Nevšední kráska a šílený střelec. Šestkrát jí vystřelil do okna

Tatínek byl lékař, maminka v domácnosti. Marta se narodila ve válečném roce 1942, světlo světa spatřila v Českých Budějovicích, rodina bydlela v příjemné vilce na předměstí.

Marta na to vzpomíná moc ráda, protože tam bydleli i její dědeček a babička. Už v raném dětství si budoucí zpěvačka zamilovala přírodu a zvířata. Záhy se rodina přestěhovala do Městce Králové, později do Poděbrad.

Také vás může zajímat ...

Malou Martu tehdy rozčilovalo, že ji rodiče nutili navštěvovat hodiny klavíru. Nenáviděla je. Nakonec si přece jen vyvzdorovala, že na klavír chodit nebude. Měla spoustu zálib, ráda četla, byla výborná v tenise, věnovala se krasobruslení i jízdě na koni.

V pubertě vzala opět na milost hudbu, ale jinou, než si představovali rodiče, nikoli vážnou, ale tu z rádia Luxembourg. Její budoucnost kalil takzvaný třídní původ, pocházela totiž z buržoazní rodiny. Vystudovala poděbradské gymnázium, ale na vysokou školu – konkrétně na medicínu – ji nevzali.

Kam ji vzali, byly sklárny, kde jí nejdřív slíbili, že jí časem dají doporučení k vysokoškolskému studiu, později slib zrušili. Útěchu nalézala Marta v hudbě – o sobotách a nedělích zpívala s lázeňskou kapelou.

Její talent nebylo možné přehlédnout, či spíše přeslechnout. Přes pardubické a plzeňské divadlo se dostala do pražského Rokoka. Psal se rok 1964, Martě bylo pouhých dvacet dva let. Za normálních okolností by před sebou měla hvězdnou kariéru, která by přesáhla hranice naší země.

Její nezvyklý alt posluchače fascinoval – jako by písničky zpívala zralá žena, nikoli dívka. Marta hlasu ještě „pomáhala“ bezpočtem vykouřených cigaret, a tak získal na podmanivé chraptivosti.

Zrodily se první songy: Loudá se půlměsíc, S nebývalou ochotou, Nepiš dál. V roce 1966 se stala vítězkou ankety Zlatý slavík, následně získala bronzovou Bratislavskou lyru. Bývala by se dočkala slávy i na západ od našich hranic, s jejím hlasem a talentem by to bylo víc než pravděpodobné.

Rok 1968 jí definitivně vzal veškerou naději na to, že by mohla dál veřejně vystupovat. Byl konec. „Chytá mě strašlivý vztek,“ říká dnes při vzpomínce na nedobrovolný konec kariéry. „Ale to je to, co mě drželo celou tu dobu, ta nevole,“ zmínila Kubišová při vzpomínání na 21.

srpen 1968 i následnou normalizaci. „Já jsem ta léta využila velmi plodně,“ dodává s tím, že v té době porodila vymodlenou dceru a měla spoustu času na to, aby se jí mohla plně věnovat. Nebroušený diamant české nové filmové vlny.

Tak bývá nazýván režisér Jan Němec, bouřlivák jako hrom. Žít s ním evidentně nebylo možné, ale Marta ho měla ráda a myslela si, že to třeba nějak zvládne. Výtržník a rebel měl zakázanou činnost dokonce již před rokem 1968.

Už v roce 1966 mohl vytvářet jenom písňové recitály pro televizi, na nichž s ním spolupracovala právě Marta. Než si Jana Němce vzala, rok spolu chodili. Během toho roku si nemohla nevšimnout, že se jedná o muže nestandardní povahy a že by měla raději pečlivě zvážit, zda mu skutečně řekne na radnici ano.

Byla to láska na život a na smrt – doslova. Jednoho jarního večera roku 1969 se Marta osprchovala a vlhký ručník rozprostřela na radiátor ústředního topení pod oknem. Vtom oknem prosvištěly kulky. Někdo na ni střílel.

