Mezi samotou a osamělostí je velký rozdíl. Být někdy sám je fajn, skutečná osamělost je ale nebezpečná jako nemoc.
Jde o stav, kdy se delší čas cítíte nemilovaně, nepotřebně, vyčleněně. Tenhle stav bolí, trýzní, unavuje a ohrožuje vaše zdraví.
Podoby osamělosti
O emoční osamělost se jedná tehdy, když kolem sebe máte dostatek lidí, přátele, rodinu, klidně i partnerský vztah. Ale kvalita těch vztahů za moc nestojí, jsou povrchní, nerozumíte si. Sociální osamělost znamená, že jste vážně sami a nemáte s kým vztahy navazovat.
Jste vyčleněni ze společnosti, nepatříte do žádné skupiny, nepřijdete moc do kontaktu s jinými lidmi. Existuje ještě situační osamělost, kterou způsobuje to, kde právě jste. Přestěhovali jste se, našli si novou práci, změnili školu, a prostě chvíli trvá, než se v novém prostředí „zabydlíte“.
Často je to také dáno tím, že lidské chování je založeno na návycích a vyhovuje nám, když věci zůstávají při starém.
Nelpěte na svých názorech
Když zatvrzele lpíte na svých názorech a závěrech, nedokážete přijímat nové informace a ideje, postupně se uzavíráte a blokujete. Cvičte se v otevřenosti. Zamyslete se nad pohledy, které jste měli odjakživa, ale nikdy jste je nezpochybňovali.
Zeptejte se svých blízkých, jestli jste podle jejich názoru otevření novým nápadům a názorům.
Tvrdohlavost se nevyplácí
Všichni občas býváme trochu svéhlaví, ale přesto si na tvrdohlavost dávejte pozor. Měli byste si začít všímat, že jste uzavření novým myšlenkám a setrváváte na idejích, které pro váš úspěch možná nejsou optimální.
Kvůli uzavřenosti se od vás mohou jiní lidé totiž odvracet. Když si jasně uvědomí, že jim jen málokdy nasloucháte a nestaráte se o to, co chtějí říci, přestanou se s vámi dělit o vlastní názory a myšlenky.
