylo vidět, že míříme konečně z města ven.

Snad z radosti, že nám za sebou úspěšné jednání, snad jen z pouhé nesoustředěnosti jsem najednou vjela přímo pod kola náklaďáku.Hlavní náraz šel na stranu Dana. Byla jsem při vědomí, ale otřesená. Syn byl v bezvědomí. Po obličeji mu stékala krev a nohy měl zaklíněné. Vůbec nereagoval. Byla jsem zoufalá, nemohla jsem nic dělat.

Jako první přijeli hasiči, mne vyprostili během chvíle a naložili do sanitky.Nechtěla jsem odjet a nechat tam syna. Je to strašný pocit, že o vás se stará celý tým a syn leží bez známek života ve zdemolovaném autě. Uklidňovali mne, že vrtulník tam bude během minutky a syn, že bude v nemocnici dříve než já.A opravdu tomu tak bylo.

Uklidňovali mě, nejspíš kvůli operaci, kvůli operaci, že oba vše zvládneme.

Strašný je pocit viny

V noci, když jsem se probrala, dozvěděla jsem se první zprávy o stavu syna.Nebyly plné nadějí, ale podstatné bylo, že je stabilizovaný. Slíbili mi, že ráno mě k němu na chvíli odvezou. Vlivem sedativ jsem zprávy přijala klidně. Brzo ráno mi sestřička potvrdila, že mě po vizitě odveze na chvíli za Danem.Syn byl v umělém spánku, odevšad mu vedly nějaké hadičky. Rozbrečela jsem se.

Museli mne odvézt zpět na pokoj a píchnout injekci na uklidnění. Podobné návštěvy se opakovali ještě šestkrát. Sedmý den mi oznámili, že se ho pokusí probudit.Byla jsem plná napětí, v duchu jsem se modlila. Měla jsem strach a plnou hlavu výčitek.

Když sestřička otevřela dveře, ozvalo se polohlasné, unavené, ale vítězné: „Mamiiii!“ Nejkrásnější oslovení, které mi bude znít v uších až do konce mého života.

Táňa (43), Litoměřicko .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...