Její tragická smrt mnou otřásla. Když mi bylo nejhůř, přišla za mnou ve snu, aby mi řekla úžasnou novinu, že se narodí jako moje dítě.
Měla jsem vynikající kamarádku. Byla to nejlepší kamarádka mého života, nikdy jí žádná jiná nenahradila. Jmenovala se Ivana a měly jsme se moc rády. Potkaly jsme se na dovolené ve Španělsku, když mi bylo 21 let a jí už 36 let. Tehdy jsem tam jela s přítelem, se kterým jsme se po dvou dnech rozhádali a dokonce rozešli. Ta dovolená byla strašlivá, ale díky ní jsem Ivanu potkala a poznala, jak úžasný člověk to je. Ona se v tu těžkou chvíli stala mou největší oporou a díky ní jsem krizi překonala. Od té chvíle jsme byly jedna duše. Svěřovaly jsme se jedna druhé o všem a také jme si pomáhaly.
Brala mě jako dceru
Cítila jsem to tak a potvrdila mi to i moje máma. Kupodivu ale vůbec na Ivanu nežárlila. S maminkou jsme se v té době ne vždy shodly, ale s Ivanou si rozuměla výborně. Dokázaly si spolu povídat celé odpoledne nebo večer a když k nám Ivana několik dní nepřišla, maminka se po ní ptala. Měly spolu hodně společného. Obě si přály, abych byla šťastná a dobře se vdala. Možná to bylo tím, že Ivana žádné vlastní děti neměla. Nemohla. A tak nebyla ani ve svých vztazích šťastná. Často mi říkala: „ Až budeš jednou stará, nebudeš sama, já tě nikdy neopustím a budu se o tebe starat..“ Měla jsem z toho sice radost, ale říkala jsem si – je o patnáct let starší! Jak se o mě chce starat? Dnes si ale říkám, že měla nejspíš nějakou předtuchu toho, co se stane.
Proplakala jsem noci
Za několik let Ivana tragicky zahynula. Neunesla své partnerské problémy, ke kterým se přidaly pracovní, a skočila ze skály. Cítila jsem se hrozně nešťastná. Od té chvíle se na mě začala lepit jedna smůla za druhou. Drtil mě celý svět, nemohla jsem spát a propadala jsem se do beznaděje. A tu se mi najednou, když mi bylo nejhůř, zjevila Ivana ve snu. Zřetelnou měla jen hlavu a bílé mlžné tělo. Usmívala se na mě a mile mi řekla: „Už se netrap, já se ti narodím, spolu všechno zvládneme!“ Ucítila jsem záchvěv štěstí. Po dlouhé době úžasný pocit, který mě probudil. I po procitnutí jsem měla silný pocit, že se mnou v pokoji někdo je. Strach jsem ale rozhodně neměla, spíše naopak. Měla jsem chuť vyskočit z postele a tu neviditelnou bytost obejmout.
Naše Ivanka je kouzelná
A opravdu – zanedlouho jsem přišla do jiného stavu. Přála jsem si holčičku a samozřejmě Ivanku. 21. května se moje dcera narodila. Měli jsme s tatínkem i babičkou velkou radost. Ivance je nyní pět let pryč, je velmi hezká a ráda se parádí, je veselá a usměvavá. Hrozně se spolu nasmějeme - jako to bývalo kdysi s Ivanou. Moje malá Ivanka je společenská, umí si lidi naklonit, je strašně hodná, milá, laskavá a nesobecká. S mou maminkou, tedy teď už Ivančinou babičkou, se ne vždy shodnu, ale s Ivankou si rozumějí výborně. Jako tomu bývalo u kamarádky. Je to prostě celá malá Ivana. Jsem ráda, že se mi narodila právě ona a věřím, že až budu stará, tak jak mi kdysi Ivana slibovala, sama nebudu – budu mít ji!
Radka (42), Jindřichův Hradec.
