Petr Spálený ohlásil konec kariéry kvůli bolestem – ale naštěstí se stal zázrak!

Během operace mu do páteře dali šest šroubů, ale ani to mu nepomohlo!

Ačkoliv o sobě slavný český zpěvák Petr Spálený (74) prohlašuje, že je ve skutečnosti líným člověkem, stihl toho za svůj život a svoji kariéru hodně: u mikrofonu i v soukromí.

K hudbě měl Petr Spálený (74) blízko od mládí, ale přímo k mikrofonu se moc nehrnul. Přál si být bubeníkem. Svůj bručivý charismatický hlas měl ale už na základní škole, prý už od třetí třídy. Budoucí hvězdu pop-music dokonce učitelka zpěvu vykazovala z hodiny, aby svým hlasem ostatní nerušil.

Petrovi to nijak nevadilo, stačilo mu, že na jeho hlas „letěly“ už tehdy holky.

V Milušce našel svou největší oporu!

Vojnu si nechtěně prodloužil!

Také vás může zajímat ...

Ještě před nástupem na vojnu hrál Petr Spálený v amatérských kapelách. Nebyly to jen jeho vysněné bubny, ovládal i kytaru a flétnu. Zúčastnil se dokonce prvního rokenrolového koncertu v Československu, který se konal v pražské Lucerně. Vojákem se stal v době, kdy byl svět na pokraji třetí světové války a probíhala takzvaná kubánská krize. Nejprve to měl dobré, mohl využít své hudební nadání.

V Klatovech, kam nastoupil, byla totiž vojenská hudba. Asi by tam zůstal celé dva roky, kdyby si nechtěně nezadělal na pořádný průšvih. Během jednoho státního pohřbu se hrála východoněmecká hymna a Petrovi uletěl činel. Dopadl na beton, skákal po zemi a všichni kolem se začali smát. Za trest byl viník převelen do pracovní jednotky k silničnímu vojsku.

Vojnu si pak prodloužil, samozřejmě nedobrovolně. „Musel jsem nasluhovat,“ přiznal v televizním pořadu. „Opustil jsem posádku, za pomoci jedné kamarádky.

Když na to přišli, tak jsem dostal 21 dní ostrých.“

Kvalita se prodá sama.

Angažmá? Jen s celou kapelou!

Než se stal Petr profesionálním zpěvákem, zkoušel jiné práce. Vyučil se knihařem. Knihy ale vázal jen, když se učil. „Pak už ne, pak už jsem hrál,“ vzpomínal. „A jezdil jsem taxíkem do práce, to nedělalo dobrý dojem.“ Dělal i zahradníka na pražské Letné, ale z toho také nic nebylo, maminka mu pak vyčítala, že tam přišel do práce jen dvakrát.

Prvním Petrovým hitem se stala písnička Plakalo bejby, tu zpíval ještě jako amatér. Když vystupoval s kapelou v jednom klubu v Karlíně, přišel se tam podívat tehdy už známý textař Jiří Štaidl (+30). Dal Petrovi nabídku, aby šel hrát k němu do divadla Apollo. „Já jsem řekl, že bych šel, ale jen když půjde celá kapela,“ uvedl zpěvák. To ale Štaidl odmítl.

Za dva dny ovšem zavolal a řekl, že tedy bere celou kapelu. Ta se přejmenovala na Apollobeat. Později, kdy anglické názvy nebyly zrovna moc povolené, se musela skupina přejmenovat znovu, obhájili si ale místo Orchestru Jana Spáleného alespoň zkrácený název Apollo. Právě v divadle stejného jména našel Petr svoji první životní partnerku.

V té době už byla Pavlína Filipovská (77) slavná díky účinkování v legendárním divadle Semafor. Do Apolla ji také „přetáhl“ Jiří Štaidl. Petr a Pavlína se tam do sebe zakoukali a byla z toho nakonec svatba. Pavlína si ale nechala své příjmení, protože pod tím už byla známá. Petr s ní měl dvě dcery, jenže manželství nakonec ztroskotalo.

