Obrali mě o všechno

Příbuzné si člověk nevybírá. Ovšem ti Matějovi, byli skutečně nezapomenutelní. Doufám, že už je nikdy nepotkám.

Matějův syn vytahuje z mé skříně Matějovi košile, obleky, trička i džíny a hází to do obrovského kufru. Přinesli si jich s manželkou hned několik. Nevím, co čekali, že tu snad Matěj zanechal bůh ví co. Ale ono je tu jen pár knížek, několik osobních věcí a oblečení. Tak ráda bych si alespoň jednu jeho košili nebo tričko nechala na památku.

Také vás může zajímat ...

Ale tomuto příbuzenskému komandu vůbec nic neunikne a nemá cenu se s nimi dohadovat.

Už tak mě nesnášejí.

Samostatná jednotka

Přesto, že jsem v životě měla všelijaké známosti, nikdy jsem netoužila po svatbě. Ani s otcem mé dcery jsme se nakonec nevzali a docela v dobrém jsme se rozešli po několika málo letech. Byla jsem proto vždy odkázaná sama na sebe. Uměla jsem se postarat o sebe i o dceru. A vlastně mi velice vyhovovalo, že si všechno rozhoduju sama. Ale dnes už vím, že to ideální nebylo.

Pozdě, ale přece

Když jsem potkala Matěje, žila jsem sama. I dcera už odešla z domova a měla vlastní rodinu. Naše setkání bylo jak blesk z čistého nebe. Okamžitě jsem se zamilovala. Připadalo mi to ale velmi nepatřičné. Už kvůli tomu, že on byl ženatá a navíc o osm let mladší. Jenže srdci člověk neporučí. On se navíc právě rozváděl. A protože neměl kam jít, řekla jsem, ať se nastěhuje ke mně.

Byla jsem láskou celá omámená. Dokonce jsem začala litovat, že s Matějem už nemůžeme mít společné děti.

Ty jeho jsem si tedy ani v nejmenším nepřála.

Vyhlášené nepřátelství

Matěj měl už dospělého syna a dceru. Od prvního momentu mě oba nesnášeli. I když jim to otec vysvětloval, že mě potkal až když byl v rozvodovém řízení, neustále mě vyčítali, že jsem rozbila jejich rodinu. A největším skandálem se pro ně stalo, že jsme se rozhodli vzít.

Sama jsem dlouho váhala, ale někde uvnitř jsem cítila, že jsem konečně, i když trochu pozdě, našla muže, kterého bych si opravdu ráda a zcela bezpodmínečně vzala.

A tak jsem to také udělala.

Velmi krátké štěstí

Před týdnem Matěje postihl infarkt. I když byl jinak celkem zdravý, srdíčko nevydrželo. Byli jsme spolu čtyři krásné roky. Jsem za ně nesmírně vděčná. Proč jsme ale měli vyměřený jen takový zoufale krátký čas? Strašně moc mi Matěj chybí. Jsem vdova, sama, zoufalá a navíc se na mě sesypaly Matějovy děti.

Už mě stačily obvinit z Matějovy smrti a také z toho, že bych nyní chtěla „shrábnout“ všechno. Nechci vůbec nic, i když na to, jako právoplatná vdova, mám nárok.

Ať si seberou úplně všechno.

Tričko a fotografie

Konečně za Matějovým synem zapadly dveře. Sedla jsem si na postel a chci si natřepat polštář. Pod ním leží schované Matějovo tričko. Konečně mně dochází, proč manželka Matějova syna na poslední chvíli ještě odběhla do mé ložnice. Podezírala jsem ji, že si ještě něco chce přibrat do těch jejich obřích kufrů. Ona ale jako ženská nakonec pochopila, co mě nejvíc schází.

Tričko ještě krásně voní Matějem a zbylo mi dost společných fotografií.

Libuše L. (64), Hradec Králové

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...