Nedobrovolný pobyt mezi narkomany v léčebně Vladimíra Menšíka krutě ponížil!

Závislost na alkoholu ho v poslední fázi prý připravila i o schopnost vidět barvy!

Národem milovaný bavič a herec Vladimír Menšík (+58) měl už od mládí vážné zdravotní problémy s astmatem. Ty nemohl ovlivnit. Své nadměrné pití ale ano. Snažil se o to, bojoval, ale nikdy úplně nevyhrál.

Dodnes není stoprocentně jisté, kolika roků se jeden z nejoblíbenějších herců všech dob dožil. Vladimír Menšík (+58) měl prý totiž ve svých dokumentech o pět let dřívější rok narození.

Také vás může zajímat ...

Mohl to být jeden z jeho životních vtípků – prý si přál jít dříve do důchodu. Jak to bylo ve skutečnosti, asi už nikdo nezjistí. Pravdou také je, že se nejmenoval Vladimír, protože v rodném listu měl napsáno Vladislav.

Jedno zaspání ho přišlo draho!

Rodák z Ivančic na jižní Moravě měl krásné dětství, na které rád vzpomínal. Pocházel z regionu, kde se samozřejmě dařilo vínu a hodně se ho tam také vypilo. V tomhle směru si Vladimír užil se svým tatínkem. :

„Když se táta vracel z pití ze sousedova sklípku a plánoval pokračovat dál, tak jsme měli s maminkou sehranou akci,“ líčil. „Já mu podrazil nohy, maminka ho povalila na zem, a už jsme ho nikam nepustili.“ Svůj talent bavit lidi prokazoval Vladimír už jako malý kluk.

V rodném městě dovedl napodobit kohokoliv z místních lidí a chodil tam do dramatického kroužku. Přiznal ovšem s odstupem času hlavní důvod své účasti: nechal se tam zapsat kvůli přítomným dívkám. Táhlo ho to k herectví, ale na přání táty šel studovat na strojní průmyslovku.

Tam se ovšem vůbec necítil šťastný. Strojařem se nestal, místo toho nastoupil na brněnskou JAMU. Po jejím absolvování měl možnosti hrát v divadle, ale zaprášené prostředí nedělalo jeho astmatu dobře.

Většinu své kariéry se tak věnoval práci pro televizi a film. Na divadelní scéně si mohl zahrát také, dokonce u Jana Wericha (+75). Zaspal ale hned první zkoušku a Werich se s ním rozloučil.

Do léčebny ho dostal až divák!

Vážné zdravotní problémy se po celý život slavného herce stupňovaly. Když ho vidíme v jeho starších rolích nebo estrádách, je patrné, jak ze sebe chrlil jedno slovo za druhým. V těch pozdějších už mluvil pomaleji, někdy i sípal.

Svému zdraví ovšem Vladimír Menšík nijak nepomáhal celoživotní závislostí na pití alkoholu. Často se stávalo, že zmizel z domova i na několik dní a flámoval s kamarády. Kvůli astmatu trpěl také nespavostí. Řešil to tím, že si četl nebo dělal zápisky, dokonce i o svém alkoholismu.

Napsal o tom kratičkou prózu, která se ale nedochovala celá. Psal v ní mimo jiné: „Dnes a denně jsem si namlouval, že když si řeknu DOST!, přestanu pít. Byl jsem tedy jaksi stále načasován, jenom doba se mi pokaždé zdála málo příhodná.“

Občas se mu nad pitím podařilo vyhrát, ale vždy jen na krátkou dobu. Nejdéle snad na čtyři roky. K vážnému zamyšlení nad sebou samým Vladimíra přiměl jeden divák, když mu při živém představení vmetl do tváře, že je opilý.

Herec se tehdy opravdu zastyděl, dobrovolně se šel léčit k Apolináři a čtyři roky se dokázal alkoholu vyhýbat.

Odvezli ho do blázince!

