O největší životní lásku Miroslav Donutil málem přišel kvůli špatně domluvenému rande!

Se ženou se poprvé potkali na jednom večírku. Rande domluvil za pár vteřin!

Oblíbený herec a mimořádně zábavný člověk Miroslav Donutil (66) měl v životě většinou štěstí, hlavně na životní partnerku. Dlouho ho ale trápila podivná nemoc.

Stačilo málo a už by se kdysi bývali nesešli!

Jak už to tak bývá, herci a herečky mívají většinou v rodině mezi svými předky někoho, kdo se hraní také věnoval. V případě Miroslava Donutila to byli jeho rodiče, kteří se věnovali ochotnickému divadlu. Svůj bavičský a vypravěčský talent pak zdědil po dědečkovi; ten prý uměl podávat zábavné historky opravdu nezapomenutelnou formou. Přesto to Miroslava nejprve táhlo k úplně jiným profesím.

Chtěl dělat buď lesního inženýra nebo novináře. Na tom druhém povolání ho lákala možnost jezdit do zahraničí, ale brzy pochopil, že by tato výhoda byla vykoupena spoustou jiných nevýhod. Proto si nakonec vybral herectví.

„Šel jsem studovat to, o čem jsem byl v duchu přesvědčen, že bych studovat měl, jen jsem si to v sobě ještě v té době nebyl schopen tak úplně jasně zformulovat,“ konstatoval zpětně.

Také vás může zajímat ...

„Ono se to v osmnácti blbě rozhoduje, co z člověka nakonec bude.“

V mládí zazářil v Baladě pro banditu.

S Bolkem prý měli víc žen než Casanova!

V Brně se stal členem slavného divadla Husa na provázku a získal si tam obrovskou popularitu. „Po představení jsme nemohli skutečně skoro ani vyjít na ulici přes ty příznivce, co na nás čekali kolem divadla,“ vzpomínal. Obnášelo to také spoustu ctitelek.

Ty „sbíral“ společně s dalším slavným kolegou z divadla, Bolkem Polívkou (68), který jednou s nadsázkou prohlásil, že to, co stihl Casanova za celý život, byla jejich roční norma. První velkou lásku prožil Miroslav v osmnácti. „To byla úžasně krásná servírka z mé rodné Třebíče, a já do toho spadl po hlavě,“ přiznal.

Mělo to ale smutný konec: „Jednou jsem pro ni šel do jejich služebního pokojíčku, a tam s ní byl úplně jinej Lojza. “ Dva roky prožil se zpěvačkou Tenou Elefteriadu (69) a další dvouletý vztah měl s dívkou, která se nijak neproslavila. Potom přišla životní láska v podobě manželky Zuzany (57). Seznámili se poněkud složitějším způsobem.

„Chodila jsem s klukem, který mě pozval na dvojnásobnou oslavu,“ uvedla v jednom rozhovoru. „Tehdy se narodilo dítě jak jeho bratrovi, tak i Frantovi Kocourkovi (+44). Slavili to společně a na večírku se zastavil i jejich kamarád Mirek, který se vracel z nějakého řeckého večírku.“ Miroslav tam přišel s kamarády, hráli na kytaru, zpívali a najednou přeskočila jiskra.

Rande si domluvil se Zuzanou hned na další den!

Chodil i s Tenou Elefteriadu.

Naštěstí se tam vrátila!

Na domluvení rande, jak s oblibou herec uvádí, měl jen pár desítek vteřin. Zuzana souhlasila, ale stejně se málem nesetkali. Když totiž přišla na domluvené místo, Miroslav tam nebyl. Špatně si zapamatoval čas a dorazil až o hodinu později, kdy už tam samozřejmě objekt jeho lásky nestál. Naštěstí se tam Zuzana ještě vrátila s kamarádkou, aby obhlédla situaci.

Pak už nic nebránilo tomu, aby odstartoval velký milostný příběh, který trvá dodnes. Tehdy zrovna začaly divadelní prázdniny, takže měli na chození dva volné měsíce. Na divadelních prknech viděla Miroslava jeho budoucí žena až v září. V prosinci se pak sama stala středem velké pozornosti. Předposlední den roku 1977 si ji totiž Miroslav vzal za ženu.

„Byla jsem vyklepaná osmnáctiletá holka a šíleně se bála, protože jsem věděla, že na svatbu přijde spousta lidí – nejen Mirkovi kolegové z divadla, ale taky obyčejní Brňáci, které bude zajímat, koho si to ten Donutil vlastně bere,“ líčila po letech. „Měla jsem strach, že mě přijdou všichni pomluvit.

Stáli jsme na radnici a já držela konvalinky, které se tak třásly, že mi Mirkův svědek Franta Kocourek pořád šeptal přes rameno: Klid, Zuzi, klid.“

V Želarech dokázal, že jeho doménou nejsou jen komedie.

Na herečky se nežárlí

Následujícího roku dostal Miroslav velkou filmovou roli, kterou se hodně proslavil, v muzikálu Balada pro banditu. Byl tehdy na vrcholu štěstí, čerstvě ženatý, stále zamilovaný a se Zuzanou si užíval chvíle mezi natáčením v luxusním karlovarském hotelu Pupp. Létala tam za ním letadlem.

