Otto Šimánek – Největší z českých pierotů byl tichý snílek

Elegantní postavu nestárnoucího Pana Tau s buřinkou na hlavě znal celý svět. Byl uznávaným mimem a často byl označován jako smutný klaun, kterého provázelo mnoho životních strastí.

Herec, nadaný tanečník, plachý bohém a skvělý mim Otto Šimánek (†67) se narodil, jak se v jeho kraji traduje, v Třešti u Jihlavy prý přímo na pultě lékárny. Odehrálo se to prý když paní Šimánková byla ve městě na nákupu a přišly na ni nečekaně bolesti. Popis narození je dokonce zanesen v městské kronice. S rodiči a bratrem Jaroslavem žil v nedalekých Stájištích.

Také vás může zajímat ...

Za druhé světové války jeho maminka velice zariskovala. Bydleli v domku se zvoničkou, a když nacisté zabavovali zvony, aby je přetavili a použili na výrobu zbraní, sebrali i ten jejich. Maminka na nádraží zvon z jejich zvoničky poznala a potají si ho opět odvezla domů.

Po celou dobu války ho ukrývala a s osvobozením ho s velkou radostí vrátila na jeho místo.

Vábení divadla

Ve válečných letech se Otto po měšťance vyučil v karlínské Tesle v Praze, kde pracovali už jeho rodiče. Maminka v domácnosti pana továrníka jako hospodyně a tatínek dělal vrátného v továrně. Elektromechanikem se vyučil tatínek a musel se jím tedy vyučit i Otto. Všechen volný čas ale trávil u ochotníků. Jednou z jeho prvních scén, kde hrál, byla Dělnická beseda.

Po válce se stal společně s Václavem Vaňátkem (†54) spoluzakladatelem Divadla mladých pionýrů. Chvíli také kočoval s Jindřichem Plachtou (†52), prošel divadly ve Zlíně, v Ostravě a v Městských divadlech pražských, kde nakonec zakotvil až do roku 1990. Odkud odešel na odpočinek kvůli svým zdravotním problémům. Otto Šimánek miloval tragikomické role s dávkou pantomimy.

Nehlučné herectví – tak by se dal popsat jako projev skvělého mistra úsporných gest, který citlivě pracoval se svojí mimikou. I když je pro všechny navždy Panem Tau, byl divadelním hercem velkých rolí s velkou duší, jakou jen umělec může mít. Nejde nezmínit proslulou postavu v jeho podání, kterou byl klaun Jean Debureau v dramatizaci Kožíkova románu Největší z pierotů.

Plně zde uplatnil pantomimu, kterou vyučoval na hudebně- -dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze a také na DAMU. Věnoval se také stylizovanému hereckému projevu.

Jeho nejznámějším žákem byl herec Petr Čepek (†54), kterého tak trochu považoval za svého syna.

Ve válečném filmu byl skoro k nepoznání.

Role ušitá na míru

Dnes si jen málokdo vzpomene, v jakých rolích Ottu Šimánka viděl, a to jich měl na svém kontě více než čtyřicet, protože jednoho dne přišla postava Pana Tau, která zastínila vše, co do té doby i poté natočil. Seriál o pánovi s deštníkem a buřinkou je dodnes považován za zcela nadčasový. Na mlčenlivého elegána ve starosvětském obleku s bílou květinou v klopě, čekávaly u obrazovek celé rodiny.

Stal se hrdinou nejen dětských srdcí. Každý z nás alespoň jednou zatoužil po jeho buřince s touhou vyzkoušet si to malé kouzlo. Seriál se od většiny těch českých lišil. Bylo to nejen díky skvělému zpracování, ale také i tím, že byl natáčen v československo-německé koprodukci, kdy německá strana z velké části natáčení finančně pokrývala.

Pan Tau se stal známý nejen po celé Evropě, ale i za jejími hranicemi. Zařadil se mezi světové hvězdy.

Dohromady se natočilo 33 dílů televizního seriálu a tři celovečerní filmy.

Dobrácký výraz tváře hrát nemusel.

Pro své ženy byl dítětem

Tichý herec byl i tichým člověkem, povahou byl introvert, který si nikdy příliš na nic nestěžoval. Se svou první ženou, svéráznou Hermínou Jarešovou se znal od dětství. Byla vyhlášená vlásenkářka a žena do nepohody. Měli spolu dceru Alexandru, která toužila být zvukařkou, ale ve druhém ročníku na studiích otěhotněla.

Otto Šimánek chtěl, aby dokončila školu a přislíbil jí, že jí s maminkou pomohou dítě vychovat. Ona však neuposlechla, provdala se a školu nedokončila. Velmi se s otcem nepohodla, a dokonce se dlouhý čas nestýkali. Dalším těžkým obdobím pro herce byl čas, kdy jeho žena onemocněla rakovinou, které nakonec podlehla.

Velkou oporou mu v tomto těžkém období byla scénografka a kostýmní výtvarnice Ludmila Muchová-Kovářová (79), kterou si později vzal. Druhé manželství bylo bezdětné, ale s tichým romantikem to bylo tak trochu jako s dítětem. Před svojí ženou předstíral, že nekouří, ale chodil tajně kouřit k sousedům. Nic nepomáhaly zákazy lékařů a důsledné hlídání jeho ženy, vždy si cestu našel.

Zákazy měly své opodstatnění, prodělal totiž těžký oboustranný infarkt a krátce po zotavení ho zasáhla cévní mozková příhoda. Bylo už dáno jeho povahou, že dlouho tajil další zdravotní problémy. K lékaři bohužel šel velmi pozdě, i když okamžitě podstoupil operaci, jeho stav byl vážný. Byla potvrzena rakovina střev.

Manželka Ludmila ho přesvědčila, že operace dopadla dobře, což nebyla pravda.

I v televizi hrál často plaché muže.

Zachraňte pana Tau!

O vážném zdravotním stavu velkého mima hojně informoval i tisk v Německu, kde měl elegantní pán v klobouku zástupy fanoušků. Jeden z nich mu dokonce v mnichovské nemocnici zařídil veškerou péči a vyjednal i operaci a pak se vydal do Prahy, aby zajistil Šimánkův převoz. Chtěl svého oblíbeného herce zachránit za každou cenu.

Bohužel právě v den, kdy se začal připravovat velký transport, Otto Šimánek upadl do kómatu, ze kterého se již neprobral. Zemřel jen několik dnů po svých šedesátých sedmých narozeninách. V rodné Třešti nedaleko bývalé lékárny, v níž se narodil, ho dnes připomíná dřevěná socha, zachycující herce s deštníkem zavěšeným přes ruku a typickou buřinkou.

Po celé své ploše je popsána texty, díky kterým si každý připomene jeho divadelní a filmové role.

Přijeďte se podívat.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...