Petr Nárožný – Smysl pro humor neztratil ani jako dědeček

Vnuk carského důstojníka šel ve šlépějích svého otce a stal se inženýrem. Jeho láska k divadlu byla však větší. Z cholerických podivínů se propracoval do rolí charakterních a vážených mužů.

Petr Nárožný (82) je skvělým matematikem a přesto ho to vždycky táhlo k umění. Ačkoli herectví nikdy nestudoval, díky své píli i nepopíratelnému talentu se od rýsovacího prkna dostal až do Semaforu. Postupem času se pak vypracoval ve vynikajícího divadelního i filmového herce.

Také vás může zajímat ...

Publikum i kolegové ho mají rádi a váží si ho, což nebývá u herců pravidlem. Jeho otec Petr byl synem carského plukovníka a v revolučním roce 1917 mu bylo osm. Před Stalinem ho zachránil velitel kadetní školy, když všechny studenty poslal lodí do Evropy.

Vylodili se v Jugoslávii, kde se hercův otec vyučil knihařem. Ve dvacátých letech odešel do Československa, kde požádal o občanství. V Příbrami vystudoval vysokou školu hutnickou a stal se inženýrem. Tam se zamiloval do pokladní místního kina. Měl s ní syna Petra.

Po válce v roce 1945, to bylo malému Petrovi sedm let, tatínek z obavy, že jeho samotného rudoarmějci odtáhnou do gulagu, utekl do ciziny, na Západ. Zachránil si tím život. Maminka se znovu nevdala a ani s nikým nežila.

Pleš z vojny

Už jako dítě hrál Petr ochotnické divadlo a zajímal se o historii, zejména o 2. světovou válku. Po maturitě chtěl na medicínu, trénoval pitvy na myších, ale nakonec si podal přihlášku na stavební fakultu. V polovině zkouškového období ho ale vyhodili, protože neprošel politickými prověrkami.

Musel tedy na vojnu, kde mu prý začala jeho kštice řídnout až o ni přišel úplně. Ale měl štěstí jinde. Jeden důstojník mu pomohl s návratem na studia. Petr v roce 1968 promoval.

Nastoupil do projektové kanceláře Sdružení velkovýkrmen, kde rýsoval prasečince, kravíny a silážní věže. Tady se setkal s kamarádem, stavebním inženýrem, Pavlem Bobkem (†76).

Rýsování kravínů mu nevonělo

Práce je nebavila a často byli od nadřízených peskováni za pozdní příchody. Petr po čase dostal nabídku, aby moderoval vystoupení hudební skupiny Rangers. V roli konferenciéra uspěl na výbornou. Byl zábavný, vtipný a brzy se stal populárním.

Díky Pavlu Bobkovi se pak v roce 1973 dostal do legendárního divadla Semafor. Členové skupiny Rangers mu dlouho měli za zlé, že odešel, a někteří s ním řadu let nemluvili. V Semaforu vytvořil komickou trojici s Miloslavem Šimkem (†63) a Luďkem Sobotou (77), se kterými si pak zahrál i ve filmu Jen ho nechte, ať se bojí.

Na prknech divadla pak zažil nejkrásnějších osm let své kariéry.

Pak dostal Petr Nárožný nabídku stálého angažmá v Činoherního klubu, kam nastoupil v roce 1980. Právě tady se začal věnovat i charakterním rolím a podle jeho vlastních slov se mu otevřelo herecké nebe. Rád třeba vzpomíná na roli vilného hraběte v Impresáriu ze Smyrny.

Nezapomenutelný je také jako Hejtman z Kopníku v titulní roli. Stavební inženýr a konferenciér se z naprostého amatéra vypracoval rychle v úspěšného herce. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1969 v seriálu Pan Tau. Pět let nato si zahrál v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje. Díky tomuto filmu se zařadil do rolí cholerických hrubiánů a podivínů.

Strhující živel s knírkem

Celkem dlouho mu trvalo, než se ze škatulky cholerika vymanil. Přesto svým živelným hereckým projevem zaujal diváky i režiséry natolik, že v následujících dvaceti letech šel z role do role. Mezi jeho výrazné postavy patří například agresivní šéfkuchař v komedii Což takhle dát si špenát?, nebo nenapravitelný pedant v černé komedii Ten svetr si nesvlíkej.

Zdeněk Svěrák (84) ho dokonce při psaní scénáře k filmu Vrchní, prchni! viděl jako ideálního představitele hlavní role Dalibora Vrány a nabídl mu ji. Petr se na natáčení velmi těšil, ale Ladislav Smoljak (†78) si nakonec prosadil Josefa Abrháma (80).

Působil na něj mnohem civilnějším dojmem. Přišly ale další filmy a seriály, kde Petr mohl předvést svoje herecké nadání a smysl pro humor. Kromě toho svým osobitým hlasem namluvil také řadu kreslených postaviček z televizních večerníčků nebo seriál Mach a Šebestová.

Po šedesátce zvolnil tempo a častěji než ve filmu se začal objevovat v televizních inscenacích a seriálech. Vyzkoušel si i jaké to je zahrát si v sitcomu, jako byla Hospoda, nebo se vrátil k moderování v zábavném televizním pořadu Zlatíčka.

Jedna žena pro celý život

Petr si svou vyvolenou Ivu Černou bral v roce 1972. S ní má dvě děti – syna Petra a dceru Kateřinu. Jejich manželství patří k nejstabilnějším v showbyznysu. Jeho energická manželka si nad vším drží nadhled a nechybí jí smysl pro humor, což oba spojuje.

Díky ní také Petr změnil názor na syna, který je homosexuál. Herec, který je pověstný tím, že je pedant a potrpí si na staré mravy, se s orientací svého potomka dlouho nemohl smířit. Odsoudil ho a nějaký čas se s ním nechtěl stýkat.

Nakonec ho ale přijal zpátky a mají opět dobrý vztah. V lázeňském městě Třeboň, kam Petr strašně rád s manželkou jezdí, dokonce koupil apartmány. Jeden věnoval synovi, druhý dceři a třetí si nechal sám.

Takhle může být celá rodina aspoň občas pohromadě. Ze svého apartmánu má výhled rovnou na hřbitov a dole pod ním sídlí pohřební služba. Jak vidno, ani v pokročilém věku Petr neztrácí smysl pro humor.

Odpočinek ve stáří, jak má být!

Chalupu nikdy nechtěl. Manuální práce ho prý nikdy nelákaly. Takhle si užívá lázeňských procedur, prochází se v historickém centru Třeboně nebo jezdí na kole po okolí. Ačkoli se dívá na hroby, život má stále rád. Těší se i z dvojčat – holčiček Anny a Emmy, které se narodily jeho dceři.

Vedle rodiny má Petr i řadu zálib a říká se o něm, že je chodící encyklopedie. Historii se například věnuje každý den. Kromě toho je skvělý logik a matematik. Na vojně si třeba z dlouhé chvíle počítal rovnice a matematické příklady. Také miluje motorky, se kterými je Ivě občas nevěrný. Ta se nikdy k jízdě nenechala zlákat, ale jeho zálibu toleruje.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...