Pes provázel věrně svého pána i po smrti

Když manžel zemřel, dlouho se choval náš Astor podivně. Večer radostně vítal a provázel neviditelnou bytost. Viděl snad ducha mého manžela?

Onemocnění manžela bylo nečekané. Blesk z čistého nebe! Ve tři ráno zkolaboval a rovnou upadl do kómatu. Všichni jsme si připadali jako v děsivém snu. Když to ale tak zpětně s odstupem času probírám, musím říct, že takovou smrt si můj muž vždycky přál. Aby byla rychlá. Jeho přání se splnilo, ti nahoře jej vyslyšeli – jen to nemuselo být tak brzy….

Pro nás, co jsme zůstali, to byl pořádný šok, ze kterého jsme se dlouho nedokázali vzpamatovat. Věděli jsme, že je s námi Všechny naše děti i vnuci se okamžitě sešli. Seděli jsme v obývacím pokoji a konverzace vázla. V televizi běžel program, který jsme nesledovali.

Až najednou… šel film, který udeřil přesně na náladu naší smutné rodinné sešlosti.

Také vás může zajímat ...

Zadívali jsme se.

S každou další minutou jsme byli více fascinováni dějem. Jednalo se o dívku v kómatu. Ten film dnes většina zná, my jej ale tehdy viděli prvně. Jmenuje se A co když je to pravda.. Až do konce filmu nikdo z nás ani nedýchal. Po jeho skončení zavládlo ticho, které prolomil až vnuk slovy: „Dědo, jsi tady?“ Navzdory napjaté situaci jsme se všichni zasmáli.

Humor, i když černý, nás ale brzy přešel Tu noc jsem se probudila ve tři ráno. V tu dobu totiž manžel vstával, a chodil do kuchyně se napít. Slyšela jsem zřetelně, jak se zvedá z postele a těžkým krokem míří ke dveřím. Dokonce jsem slyšela cvaknout kliku. Ráno jsme zjistili, že jsme manžela vnímali tu noc všichni. A všichni kolem třetí, kdy byl zvyklý po bytě chodit.

Dcera ho slyšela v kuchyni, syn na chodbě, vnuka probudil pes. Spal s ním v pokoji, ve tři si ale otevřel dveře a s radostným kňučením se k někomu lísal.

Když vnuk vyšel z pokoje, nebyl na chodbě nikdo.

Na pohlazení čekal marně

Astor znal všechny rituály svého páníčka a byl vždycky v pravou chvíli na to správném místě. A tak jsme žili společně v jednom bytě já, pes a duch mého manžela ještě mnoho měsíců po jeho smrti. Připadala jsem si jako blázen. Večer, když začínaly televizní noviny, jsem vyskočila z křesla manžela, a šla si přesednout do druhého. Byl to totiž čas, kdy jsme se v obývacím pokoji společně dívali.

Se znělkou televizních novin jsem slyšela zcela jasně, jak se manžel blíží – jeho těžký krok, jeho sípavý dech. Pes vyskočil a běžel radostně páníčka vítat. Sedl si vedle jeho křeslo tak, jak byl zvyklý. A tvářil se spokojeně. Dokonce se co chvíli oddaně podíval do míst, kde manžel seděl – jako by čekal na pohlazení.

Duch manžela se přestal projevovat až rok po jeho smrti.

Kamila S. (63), Znojmo.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...