Ve filmu měl za partnerku Ivu Bittovou (59) a došlo tam i na odvážnější scény, ale novomanželka na Miroslava nežárlila. Ivu už znala předtím z divadla. „A také mi Mirek řekl hned na začátku našeho vztahu zásadní větu, že na herečky opravdu žárlit nemusím,“ řekla.

„Vzala jsem si to k srdci a vydrželo mi to dodnes.“ Na své ženě si populární herec váží toho, že se jí podařilo být s ním takovou dobu.

„Která jiná žena vydrží s chlapem, jenž je neustále v tahu, pořád má nějakou práci, je nervózní, protože pořád něco vytváří a každého s tím otravuje, který vinou toho není schopný ani tak triviálního úkonu, jako je zatlouct hřebík nebo udělat lavičku na zahradě?“ ptal se s obdivem.

„Tohle, ale i postavení domu, výchova dětí, starost o rodinu, to všechno zůstalo na mé ženě,“ přiznal upřímně.

Sluha dvou pánů se hrál v Národním divadle několik let.

K zábavě nepotřebuje alkohol

Hodně se toho napsalo a napovídalo o nemoci, která dlouhá léta Miroslava Donutila trápila. „Nikdy jsem diagnózu epilepsie neměl. Kdybych měl skutečnou epilepsii, nejspíše bych nemohl vykonávat tohle povolání,“ vysvětloval. Nemoc, kterou získal po úrazu, je epilepsii pouze podobná záchvaty, které vyvolává.

„Existují záchvaty, při nichž se jen na chvilku zahledíte, vypadnete z kontinuity života a zase se do něj vrátíte. Ale může jít také o velký záchvat, kdy upadáte do bezvědomí,,“ popisoval herec. Kvůli této nemoci, se kterou se potýkal přes pětatřicet let, se vyhýbal i alkoholu, ale to bere jako pozitivní věc. Naučil se totiž bavit s čistou hlavou.

Nemoc také Miroslava osvobodila od vojenské služby, což mu ale později nebránilo, aby si s chutí nezahrál směšné důstojníky. Podařilo se mu to na jedničku jak v Černých baronech a Tankovém praporu, tak i v Pelíškách, kde vytvořil jednu ze svých nejlepších rolí, majora Šebka. Jeho „ideovým protivníkem“ tam byl Jiří Kodet (+67).

Když pak představitel cholerického Krause zemřel, byl právě Miroslav tím, kdo u jeho rakve měl pronést smuteční řeč. „Zmohl jsem se jen na pár slov,“ komentoval smutnou chvíli.

„My jsme se na jevišti Národního divadla, Jirko, nepotkali, až dnes, ty v rakvi a já stojím vedle ní.“

Pelíšky jsou kultovním filmem i díky jeho roli.

Základy získal už jako kluk

Miroslav Donutil je dnes už také legendárním vypravěčem, odmítá být ale srovnáván s jiným jihomoravským velikánem, Vladimírem Menšíkem (+58). „Nechci být druhý Menšík, ale první Donutil. Nemyslím to pyšně. Menšík byl skvělý, ale já jdu jinou cestou,“ řekl doslova. Základ k tomu získal už v dětství. televize nebyla, my sedávali na vranovské chatě šprýmaře strejdy Karla a pořád jsme povídali.

A právě tak se to dá cvičit: vyprávět co nejčastěji.“ Pokud se na pódiu někdy „zasekne“, řídí se radou Miroslava Horníčka, tedy přejít k oboru, o kterém toho ví víc.

Přejme mu, aby nás svým hereckým uměním i skvělými historkami bavil ještě dlouho!

S Bolkem Polívkou ho pojí dávné přátelství.

Profesionálem i v těžkých životních chvílích

Jako každého člověka, i Miroslava Donutila potkaly v životě smutné chvíle. Jednou z nich byla smrt tatínka. „Byl jsem zrovna na natáčení na Moravě, když mi to sestra volala. Byla to taková rána, že mne to odhodilo na zeď hotelového pokoje,“ konstatoval. Mrzelo ho, že kvůli práci se nestačil s otcem rozloučit. Právě tak oplakal i smrt svého tchána.

Tehdy jel po pohřbu na představení do Teplic a zvládl to jako profesionál.

„Zpozdil jsem se, ale lidé trpělivě čekali, a už proto jsem nedal nic najevo,“ přiznal.

V nouzi mu pomohl Josef Vinklář.

Po přestěhování do Prahy prožíval zdravotní drama!

Kvůli jeho nemoci se o Miroslava často manželka Zuzana bála. Nejhorší situace nastala, když se rodina přestěhovala z Brna do Prahy. Tehdy změnil oblíbený herec lékařku. „Ta pražská mu ordinovala jiné léky než brněnská a nastaly problémy,“ vzpomínala Zuzana.

„Nevěděli jsme dne ani hodiny, co se stane.“ Obavy měla nejvíc z toho, že by Miroslav mohl upadnout někde na ulici nebo v dopravním prostředku a vážně si ublížit.

Tehdy mu pomohl kolega Josef Vinkář (+76), který mu doporučil svoji lékařku a ta Miroslavovi pomohla.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...