Bylo dvacet minut po půlnoci, noc z 23. na 24. března. „Ucítila jsem, že na mě něco drobného padá,“ vypověděla. To se na ni sypala omítka. Střelec vypálil celkem šestkrát. Policie za střelbou nejdřív hledala politický podtext.

Marně, žádný tam nebyl. Smůlou střelce bylo, že když pálil, zrovna kolem bytu zpěvačky projížděla policejní hlídka. A tak se rozhodl svým automobilem Fiat 124, tenkrát atypickým vozidlem, ujet. Provedl to neobratně.

Policie našla vozidlo otevřené v pražské Bořivojově ulici, klíček byl v zapalování a na podlaze v prostoru řidiče ležela jedna nábojnice. Režsér zprvu uvedl, že mu vůz byl ukraden, později přiznal, že střílel on.

Důvod měl pozoruhodný. Kolem desáté hodiny večerní zpěvačce volal s tím, že ji navštíví. „Kategoricky jsem mu řekla, že ho dnes večer nechci vidět, a telefon jsem ukončila, protože nepřestával žadonit,“ vzpomíná Marta.

„Dodávám, že jsem mu v telefonu řekla, aby se šel opít. Když nemůže usnout.“ Což umělec zřejmě udělal, ale vylepšil to o skutečnost, že nasedl do auta, zajel k Martině domu a koukal jí do okna, do kterého pak střílel jak kovboj z Divokého západu.

„Nemohu říci, proč jsem to udělal. Nedovedu to ničím odůvodnit,“ řekl. Obviněn byl pouze z výtržnictví, ačkoli čin mohl být kvalifikován i jako pokus o vraždu, ba dokonce o vraždu snoubenky.

Ani Marta to nebrala nijak tragicky. „Ale to on mi prý jen chtěl vystřílet srdce do arkýře,“ tvrdila. „Přišlo mi to komické už tehdy. Nikdo nezemřel, tak co. Netušila jsem samozřejmě, že to byl Němec, myslela jsem, že někdo sedí na lampě a střílí.

Přiběhla maminka: Zhasnout, lehnout na zem! Pak se přišourala nic netušící babička a maminka na ni křikla: Mami, jdi si lehnout! Babička nemohla dobloudit do postele v té tmě,“ vzpomíná žena s magickým hlasem.

Vypadá to, že už tehdy byla Kubišová obdivuhodnou holkou do nepohody. „Ona jde na rande se svým vrahem!“ naříkala její babička, když se Marta chystala za Němcem. Bláznivého umělce si skutečně ještě téhož roku vzala za manžela.

Tři roky, které spolu strávili coby manželé, byly snad ještě bouřlivější, než by se dalo čekat. Zpěvačka se během vzpomínání na ně opatrně zmínila třeba i o tom, že na ni Němec vzal sekeru. Možná jen jednou, možná několikrát, kdoví.

„Je těžké žít s géniem,“ říká zpěvačka. „Na něm se tehdy absolutně nejvíc podepsal režim. Když jsme se brali, Honza už věděl, že si tady nenatočí jako režisér ani metr.“ Ji po srpnové invazi režim vymazal z veřejného života.

Nesměla zpívat, nemohla sehnat ani žádnou jinou práci. Lepila papírové sáčky na hračky, což její partner nemohl přenést přes srdce. Prosazoval společnou emigraci, Marta namítala, že soudruzi tu zůstanou jen krátce.

To se spletla. Když jí manžel nahlásil, že poslal prezidentu Husákovi telegram s neslušným textem, pochopila, že útěk „za kopečky“ bude v jeho případě nevyhnutelný. Vzhledem ke stresu přišla v osmém měsíci o dítě, které spolu čekali, a dvakrát prodělala klinickou smrt.

S režisérem se rozvedla, druhým manželem se stal Jan Moravec, žili spolu sedm let a dva roky před rozvodem se narodila vysněná dcera Kateřina. Své krásy si Marta nikdy nebyla vědoma. Dodnes, když jí někdo ze zralých mužů tvrdí, jak ji v šedesátých letech miloval, se tomu upřímně diví a pokaždé překvapeně odpovídá: „A proč jste mi to tehdy neřek?“ .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...