Petr Sepéši zemřel, aniž tušil, že se mu narodí syn!

Prožil si dva roky velké slávy, ale o život ho připravila netrpělivost.

Podařilo se mu splnit si svůj sen stát se populárním zpěvákem. Petr Sepéši (+25) měl svoji kariéru rozjetou na plné obrátky. Na jednom místě ale nedokázal bohužel včas zastavit.

Krátký život i předčasná tragická smrt Petra Sepéšiho (+25) byly spojeny se Západočeským krajem, konkrétně s jeho ašským výběžkem. V Aši vyrůstal, studoval, pracoval – a tam se jednoho červencového dne přijel podívat za maminkou po návratu ze zahraničního zájezdu.

Také vás může zajímat ...

Ve městě, které tak dobře znal a kde všichni znali jeho, ještě nedlouho před svým koncem s úsměvem rozdával na náměstí autogramy. Byl to poslední pocit slávy na veřejnosti, který si stačil užít. Přílišný spěch ho pak stál život.

Festival mu přinesl štěstí

Ačkoliv Petr v Čechách vyrůstal a česky zpíval, narodil se na Slovensku, konkrétně ve městě Brezno. Rodiče se do Aše přestěhovali, když mu byly dva roky. Otec pak rodinu opustil a Petra i jeho bratra vychovávala jen matka. K hudbě ho to táhlo už ve školních letech.

Naučil se hrát na několik hudebních nástrojů a chodil do pěveckého sboru. Chtěl jít na konzervatoř, ale nedostal se tam. Místo toho nastoupil do učebního oboru mechanik textilních strojů. Když mu bylo šestnáct, založil svoji první skupinu Apendix. Snažil se prosadit na hudebních soutěžích a tak jako většina mladíků v té době absolvoval vojenskou základní službu.

Mimo jiné se kamarádil také s Petrem Kotvaldem (59) – ten se stal slavným ještě před ním. Těžko říct, jestli by se Petr Sepéši prosadil sólově, možná ano. Každopádně mu velice pomohlo, když z něho udělali pěvecký pár společně s mladičkou Ivetou Bartošovou (+48).

Dokonale jim to ladilo nejen hudebně, ale i vzhledově, takže se téměř raketovým tempem stali jako dvojice miláčkem davů. Sám Petr o tom tenkrát mluvil jako o jakémsi zjevení, které zažil na hudebním festivalu Mladá píseň v Jihlavě. Už se chystal odjet, když uslyšel, jak Iveta zpívá. Někoho napadlo, že by společně mohl tvořit pár.

Sedmnáctiletá studentka to nejprve brala jako vtip, ale když pak společně zkusili jednu písničku, bylo jasné, že to může vyjít! „Nikdy bych nevěřil, že dva hlasy do sebe tak dobře zapadnou. Jako bychom zpívali odjakživa,“ konstatoval tehdy Petr.

Zamilovaní jen u mikrofonu?

Se svými nahrávkami se nová dvojice vydala za manažerem Tomášem Gottliebem (69). Ten tehdy pracoval v Lucerna baru. Zaujali ho a přesvědčili. Petr s Ivetou měli nejen společné plány – přestěhovat se do Prahy a prosadit se v populární hudbě – ale na začátku svého vztahu i silné city. To jejich písničkám dodávalo ještě větší přesvědčivosti.

Hity jako Knoflíky lásky nebo Medové dny proto i dnes zněji tak, jako by je skutečně zpíval zamilovaný pár. Jejich obliba byla všeobecná, napříč generacemi. Iveta ale prý byla už tenkrát emocionálně nevyrovnaná, jak uvedl Tomáš Gottlieb. Určitě se na ní podepsalo to, že se její otec pokusil o sebevraždu.

Mladá zpěvačka byla i naivní a domnívala se, že Petr jejich vztah bere jako velkou lásku. Připravil ji o panenství, ale jakmile se dvojice stala slavnou, jeho zájem o Ivetu klesal na čistě pracovní úroveň. Bral ji prý spíš jenom jako sestru, o kterou se musí starat. Zato si hojně dopřával přízně fanynek.

