Obávaný Trautenberk miloval rodinu a svůj klid

ILJA PRACHAŘ (†81) bude už navždy tlustým Trautenberkem z Krkonošských pohádek. Právě tato skutečnost ho ale velmi trápila. Byl totiž přesvědčený, že ztvárnil stovky zajímavějších rolí.

Budoucí velký herec Ilja Prachař (†81) se narodil 30. dubna 1924 v Malenovicích u Zlína do rodiny úředníka zdravotní pojišťovny. Protože byl hned po maturitě na gymnáziu totálně nasazen v Baťových závodech, mohl na několik let zapomenout na vytoužené studium.

Také vás může zajímat ...

O něm začal přemýšlet až po skončení války, kdy chtěl studovat medicínu. Ilja ale nejprve musel na vojnu, která měla na jeho budoucí život opravdu zásadní vliv.

V padesátých letech přesídlil do Prahy

Povinné roky ve vojenské uniformě totiž Prachař strávil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, který ho popostrčil na hereckou dráhu. Herectví se později věnoval i jeho mladší bratr Kamil (89), který se ale před kamerou objevoval jen výjimečně.

Své první profesionální angažmá získal Ilja už v roce 1947 na prknech zlínského Divadla pracujících. Tam se brzy prosadil i jako úspěšný autor divadelních her.

Velký úspěch například sklidil s inscenací Hádajú sa o rozumné, za kterou dokonce dostal v roce 1951 státní cenu. V letech 1952 až 1954 působil ve Státním divadle v Ostravě, kde se opět pokoušel prorazit i jako autor.

V roce 1954 defi nitivně přesídlil do Prahy a pět let hrál v libeňském Divadle S. K. Neumanna, dnešním Divadle pod Palmovkou.

Byl u zrodu prvního českého seriálu

Nejdůležitější část kariéry prožil Ilja Prachař na jevišti Divadla na Vinohradech, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1991. Hned po svém příchodu do Prahy dostal šanci i před televizní kamerou.

První menší role se zhostil už v roce 1957 v psychologickém dramatu Bomba. O dost významnější postavu si zahrál jen o dva roky později ve slavném kriminálním dramatu Karla Kachyni (†79) Král Šumavy, v němž ztvárnil velitele SNB.

V té době se objevil i v historicky prvním českém televizním seriálu Rodina Bláhova, který měl premiéru v roce 1959. Zde se Ilja, spolu se Zdeňkem Bláhou (†53) a Jaroslavem Dietlem (†56), podílel i na scénáři.

Zákeřný vrah, nebo přísný muž zákona?

Postavy různých funkcionářů a mužů v uniformě pak Prachaře provázely celou jeho další hereckou kariérou. Na televizních obrazovkách byl často k vidění v roli vraha, nebo naopak muže zákona.

Tak tomu bylo například ve skvělé kriminální komedii Holka na zabití z roku 1975. S uniformou byla spjata i jeho poslední výrazná postava generála Bergera ve válečném dramatu režiséra Martina Hollého (†72) z roku 1980 Signum Laudis.

Navzdory všem těmto úspěchům mu největší popularitu vynesl hamižný, zákeřný a nenažraný statkář Trautenberk z legendárního večerníčku Krkonošské pohádky.

Prachař se objevil během své kariéry v celé řadě titulů poplatných své době, jako byly seriály Inženýrská odysea, Okres na severu a Rodáci, zároveň mu ale musíme přiznat účast na takových skvostech, jako byl legendární seriál Chalupáři, v kterém výborně zahrál montéra Antonína Balabána.

Skvělý ve filmu i v dabingu

Ilja se během své kariéry skvěle uplatnil i v dabingu. Jeho hlas tak zazněl z desítek zahraničních fi lmů i seriálů a za dlouholetý přínos v tomto oboru získal v roce 1997 Cenu Františka Filipovského.

Přes všechny nesporné úspěchy velký herec jednoho dne poznal, že nastal čas, aby za svým uměním zatáhl oponu. A to když se k nemocnému srdíčku přidaly i další vážné potíže.

Prachař měl problémy s ledvinami, játry a pak mu začaly i otékat nohy. Tehdy se rozhodl, že výrazně omezí své pracovní aktivity. Uprostřed divadelních prázdnin, zatímco byla jeho manželka Jana Prachařová (82) na chalupě, vešel Ilja naposledy do své divadelní šatny a naházel si do igelitky všechny své šminky.

