Nic horšího už mě snad nečeká

Osud se s ní nikdy nemazlil. Těsně po tom, co pohřbila milovaného manžela, jejich syn spáchal sebevraždu.

Milovníci nekonečného seriálu Ulice ji znají jako věčně usměvavou vysloužilou zdravotní sestřičku Amálii Peškovou. Možná, že mnozí z nich netuší, že v jejím životě byla spousta chvil, kdy k úsměvu moc důvodu neměla.

Už při vstupu do života to v jejím případě nebylo nic moc. Rodiče se seznámili v Německu, kam byla totálně nasazená její matka, která se tu potkala s francouzským válečným zajatcem. Po válce se vrátili oba domů, maminka ovšem nosila pod srdcem miminko. Prý si ještě potom nějakou dobu psali, ale ani jeden se nechtěl stěhovat do cizí země.

Také vás může zajímat ...

A tak se stalo, že Dana Syslová svého otce nikdy nepoznala.

Vychovávali ji prarodiče

Dlouho žila v domnění, že zemřel, jak jí to řekla maminka. Ta se musela po válce jako samoživitelka pořádně ohánět. Svou dceru dala na vychování k prarodičům a jezdila za nimi vždy o víkendech. „Ženy v našem rodě, mezi nimiž jsem vyrůstala, byly takové osobnosti, že mi mužský element dlouho nescházel,“ vzpomíná herečka.

„To, že jsem tehdy byla o něco ochuzená, jsem poznala až po letech.“

V televizi viděla divadlo Disk

Na prkna, která znamenají svět, se dostala víceméně náhodou. V době, kdy televize ještě nebyla v každé rodině, ji neměli ani Syslovi. Jen občas se na ni Dana jezdila dívat do podniku, kde pracovala její matka. Osudnou se jí stala inscenace, po níž šel pořad o slavném „damáckém“ divadle Disk. Měla v tu chvíli těsně před maturitou.

A jelikož si řekla, že by ji něco takového asi bavilo, zašla pro radu za třídním profesorem.

A ten její volbu schválil.

Holčička s bílým límečkem a spončičkou ve vlasech

Za pár měsíců už v indexu měla zapsanou jako vysokou školu legendární DAMU. Vzali ji napoprvé, i když tam díky různým školním reformám nastoupila už v sedmnácti letech. „Byla jsem pořád holčička s bílým límečkem a spončičkou ve vlasech,“ vzpomínala s úsměvem při listování ve starém albu.

„Nějakou chvíli mi tenkrát trvalo, než jsem se zařadila do kolektivu,“ dodává.

V angažmá už během studií

Ukázalo se tehdy, že to byla po všech dobrá volba. Před televizní kamerou se totiž jako mimořádný talent objevila už jako studentka 2. ročníku DAMU. Slavný režisér Antonín Moskalyk jí tenkrát nabídl menší roli v televizní inscenaci Metelice. Dnes objevíte v její oficiální filmografii přes 250 položek. A přidáme ještě jedno číslo. V Městských divadlech pražských byla v angažmá celých 30 let.

Zamilovala se do milence

O šikovnou a pohlednou herečku byl zájem. A platilo to i v soukromém životě. Se svou životní láskou, o osmnáct let starším hercem Vlastimilem Haškem (1928–1992), se dala dohromady během svého prvního angažmá v Divadle komedie, kam ji zlanařili ještě před ukončením studia na DAMU. V prvním představení spolu hráli milenecký pár.

A řečeno jednoduše, už u toho zůstali.

Na cestě bylo dítě

V Danině životě se konečně objevil výrazný mužský element. „Vlastně si mě tenkrát vychovával a chránil mě před nástrahami okolního světa,“ vzpomíná herečka. „Pečoval o mě tak důkladně, až se z toho vyvinul vztah a na cestě bylo dítě,“ dodává s úsměvem. Byl to pro ni tenkrát tak trochu šok. Byla ještě pořád moc mladá a rodinu si ještě neplánovala. Chtěla cestovat, poznávat svět.

„Na vdavky a založení rodiny jsem zrovna nepomýšlela,“ dodává.

Vyčetli jí, že normální maminka bývá večer doma

Jenže tady byla svatba a brzy také dva kluci, Jiří a Daniel. Onoho věčného dilematu, jak dát dohromady hereckou práci a starost o rodinu, ji naštěstí osud ušetřil. V bytě s nimi totiž bydlela manželova neprovdaná teta, která se role chůvy s radostí ujala. Dalo by se říct, že potěšení bylo na všech stranách.

„Jen jednou mi kluci vyčetli, že normální maminka je večer doma a čte pohádky, zatímco já jsem vždycky pryč,“ povzdechla si.

Zemřel své ženě v náručí

Třiadvacet let šťastného (byť občas italského manželství) uteklo jako voda. O tom, že Vlastimila Haška trápí sem tam srdíčko, věděli doma všichni. Přesto přišel konec nečekaně. Když ho při jedné z množících se hospitalizací propustili na víkend z nemocnice domů, už se zpátky do špitálu nevrátil. Srdce mu definitivně selhalo, když byl se svými nejbližšími.

Doslova zemřel své ženě v náručí.

První roky „po“ si skoro nepamatuje

Ještě se nestačila vzpamatovat ze strašného šoku, když přišla druhá rána. Tehdy pětadvacetiletý syn Jiří se patrně nedokázal smířit z odchodem milovaného táty a rozhodl se, že půjde za ním na druhý břeh. Oběsil se. „První roky poté jsem prožila v jakési nepopsatelné mlze,“ líčí Dana Syslová.

„Moc si toho z té doby nepamatuju.“ Zvedat ze dna se začala až s pomocí blízkého člověka, s nímž strávila dlouhých deset let.

Tehdy, když se smířila s tím, že za smrt Jiřího nenese žádnou vinu.

U věčně zdravé ženské objevili rakovinu

Jenže osud pro ni měl hned připravenou další jobovku. V roce 2006, při rutinní gynekologické prohlídce, u ní objevili rakovinu. To byl pro ni opravdový šok. Vždyť celý život nezastonala. „Vždycky jsem říkala, že na chřipky a horečky netrpím, že jsem prostě správná ženská krev a mlíko.“ Najednou bylo všechno jinak. Nádor se ukázal jako zhoubný. Na operační sál ji vzali téměř okamžitě.

A pak následovalo období chemoterapií. Když se znovu postavila na nohy, zlomila si natřikrát ruku. Vzala to tenkrát s nadhledem.

„Mně už v životě potkalo tolik špatných věcí, že se mi nic horšího už stát nemůže.“

Opravdu si užívám života

A když milovnici esoteriky karty předpověděly, že ji čeká ta lepší část života, není divu, že už za pár týdnů, 11. 11. 2020 oslaví ve zdraví své 75. narozeniny. „Snažím se teď neprošvihnout jediný den a opravdu si užívám života,“ řekla před časem.

„Raduju se z vnoučat, cestuju, mám práci,“ vypočítává klady svého současného života a dodává: „Nechci prostě být tou starou bábou, které táhne na osmdesát.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Staré dobré časy

V pestré nabídce měsíčníku STARÉ DOBRÉ ČASY čtenáři najdou vzrušující příběhy ze soukromí českých i zahraničních hereckých a pěveckých legend nedávné minulosti.

Komentáře

reklama