Do pasti znovu spadl, když začal užívat zahraniční lék na astma. Ten v sobě totiž obsahoval právě alkohol. Stačilo málo a Vladimír v tom jel znovu. Nemohl si ale pomoci, i když prožíval kvůli pití skutečná muka.

Říkalo se, že ho alkohol dokonce připravil o schopnost vidět barvy. Ovlivňovalo to i jeho hereckou práci. Na natáčení některých filmů ho prý vozili z léčebny.

Jsou role, kde je vidět, že Vladimír měl vypito, například Vincek v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Ve scéně, kdy všichni lidé jásají, tam herec jen bez hnutí stojí a kouká. K mnohem nepříjemnější situaci s následky pak došlo při natáčení televizního filmu Tažní ptáci.

Ten byl pokračováním hry Ikarův pád, ve které Vladimír Menšík hrál v podstatě sám sebe – muže, který se zoufale snaží bojovat s alkoholickou závislostí. Herec se tehdy během práce psychicky zhroutil. Uzavřel se na toaletě a s nikým nekomunikoval. Přivolaná sanitka ho odvezla na uzavřené psychiatrické oddělení!

Týden pak proti své vůli strávil Vladimír s lidmi, kteří jsou drogově závislí. Neměl u sebe nic, dokonce ani své léky na astma. Nepovolili mu ani šňůrky od pyžama, aby se s jejich pomocí nepokusil oběsit.

Ven se dostal až na přímluvu své známé. Na tento šíleně ponižující zážitek pak nikdy nezapomněl a dlouho trvalo, než se z něho vzpamatoval!

Jak vyřešil Křeslo pro hosta

Národ Vladimíra Menšíka miloval a on mu to oplácel. Nikdy se nad nikým nepovyšoval, naopak každému pomáhal. Nijak se politicky neangažoval. Vstoupil sice v padesátých letech do strany, ale po deseti letech ho pro pasivitu vyloučili.

V televizi uváděl pořad Křeslo pro hosta, kam ze začátku chodily zajímavé osobnosti. Poté, co mu tam začali vnucovat i politické osobnosti, vyřešil to jednoduše.

Sáhl po lahvi alkoholu a během jednoho natáčení se opil tak, že se pořad nedal vysílat. Byl proto z jeho uvádění odvolán, čímž dosáhl svého.

O posledním potlesku se ještě dozvěděl

Vladimír Menšík byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství měl syna Petra (65) a dceru Vladimíru (63), z druhého syna Jana (58) a dceru Martinu (55). Pouze poslední z nich pokračovala v otcových hereckých stopách.

Všechny své děti herec podporoval až do jejich dospělosti. Do své smrti se také staral o maminku, která bydlela v Brně. Právě za ní odjel koncem května roku 1988 – chtěl jí popřát k narozeninám. To už mu bylo opravdu zle.

V jihomoravské metropoli se natáčela televizní estráda, kde měl Vladimír vystoupit. Zdraví mu to ale nedovolilo. Diváci na něho čekali marně. Zatleskali mu vestoje alespoň na dálku, aby ho povzbudili.

V té době se Vladimír na televizi nedíval, byl šíleně unavený a spal. Dozvěděl se ale o onom krásném gestu poté, co se vzbudil.

Další den byla poslední květnová neděle onoho roku, a také poslední den života oblíbeného baviče a herce. Ráno byl převezen do nemocnice a tam odešel do hereckého nebe.

Ve slavné inscenaci hrál sám sebe a rozplakal tím první ženu!

Mimořádný výkon podal Vladimír Menšík v televizních filmech Ikarův pád a Tažní ptáci. Hrál postavu hudebníka Káry, který propadá stále hlouběji do pekla alkoholismu. V té době měl za sebou herec už protialkoholní léčbu.

V ústředí televize si tenkrát mysleli, že na dramatickou roli nemá, ale tvůrci si ho prosadili. Zahrál hlavní roli nakonec tak přesvědčivě, že během vysílání podle svědectví jeho syna Petra prohlásila v slzách jeho první žena: „Teď tatínek nehraje, to je prostě on.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...