Můj kousek štěstí

Nevěřila jsem kartářce, že mě manžel opustí

Toužila jsem vědět, zda si mě můj milovaný vezme. Kartářka mě potěšila jen částečně. Její věštba do budoucnosti se mi nelíbila. Přesto se dokonale naplnila.

Když jsem jako mladá dívenka chodila se svým manželem, samozřejmě mě zajímalo, jestli si mě vezme.,S kamarádkou jsem tedy vyhledala kartářku. Nebylo to tenkrát nijak snadné. Doba těmhle věcem nepřála, ale navzdory tomu, přes známé známých, jsme se k ní nakonec dostaly. Už ani nevím, jak vypadala, byla to starší žena a bydlela v domě, kde pak dlouho byla vinárna U zelené žáby. Ani nevím, co tam dnes je. Hlavně svatbu! Kartářka se dlouho dívala do karet a pak mi řekla, že se se svým milým opravdu vezmeme, ale že to stejně nebude manželství na dlouhá léta.

Rozdělí nás prý velká dálka.

Ne, žádnou ženu jako příčinu prý nevidí. Ale ať si z toho nic nedělám, není to můj karmický muž. Čeká mě někdo úplně jiný, muž, který bude o sedm let starší a bude dělat stejnou práci jako já. Nebudeme mít spolu děti, ale tento muž mi bude pomáhat vychovávat dva syny z přecházejícího manželství. Potvrzení, že se vdám za svého chlapce, jsem brala. To také bylo to jediné, co mě zajímalo. Nad tím druhým mužem jsem mávla rukou. Byla jsem zamilovaná a nikdo jiný mě nezajímal. Zvěsti o karmickém muži mi také nic neříkaly, myslela jsem si spíš, že jde o nějaký blábol. Kdo také tenkrát věděl, co to karma je, že?

Byla jsem šťastná

Opravdu jsem se vdala za svého vyvoleného a manželství bylo velmi spokojené. Narodili se nám dva synové, manžel byl celkem úspěšný lékař. Lidé kolem nás si ho vážili a odlesk jeho popularity padal i na mě. Nic nám nechybělo, manželovi příbuzní žili v Americe, dvakrát nám poslali peníze na auto, takže jsme neměli ani finanční starosti. Pak ale přišel rok 1968 a manžel se rozhodl, že odjedeme. Moc se mi nechtělo, měla jsem práci, ve které se mi dařilo, vlastnili jsme na Šumavě chalupu, kde jsem s dětmi trávila prázdniny. O důsledcích srpna 1968 jsem nepřemýšlela. Velkoryse jsem nechala manžela odjet s tím, že časem za ním přijedu s dětmi. To však později už nebylo možné.

Osud se naplnil

Nakonec jsem se rozvedla. Za chalupu jsem polovinu, která podle zákona patřila manželovi, musela zaplatit státu, protože nezákonně opustil republiku. V zaměstnání jsem se nečekaně sblížila s mužem, který pracoval ve stejném oboru, byl už tři roky rozvedený a požádal mě, abych si ho vzala. Moc chutí jsem do vdavek neměla. Dala jsem si tedy podmínku, že ho představím synům a až potom mu sdělím své rozhodnutí. Seznámení s dětmi dopadlo dobře, nic proti mému vztahu neměli, a tak jsme se vzali.Teprve po svatbě mi došlo, že se vše odehrálo přesně podle dávné předpovědi kartářky. S manželem jsme spolu žili čtyřiadvacet let, a byli jsme spolu velmi šťastní. V životě nás potkalo mnoho těžkostí, ale právě ony starosti se zasloužily o naši pevnou vazbu. Rozdělila nás až manželova smrt. Dnes už vím, že to byl opravdu karmický svazek, a musím po letech dát za pravdu oné paní kartářce. Škoda, že nevím, jak se jmenovala, abych jí mohla vyslovit tímto článkem svou velkou poctu a obdiv.

Věra (78), Plzeňsko.

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden