Dárek od jedné kamarádky se ukázal být vážným nebezpečím! Podivné příznaky na sobě pociťovali nejprve můj manžel a budoucí zeť.
Když mi Helena, moje známá, poprvé ukázala tu podivnou loutku, hodně mě zaujala. Helena si ji přivezla z jedné exotické dovolené v Karibiku, ale doma se prý nikomu nelíbila, a tak se mě zeptala, jestli bych ji nechtěla. Nevím, co na té panně bylo, ale něčím mě silně přitahovala, takže jsem samozřejmě hned souhlasila. Navíc jsem náš domov ráda zpestřovala různými neobvyklými ozdobami a panenka s podivnou tváří, u které se nedalo rozeznat, jestli se usmívá nebo se zlobí, se mi krásně hodila na jedno dosud prázdné místo na polici u stěny v obývacím pokoji.
Vzbuzovala pozornost
Na rozdíl od rodiny Heleny u nás nikdo proti přítomnosti loutky z Karibiku neprotestoval. Ocenili ji jak můj manžel Luděk, tak dcera Olina, která u nás bydlela se svým snoubencem Danielem. Dokonce zaujala i každou návštěvu, protože jsem ji umístila na strategické místo na polici tak, že každému, kdo vešel do místnosti, okamžitě padla do oka. Skoro mi až někdy připadalo, že si ta loutka vlastně vynucuje pozornost. Její tvář byla zkrátka čarovná. Tehdy by mě ještě ale ani ve snu nenapadlo, že v sobě může ukrývat i nějaké nebezpečí.
Rozsvítily se jí oči!
První náznaky, že s exotickou panenkou nemusí být všechno v pořádku, přišly od mého muže. Jedné noci se vrátil ze služební cesty a probudil mě, abych se šla na něco podívat. Zavedl mě do obývacího pokoje, ale tam se nic nedělo. Luděk se mi pak snažil namluvit, že oné loutce svítily ve tmě oči. Musela jsem se začít v duchu smát, ale najevo jsem nic nedala, nechtěla jsem, aby si manžel myslel, že z něho mám legraci. Jeho „vidiny“ nebo co to bylo, jsem přičítala jeho únavě z náročného pracovního dne. Manžel však dál trval na svém.
Manžel měl z loutky strach
Druhý den se manžel vrátil z práce předčasně. Udělalo se mu tam špatně a před kolegy omdlel. Do nemocnice odvézt nechtěl, prohlásil, že je jen vyčerpaný a potřebuje si odpočinout. Doma pak skutečně poctivě zalehl do postele. Neušlo mi však, s jakou opatrností až strachem se dívá na vystavenou karibskou panenku.
Vyšetření nic neukázala
Luďkův stav se nezlepšil ani po dvou dnech, takže nakonec k lékaři jít musel. Nic zvláštního mu však nenašli, i když mu dělali všelijaká vyšetření, takže se vše nakonec uzavřelo s tím, že se jedná skutečně jen o přepracovanost a jakýsi syndrom vyhoření. Až o několik dní později z manžela vypadlo, že mě chtěl poprosit, abych loutku z obýváku odstranila, ale nechtěl vypadat směšně. Škoda, že to neudělal – mohli jsme si tím ušetřit další nepříjemnosti, které pak přišly.
I dcera s přítelem měli nepříjemný pocit
Brzy nato totiž začal mít problémy s únavou a vyčerpáním i dceřin snoubenec Daniel. A také on nám řekl, že z té exotické panenky nemá dobrý pocit. Prý se mu o ní dokonce zdají i strašidelné sny. Připadalo mi to divné a pomyslela jsem si, že se všichni kolem mě nespíš zbláznili, já sama jsem se na tu loutku dívala mnohokrát, brala jsem ji do ruky a nikdy mi nepřipadalo, že by na ní bylo něco tajemného, zvláštního nebo nebezpečného, ani že bych se v její přítomnosti cítila nějak divně, nepříjemně nebo unaveně. Zanedlouho však neobvyklá únava postihla i mou dceru Olinu. Když se to stalo, tak jsem už opravdu zbystřila pozornost. Ukázalo se ovšem, že v jejím případě je důvod jiný, radostnější – dcera čekala miminko, byla v šestém týdnu těhotenství.
Pocítila jsem to na vlastní kůži
Manžel s budoucím zetěm nakonec vyřešili svoji vyčerpanost tím, že si odjeli odpočinout na týden na chatu k jednomu známému. Dcera s kamarádkou odjely na prodloužený víkend do jednoho wellness hotelu. Já jsem tak zůstala v bytě s loutkou sama. Hned první večer jsem se posadila do křesla a na tu údajně zlovolnou a čarodějnou panenku jsem se upřeně zadívala. Po chvilce se mě začaly zmocňovat nepříjemné pocity. Cítila jsem, jak mi slábnou svaly a točí se mi hlava. A v jeden okamžik jsem opravdu zahlédla, že se loutce rozsvítily oči!
Vyhodila jsem ji
Teprve tenhle osobní zážitek mě definitivně přesvědčil. Vzala jsem panenku a šla ji odnést do sklepa. Po cestě jsem zakopla a málem jsem si rozbila hlavu. Dnes si zpětně myslím, že se ta loutka takhle naposledy bránila tomu, aby zůstala z dohledu a nemohla dál z lidí odčerpávat energii. Druhý den po neklidné noci a děsivých živých snech jsem panenku definitivně vyhodila do smetí.
Všechno se vrátilo do pořádku
Když jsem to udělala, úplně jsem cítila, jak se mi energie vrací zpátky a totéž pak mohli tvrdit i manžel s Danielem, když se po týdnu vrátili domů. Nevím, zda byl v té panence nějaký démon nebo co, ale jedním si jsem jistá – kdyby mi dnes někdo nabídl nějakou exotickou hračku na ozdobu, určitě bych si ji nevzala!
Veronika H. (59), Praha