Těch se mu v posteli vystřídaly desítky a o řadě z nich bohužel Iveta přímo věděla. Bydleli spolu v Praze na sídlišti Zahradní Město a Petr si milenky vodil přímo do bytu. Zamilovaná Iveta všechno útrpně snášela, měla pocit, že nic jiného jí nezbývá!

Tvrdí se dokonce, že postelí Petra neprošli jen mladé ženy, ale i mladí kluci. To může být samozřejmě jen fáma, kterou dnes už nikdo nevyvrátí ani nedokáže.

Nechtěl dlouho čekat

Společně si Petr s Ivetou koupili své první auto. Jednalo se o ojeté embéčko za pár tisícovek, ale hlavně pro Petra to byla změna, ze které byl nadšený. Bohužel i změna osudová, jak se brzy ukázalo. K tragickému konci vše začalo směřovat poté, co se dvojice vrátila z koncertování v Sovětském svazu.

Iveta tam onemocněla. Její maminka později líčila v knize, kterou napsala, že po návratu odvezl Petr svoji partnerku na kliniku do Písku. Tam jí okamžitě operovali, týden si tam pobyla, ale zpívat v době rekonvalescence nemohla. Pro Petra tedy nastalo neplánované volno.

Poslal Ivetu domů na Moravu a sám se vydal do míst, kde vyrůstal. Zajel se podívat i do sousední NDR. Objel postupně všechny kamarády. Některé z nich měl i v nedalekých Františkových Lázních. Toho večera byla bouřka. Petr zastavil u železničního přejezdu, ale čekání se mu zdálo moc dlouhé.

Světla přijíždějícího vlaku by z jedné strany viděl – z té druhé nikoliv, protože tam byla zatáčka. Rozhodl se to risknout a prokličkoval mezi staženými závorami.

Bohužel vlak přijel právě z té druhé strany. Embéčko s Petrem doslova rozdrtil. Zpěvák neměl absolutně žádnou šanci na přežití. Šokujícím způsobem se tak v pár vteřinách skončily úspěšně rozjetá kariéra i mladý lidský život.

Syn se to dozvěděl až po letech!

Iveta se o smrti svého pěveckého partnera dozvěděla až druhý den ráno. Na pohřeb, který se konal v Aši, přijela naprosto zlomená. Poslední rozloučení s Petrem bylo velkolepé. Dostavilo se přes tři tisíce jeho fanynek.

Mezi nimi byla i jedna, která zpěváka poznala blíž a které razantně ovlivnil život, i když se o tom už nikdy nedozvěděl. Mladá prodavačka z obchodního domu Kotva totiž čekala Petrovo dítě. Narodil se jí syn. Dostal jméno Petr.

O tom, kdo byl jeho skutečným otcem, se ale dozvěděl, až když chodil do školy – a to až po dlouhém naléhání. Příjmení Belhocine získal po svém otčímovi, kterým byl diplomat arabského původu.

S jeho otcem, který se krátce proslavil v 80. letech, ho spojuje ještě jedna věc: za písničky, které Petr Sepéši nazpíval, dostává nemanželský syn tantiémy.

Iveta ho přežila o téměř devětadvacet let!

O tom, jak by býval skončil vztah Petra s Ivetou, se dá dnes jen spekulovat. Není vyloučená varianta, že by si po rozchodu, k němuž by jistě došlo, zpěvačka sáhla na život. Petrova smrt pro ni byla jen další ranou do už narušené psychiky.

Nejšťastnější období pak zažívala po boku Ladislava Štaidla (74), s nímž měla syna a který jí pomohl v kariéře nejvíc. Pak už to byla jen „řada nešťastných příhod“, vrcholící dobrovolnou smrtí. Zabila se 29. v měsíci, stejně jako Petr – a také na kolejích!

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

reklama