Nerespektoval zákazy a často jezdil v protisměru

Báječný JOSEF KEMR (†72) proslul nejen svým herectvím, ale i pevnou vírou v Boha a vášnivou láskou k trabantům. Když se svým strojem brázdil pražské ulice, ignoroval dopravní předpisy a klidně si dal i skleničku vína.

Tatínek Josefa Kemra (†72) byl úplně obyčejný švec. Přesto svého syna odmalička vedl k lásce k umění a především ke hře na strunné nástroje. Čelo a viola pak patřily k Josefovým nejmilejším. Ostatně, během své herecké kariéry si na ně dokonce zahrál v několika filmech.

Také vás může zajímat ...

Už jako mladík byl velmi populární

Svou první, ještě úplně malinkou roličku získal Josef v pouhých jedenácti letech, v představení vinohradského divadla Polská krev. Tam dokonce vystupoval se svým bratrem Ludvíkem. Jen krátce nato se Josef objevil i před filmovou kamerou.

Vzal si jen kufr, ponožky a spodky

Ačkoli se brzy ukázalo, že má Josef pro herectví vlohy, musel na tatínkovo přání vystudovat obchodní školu. Pak ale přece jen zamířil na divadelní prkna. To proto, aby unikl totálnímu nasazení v Německu, které mu hrozilo během druhé světové války.

Mladý Kemr tehdy utekl ke kočovné společnosti Anny Budínské-Červíčkové. „S sebou si vzal jen lepenkový kufr, dvoje spodky, pár kaučukových límečků, několik párů ponožek, něco knížek,“ vzpomínal později jeho bratr Ludvík a dodával, že po Josefovi tehdy doma zbyl pouze klíč, který vhodil otevřeným oknem zpátky do bytu rodičů v Mánesově ulici.

Jeho srdce tlouklo pro Národní divadlo

Po válce prošel Josef hned několika divadelními scénami. Nejprve hrál v Kladně, později přešel do divadla Akropolis, odkud odešel do slavného divadla S. K. Neumanna. Později hrál i v Městských divadlech pražských a od roku 1965 se stal členem činohry milovaného Národního divadla v Praze, kterému zůstal věrný až do své smrti.

Už od počátku Kemrovy kariéry se projevovala hluboká katolická víra, v které byl jako dítě vychován. Josef byl od dětství nábožensky založený a své přesvědčení neskrýval ani po komunistickém převratu v roce 1948.

Na vše měli rozdílné názory

Když herci během divadelních prázdnin museli přijmout socialistický závazek a zapojit se do nějaké brigády, Josef se staral o kapličky u silnice v okolí Plané nad Lužnicí. Objížděl je se svým trabantem a nic přitom nedbal na protináboženské nálady té doby.

Ostatně konflikt mezi vírou a socialismem bylo Josefovo velké téma. Kemr se totiž oženil s kovanou komunistkou, s o jedenáct let starší herečkou Evou Foustkovou (†66). Jejich manželství prý bylo navzdory tomu, že se velice milovali, plné vášnivých debat o čemkoli.

Ti dva spolu celé hodiny diskutovali o životě, politice, náboženství i o divadle. Ačkoli měli téměř na vše rozdílné názory, navzájem se velmi respektovali a ctili.

Navěky svoji i bez svatby

I proto spolu žili šťastně až do Eviny smrti. Ačkoli jejich manželství trvalo celých dvacet šest let, Evě se nepodařilo přijít do jiného stavu. Jejich přátelům se však zdálo, že se přes tuto bolestnou skutečnost časem přece jen přenesli.

Navíc spolu vychovávali Evina syna z prvního manželství, takže měli opravdu pocit, že jim téměř nic nechybí. Druhou Kemrovou životní partnerkou byla asistentka režie v Národním divadle Marika Procházková-Skopalová. Ačkoli se s ní Josef nikdy neoženil, přece jen si s Marikou na důkaz věčné lásky vyměnil prstýnek.

Už nikdy spolu nešli na ryby

I proto je smutným paradoxem, že se právě Marika stala důvodem, proč po téměř padesáti letech skončilo jeho kamarádství s Rudolfem Hrušínským (†73). Přitom se ti dva přátelili už od počátku čtyřicátých let, kdy Josef začal putovat s kočovnou společností Rudolfovy babičky.

Společně pak jezdili na chalupu v jižních Čechách, kde bok po boku sedávali u vody a rybařili. Bohužel, tato idyla skončila, když Hrušínský jednou Mariku v žertu plácl přes zadeček. To mu však hluboce věřící Kemr nikdy neodpustil. Tehdy se bývalí kamarádi přestali stýkat a už nikdy si spolu nedošli na ryby ani na pivo.

Odmítl titul zasloužilý umělec

V té době už měl pověst věčného rebela a kritika tehdejšího politického zřízení. Dokonce prý, a to bylo velmi odvážné, odmítl titul zasloužilý umělec. V dopise, který poslal ÚV KSČ, měl dokonce napsat: „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít.

Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“ Není divu, že měl statečný herec věčně potíže s mocnými. V době, kdy komunisté rozhodovali i o tom, kdo dostane jakou roli, měl Josef častokrát namále. Naštěstí o něj režiséři velmi stáli, a tak si ho dokázali do svých filmů prosadit.

Stovky krásných rolí

Stejné to bylo, i když režisér Jiří Menzel (82) chtěl pro postavu dědy Komárka do komedie Na samotě u lesa právě Kemra. Ačkoli mu to tehdejší mocní nechtěli povolit, Josef si Komárka nakonec zahrál. To bylo jistě veliké štěstí, vždyť co by byl slavný snímek bez skvělého výkonu tohoto velkého českého herce?

Nebyla to ale jediná jeho zajímavá role. Během své úctyhodné kariéry ztvárnil Josef před filmovou a televizní kamerou snad stovky krásných postav.

Před kamerou se skvěle doplňovali

Na desítky bychom mohli počítat i televizní seriály, v nichž se Kemr během své dlouhé kariéry objevil. Ty nejznámější jsou jistě F. L. Věk, Byli jednou dva písaři, Tajemství proutěného košíku. Pochopitelně nesmíme zapomenout ani na legendární Chalupáře, v kterých jako lidový všeuměl Bohouš Císař doslova exceloval po boku Jiřího Sováka (†79).

Ti dva se před kamerou báječně doplňovali, ačkoli je téměř veřejným tajemstvím, že Sovák původně o Kemra jako o svého seriálového kolegu příliš nestál.

Úžasný Bohouš Císař

Sovák si totiž nedokázal Kemra představit jako komediálního herce. Dlouhá léta ho vnímal spíše jako velkého a dramatického umělce, který před kamerou disponoval úplně jinými výrazovými prostředky než on. Naštěstí už na počátku natáčení bylo jasné, že se Sovák tehdy mýlil.

Josef byl jako Bohouš naprosto dokonalý, takže ho během natáčení skutečně respektoval. A to i přesto, že si občas dělal laskavou legraci z jeho hlubokého náboženského přesvědčení. Jak se později ukázalo, byl to právě Sovák, kdo měl nakonec zásluhu na tom, že Kemr roli v Chalupářích vůbec získal.

Neměl čas řídit se dopravními předpisy

Podivínský herec byl také pověstný svou divokou jízdou a láskou k trabantům. S dopravními předpisy si však nikdy hlavu příliš nelámal. Často jezdil po Praze v protisměru a zákazy vjezdu také nerespektoval. O přikázaných směrech jízdy říkal, že jsou to blbosti a že on nemá tolik času, aby se jimi mohl řídit.

„Dívko, jezdíme-li obezřetně, nemusíme dodržovat žádná pravidla. Jenom nesmíme nikoho zranit,“ tvrdil své přítelkyni Marice. Zrovna tak nedbal ani na to, že by neměl sedat za volant s alkoholem v krvi. Stávalo se prý, že řídil, i když si předtím dal pár skleniček vína.

Byl připravený na smrt

Po celý svůj život Josef Kemr pro herectví doslova dýchal. Ještě v roce 1995, krátce před svou smrtí, natočil povídkový fi lm Malostranské humoresky. Když se později dozvěděl, že má rakovinu žaludku, prosil lékaře, aby mu řekli, kdy přijde jeho konec.

A byla to právě jeho bezmezná víra, která mu v těchto těžkých chvílích pomohla vypořádat se s nepřízní osudu. Smrti se totiž vůbec nebál.„Jsem na ni připravenej,“ řekl v jednom ze svých posledních rozhovorů.

Velký herec a báječný člověk zemřel 15. ledna 1995 v Nemocnici Pod Petřínem. Bylo mu sedmdesát dva let. Podivínský herec byl také pověstný svou divokou jízdou a láskou k trabantům. S dopravními předpisy si však nikdy hlavu příliš nelámal.

Často jezdil po Praze v protisměru a zákazy vjezdu také nerespektoval. O přikázaných směrech jízdy říkal, že jsou to blbosti a že on nemá tolik času, aby se jimi mohl řídit. „Dívko, jezdíme-li obezřetně, nemusíme dodržovat žádná pravidla.

Jenom nesmíme nikoho zranit,“ tvrdil své přítelkyni Marice. Zrovna tak nedbal ani na to, Petřínem. Bylo mu sedmdesát dva let.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje šťastná hvězda

Váš oblíbený časopis Moje šťastná hvězda dostal novější kabátek! Můžete se těšit na nové rubriky, ještě více žhavých kauz, které hýbou českým showbyznysem, dojemné osudy filmových legend i pikantní lásky slavných. To vše už v tomto čísle!

Komentáře

...