Byla jsem nešťastná, utápěla jsem se v slzách a nevěděla, co se životem. Věštkyně jsem se bála. Ona mi ale přesto pomohla.
Knihy byly odmalička mou velkou láskou, a teď jsem chtěla jejich prostřednictvím dokonce překonat nešťastnou lásku.Rozchod jsem prožívala neobyčejně těžce, i když jsem měla skvělého kamaráda, který mi naznačoval, že kdybych chtěla...Já se však trápila, až to moje kolegyně v práci nemohla vydržet a doporučila mi knihu Horoskopy na každý den, případně návštěvu u její známé kartářky, která je prý skvělá věštkyně, výborná psycholožka, hádá z ruky i z koule, kávové sedliny a vůbec ze všeho, na co si jen vzpomenete.Nejvíce mě lákalo hádání z křišťálové koule, ale protože jsem se návštěvy u věštkyně bála, dala jsem přednost horoskopům.
Srazila mě na dno
Narodila jsem se ve znamení Ryb. Co jsem si o tomto znamení v knize přečetla, mě vůbec nepotěšilo.Stálo tam, že ženy Ryby jsou citlivé, neprůbojné bytosti a zklamou-li se v lásce, sahají k alkoholu nebo dokonce k drogám a že mohou nešťastnou lásku řešit dokonce sebevraždou. Nedovedou si poradit s realitou.Nejenže mě to nepotěšilo, ale byla jsem přímo zděšená. Už jsem se viděla v budoucnosti - splihlé vlasy a jediný kamarád láhev alkoholu! Měnila jsem se v trosku… Prudce jsem vyskočila z křesla a zavolala kamarádce.Byla překvapená, ale vzápětí prohlásila, že mou náhlou návštěvu věštkyni vysvětlí, hlavně když se k ní vypravím.
Křišťálová koule děsila
Teprve u domu, v němž vědma bydlela, jsem opět zaváhala. Nervozně jsem stála před dveřmi a střídala rozhodnutí vejít nebo se vrátit.Najednou jsem pocítila, že mě někdo pozoruje. Vzhlédla jsem. Z okna mě sledovala jakási žena a s úsměvem mě pozvala dál. Pohybovala jsem se jako ve snách. „Křišťálová koule vás okouzlila, ale příliš ji nevěříte, viďte!“ řekla vlídně.„Co s vámi?“ zamyslela se. „Už vím, věříte knihám, tak já vám jednu půjčím...“ Zalistovala jsem v podané knize a zastavila se u dobového portrétu ženy v jezdeckém kostýmu, s loknami a kloboukem. Ta tvář! Neuvěřitelné! Byla stejná jako moje.Ta žena mi byla podobná! Nemohla jsem odtrhnout oči. Je to snad poselství z minulého života?
Halucinace nebo varování?
Zaklapla jsem knihu, a co nejrychleji spěchala domů. Doma jsem knihu nedočkavě otevřela a začala číst.Byl to příběh ženy, která odmítla nápadníka, který ji miloval, a z nešťastné lásky k jinému muži se zabila. Nalistovala jsem portrét ženy. Musela jsem ji vidět. Kostým i účes byl stejný, ale ta tvář!Ani trochu mi nebyla podobná! Co jsem to u věštkyně viděla? Byla to halucinace? Bylo to varování? Nedovedla jsem si to vysvětlit.Knihu jsem dočetla a díky ní začala vidět svět jinak. Zašla jsem na kávičku s kamarádem, který o mě stál. I když jsem si ho nevzala, pomohl mi překonat těžké období a dodnes jsme skvělí přátelé. Na horoskopy jsem nezanevřela.Čtu je dodnes. Jen přátelé se diví, že se zdráhám dát si druhou skleničku alkoholu. A často váhám i u první – co kdyby se předpověď podle znamení naplnila?
Miluše (41), Kadaň .