Ředitelce Divadla na Vinohradech Jiřině Jiráskové (†81) pak nechal na vrátnici dopis, ve které jí vysvětlil důvody svého odchodu. Věřil, že Jirásková pochopí jeho rozhodnutí, a nemýlil se. Aby měl na své dlouholeté angažmá alespoň nějakou památku, odnesl si Prachař domů mosaznou úchytku ze šuplíku své toaletky.

Manželku vychvaloval do nebes

Prachař se zprvu malinko obával, že mu bude divadlo chybět. V penzi se ale věnoval tolika svým zálibám, že se mu po herectví snad ani nestýskalo.

Konečně doma přečetl celou knihovnu, věnoval se chalupě, a než ho postihla mrtvice, chodil na výstavy a občas i daboval. Dokud ho defintivně neopustily všechny síly, zůstával na chalupě v severočeských Doubicích.

V té době mu byla největší oporou právě manželka Jana, se kterou žil přes padesát let. Ta se o něj starala tak obětavě, až Ilja prohlásil, že je tak skvělá, že si ji snad musel vymyslet.

Nejraději na chalupě míchal maltu

To už se ale neúprosně blížil konec velkého herce. Poté, co lékaři odstranili Prachařovi z čela nádor, začaly mu kolabovat životně důležité orgány. I přes tato trápení miloval Ilja Prachař život a všechny jeho krásy.

Ačkoli před smrtí trpěl velkými bolestmi, stále se dokázal radovat z každého hezkého dne. Stejně viděl svého otce i syn David (61), který je také herec. „Miloval večírky, společnost.

To bylo jeho,“ vzpomínal na tatínka a dodával, že když Ilja získal titul laureát státní ceny, měl najednou hodně peněz, ale neměl je za co utratit. V té době totiž vlastně nic pořádného nebylo k sehnání.

Takže většinu těch peněz zkrátka propařil. Jinak ale miloval hlavně klid a rodinnou pohodu, největší relax pro něho byl, když se předělávala chalupa a on mohl třeba míchat maltu.

Na chalupu jedině v cestovatelském oblečku

Moc toho ale doma nenamluvil a není vůbec divu, vždyť v práci toho zase namluvil možná až příliš, tak alespoň doma si chtěl od toho odpočinout. Přes tyto dojemné
vzpomínky bychom ale našli chvíle, kdy se David za svého slavného otce trochu styděl.

To když s ním ještě jako malý jezdil na chalupu. Ilja se totiž na cestu vždy vyšňořil do obleku, kterému říkali cestovatelský. Vlastně se jednalo o černé šponovky, které byly dole zakončeny gumou.

K tomu si Prachař oblékl červený svetr a na hlavu si posadil příšernou bílou beraničku.

Ze dne na den sekl s pitím

Málokdo ale ví, že Prachař měl kdysi holdovat alkoholu víc, než bylo zdrávo. „Když pil, tak pil, když kouřil, tak kouřil,“ vzpomínal jeho divadelní kolega Jiří Plachý (73).

Herec se jednou tak zamiloval do vína, že kdyby mu ho lékaři nezakázali, tak by to skončilo předčasnou smrtí. „Ke cti mu bylo, že měl silnou vůli a ze dne na den dokázal se vším v klidu seknout,“ říkal pak jeho syn.

Prachař byl mimořádně vtipným, vlídným a společenským mužem, s nímž strávit nějakou tu hodinku byla radost. „Někdy byl sobecký, někdy velkorysý. Tahle vlastnost je nám všem typická.

Trochu sobeckosti v sobě mám já i můj otec,“ přiznal později jeho vnuk Jakub Prachař (36). Právě díky všem těmto krásným vzpomínkám na velkého herce a laskavého člověka je velká škoda, že se čas tohoto velkého herce jednoho dne nemilosrdně naplnil.

Trautenberka neměl rád

Ilja zemřel 10. srpna 2005 na celkové selhání organismu na interně ve vnohradské nemocnici v Praze. A i když sám mnoho let tvrdil, že vlastně nemá Trautenberka rád, právě v této roli si ho patrně budeme připomínat nejčastěji

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje šťastná hvězda

Váš oblíbený časopis Moje šťastná hvězda dostal novější kabátek! Můžete se těšit na nové rubriky, ještě více žhavých kauz, které hýbou českým showbyznysem, dojemné osudy filmových legend i pikantní lásky slavných. To vše už v tomto čísle!

Komentáře

...