O smrti osudové ženy se dověděl před koncertem. A šel zpívat Perex: Díky nezdolné vůli se po mozkové mrtvici naučil všechno znovu. Chodit, mluvit i zpívat.

Když byl malý, říkali mu sluníčko, zatímco jeho bratru Janovi (70) mrak. Malý Václav se neustále usmíval, mladší bratr odmala působil starostlivě až zachmuřeně. Přes povahové rozdíly jsou kamarády jako hrom.

Václav je o šest let starší, ale vůbec to nevadilo. „V momentu, kdy Vašek zpíval a já ho doprovázel na piano nebo harmoniku, se na věk zapomnělo,“ vypráví Jan. „Začali jsme v době mých čtyř pěti let. S lidovkami. Velkou roli sehrál rozhlas, ale hlavně babička s maminkou, které s námi hodně zpívaly, i při mytí nádobí, pořád.

Také vás může zajímat ...

Moje nejoblíbenější písničky ovšem byly Tancovala žížala a Sulika – tu jsem se naučil jako první,“ vzpomíná na dětství Neckář mladší.

Opery nazpaměť

Později kluci poslouchali pod peřinou rádio Luxembourg – místo ukolébavky a jako inspiraci. Václav sršel energií. Hrál jako dorostenec volejbal za chemičku Ústí. Nebyl sice žádný obr, zato čilý a hbitý. „Na škole jsem založil časopis Sputnik, kde jsem fungoval jako sportovní a kulturní redaktor.

A říkal jsem si, že když mě nevezmou na DAMU, stanu se sportovním komentátorem,“ podotýká rodák z pražského Žižkova, který vyrůstal v Ústí nad Labem. Maminka pracovala v opeře ústeckého divadla a chlapci tam chodili jako domů.

Všechny zde uváděné opery znali zpaměti a sami si je přehrávali.

Krásná cikánka

„Uměl jsem nazpaměť Carmen, Prodanou nevěstu, Tosku, Jakobína,“ vzpomíná Václav na dětství plné hudby. Jeho první láskou byla krásná cikánka. „Poznali jsme se na zábavě a pak jsme se procházeli po Ústí,“ říká interpret Půlnoční. „Byla to jen platonická láska. V té době jsem balil holky právě na tancování.

A na gymplu jsem vždycky prováděl na plesech paní profesorky, což se možná projevilo na známkách,“ usmívá se.Přes veškeré snahy, a zkoušel to celkem čtyřikrát, se na DAMU nikdy nedostal. Na poloviční úvazek začal tedy pracovat jako osvětlovač v Divadle pracujících v Mostě. Po úspěšném konkurzu v roce 1964 působil v divadle Alfa v Plzni.

Tam se seznámil s Martou Kubišovou (76), se kterou později zpíval spolu s Helenou Vondráčkovou (72) v dnes již legendární kapele Golden Kids.

Ostře sledované vlaky

Ač několikrát nepřijat na DAMU, má za sebou velmi úspěšnou hereckou kariéru. Hrál v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky, ve Skřiváncích na niti, Kulhavém ďáblovi i Soukromé vichřici. Za zmínku stojí i jedna z hlavních rolí v pohádce Šíleně smutná princezna, jejíž natáčení postihla tragédie. V půlce zemřel představitel krále Dobromysla Rudolf Deyl ml. (†55).

Herce, jenž v pohádce hrál otce princezny Heleny, zabila rakovina. Smrt přišla naprosto nečekaně. Pohádka nebyla ještě zdaleka hotová, a tak režisér Bořivoj Zeman (†74) musel roli rychle přeobsadit. Herci prý nechtěli dál natáčet, jsou velmi pověrčiví, ale nakonec se naštěstí pro diváky přece jen pokračovalo. Roli krále Dobromysla řečeného Veselý nakonec převzal Bohuš Záhorský (†74).

S primabalerínou a taneční pedagožkou Jaroslavou Žlábkovou (†76) se Neckář oženil v roce 1974, ovšem rodinu a dokonce i narození jediného syna dlouho před veřejností tajil. Bál se prý, aby se tím nepřipravil o přízeň fanynek.

Jeho vyvolenou se stala slečna z dobré rodiny, tatínek pracoval před rokem 1948 na ministerstvu financí, maminka na ministerstvu školství a strýc byl univerzitní profesor. „Že byla Jarka o tři roky starší, jsme neřešili. Vždy vypadala velice mladě a drobně,“ vzpomíná zpěvák, který se ženit, jak se tehdy říkalo, musel.

Jaroslava o baletu tvrdila, že jí sice dal krásnou část života, ale vzal jí zdraví. K osteoporóze se přidaly problémy se srdcem a ledvinou, k čemuž právě přispěla dlouhodobá fyzická námaha.

Krátce před smrtí už „Jája“ jezdila na dialýzu třikrát týdně.

Jede se dál

Tragickou zprávu o smrti celoživotní lásky se zpěvák dozvěděl krátce před svým vánočním koncertem. Byl prosinec roku 2015. Václav Neckář jako pravý profesionál koncert odzpíval, nesnesl pomyšlení, že by na něj posluchači čekali marně. Byl ze železa, což se potvrdilo i v roce 2002, kdy ho skolila mozková mrtvice. „Začalo to nenápadně,“ vzpomíná bratr.

„Vašek řídil auto, přitom zjistil, že ho to táhne k jedné straně.“ Když se zpěvák dostal z nejhoršího, znovu se učil mluvit a číst, znovu si vtloukal do hlavy texty svých písní. Stále koncertuje.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...