Podezřívala jsem partnera z nevěry, ale bylo za tím něco jiného.
Zamilovala jsem se třikrát v životě. Poprvé to byla v mládí nešťastná láska, kvůli které jsem dokonce chtěla demonstrativně ukončit svůj život. Naštěstí mi to včas rozmluvila moudrá tetička. Trpěla jsem pak ještě, když se dotyčný idol vdával, ale brzy jsem si naštěstí našla další velkou lásku. Marek se stal mým životním partnerem a první roky byly skutečně krásné. Potom přicházelo vystřízlivění. Marek byl na mě sice hodný, pro rodinu, zahrnující i dvě naše děti, by udělal cokoliv, ale bohužel si nepotrpěl na věrnost. Snášela jsem jeho zálety dost dlouho, jenže postupně jsme se stejně odcizovali. Nakonec dal přednost jiné, mladší ženě a nechal mě ve čtyřiceti letech samotnou se synem a dcerou.
Hned to zajiskřilo!
Deset let jsem obětovala dospívajícím dětem, i když jsem se pokoušela někoho si najít. Nebylo to ale jednoduché. O čistě nezávazný vztah jsem neměla zájem a s většinou z těch, kdo to mysleli vážně, bych si nerozuměla. Měla jsem na krku padesátku a začala jsem se trochu bát, že zůstanu do konce života sama. A pak jsem potkala Zdeňka. Byl stejně starý jako já a k našemu seznámení došlo vlastně náhodou. Vyřizovala jsem něco na úřadech, a když jsem vycházela z budovy, upadla mi kabelka a její obsah se rozsypal na chodník. A právě Zdeněk pohotově přistoupil a pomohl mi věci sebrat. Jak jsme se jeden druhému podívali do očí, zajiskřilo to. Zdeněk se hned zeptal, jestli bych neměla čas zajít s ním na kávu. Líbil se mi, působil sympaticky, takže jsem souhlasila. Sama sebe jsem tím tak trochu překvapila, protože jsem nikdy nic takového předtím v životě neudělala. Z jiskry, která přeskočila, se během posezení v kavárně stal oboustranný požár. Zdeněk byl stejně starý jako já, také rozvedený a žil sám. Když jsme se toho dne loučili, domluvili jsme si další „rande“ hned na druhý den.
Studená sprcha
Scházeli jsme se čím dál častěji a já jsem do svého nového přítele byla stále více zamilovaná. Působil vyrovnaným dojmem, dělalo mu dobře, když mě mohl bavit a rozesmávat. Cítila jsem se s ním hodně dobře. Po třetí schůzce jsem ho pozvala k sobě domů a nakonec zůstal přes noc. Byla jsem najednou znovu šťastná. Uplynulo několik týdnů a já jsem začala zcela vážně uvažovat o tom, že bych si Zdeňka vzala. Nenápadně jsem na tohle téma zkusila zavést řeč. Trochu jako studená sprcha na mě zapůsobila jeho reakce. Čekala jsem, že bude souhlasit, ale on se najednou začal vymlouvat. Dost nepřesvědčivě mi řekl, že se na další manželství necítí. Hned ale dodal, že na tom nezáleží, protože i tak se mnou chce zůstat. Viděla jsem ale na Zdeňkovi, že by mi chtěl něco říct, ale netroufá si. Po svých zkušenostech z manželství jsem pojala podezření, že má možná vedle mě ještě nějakou další přítelkyni. Bodlo mě při tom u srdce. Nic jsem ale nahlas neřekla. Pravdou ovšem bylo, že už jsem se vedle Zdeňka necítila tak jistě.
Všechno mi vysvětlil
Můj přítel si všiml, že se náš vztah trochu změnil. Zeptal se mě jednoho dne na rovinu, jestli ho mám ještě ráda. Když viděl moji rozpačitou reakci, podíval se na mě a řekl, že mi musí něco přiznat. Čekala jsem nějakou hroznou zprávu o nevěře, ale problém byl jinde. Ze svého manželství si totiž Zdeněk odnesl obrovskou dluhovou zátěž. Měl na sebe napsáno několik exekucí. Zadlužil se kvůli vysokým nárokům své exmanželky a pak už jen vytloukal klín klínem. Tyhle finanční problémy ho budou doprovázet až do konce života – proto je na mě nechce přenášet. Pochopila jsem Zdeňkovu situaci a ujistila ho, že na mém vztahu k němu se nic nemění. Jsme dál spolu, i když vím, že v našich dokladech už napořád zůstane slovo „rozvedený“. Nevadí mi to, protože mít někoho, kdo mi rozumí a kdo mě má opravdu rád, je mnohem cennější než nějaký oddací list!
Alena Z. (53), Olomouc