Důvod byl takový, který bývá ve vztazích obvyklý: odcizení v intimním životě. „Byla jsem tolerantní a důvěřivá manželka, absolutně jsem se na svého muže spoléhala a předpokládala jsem, že budu odměněna tímtéž. Když jsme si pořídili dcerky, ony mi tak vyplnily život a čas, že jsem prostě přestala mít o něj zájem.

A to byl začátek konce,“ pochopila Pavlína po letech, proč si Petr nakonec vybral místo ní jinou ženu.

Začíal v divadle bratrů Štaidlových.

S partnerkou doma i na pódiu

Pro novou lásku nemusel Petr chodit daleko. Miluška Voborníková (68) dokonce zpívala s jeho kapelou. Vyhlášená kráska měla s Petrem nejprve tajný vztah. Ten trval docela dlouho. Pavlínu všichni známí upozorňovali na to, že její manžel už ve skutečnosti patří jiné ženě. Ona si toho ale dlouho snažila nevšímat. Trpělivost Pavlíně došla až po šesti letech.

„Tehdy jsem se naštvala a řekla: tak jdi,“ vzpomínala. „Rozhodnutí bylo otázkou jednoho půl dne.“ Petr odešel a nikdy toho nelitoval. Miluška se stala jeho druhou ženou a opravdovou celoživotní láskou. Měl s ní i dalšího potomka, opět dceru. Byli spolu takřka nepřetržitě, protože obývali nejen stejnou domácnost, ale také jezdili na koncerty.

Jediné problémy, které museli řešit, byly ty zdravotní. Petrova druhá žena měla dlouhodobý problém se ztrátou poloviny sluchu – kdysi prodělala autonehodu, po které utrpěla zlomeninu lebky. Od té doby neslyšela na pravé ucho, ale nikdo z jejích fanoušků to nikdy nepocítil na jejím výkonu. Petr měl vážné problémy ve zralém věku, kdy přeceňoval své síly.

Přepracování vedlo k tomu, že v Brně na koncertě zkolaboval a nedokončil vystoupení. Kvůli křeči ve tváři neovládal obličejové svaly. Naštěstí se nepotvrdilo prvotní podezření na mrtvici. Ještě nepříjemnější bolesti mu pak přinesly problémy se zády. Podstoupil operaci a do těla mu zavedli šest šroubů. Dál koncertoval, ale bylo to utrpení a cesty na vystoupení musel v autě trávit vleže.

Rozhodně ale odmítal, aby ho někdo litoval.

Dceru Pavlínu učil kdysi i lyžovat!

Na pohřby to plánované nebylo!

Jednou z nejslavnějších písniček Petra Spáleného je ta, která se současně hodně často hraje při posledním rozloučení se zesnulými blízkými. Jmenuje se Až mě andělé. Písnička přitom byla původně napsaná za jiným účelem. „Vzniklo to tak, že jsem byl najatý v divadle u Miloslava Šimka (+64), abych tam psal muziku,“ objasňoval Petr v televizní show.

„Měl jsem tam štos textů a Slávek tím listoval a říkal, z toho udělaj písničku, z toho taky. A druhý den jsem to přinesl na zkoušku do divadla.“ Když píseň Až mě andělé zazpíval Petr poprvé, nastalo ticho. Pak Šimek rozhodl, že písnička musí v programu být, i když je vážná a lidé se přijdou dvě hodiny vlastně spíš bavit.

Petr se tehdy bál, že jim vystoupení zkazí a že lidé na něho budou třeba i pískat. „Lidé se smáli a smáli a já stál v portále a říkal si: ježíšmarjá, teď já zazpívám tuhle věc. Co se bude dít?“ A když dozpíval, opět nastalo téměř ledové ticho.

To ovšem následoval obrovský potlesk a Petr musel píseň zopakovat ještě dvakrát!

Pavlínu léta podváděl.

Scházel mu kontakt s publikem

Nedávno to vypadalo, že Petr definitivně ukončí úspěšnou kariéru kvůli zdravotní indispozici. Tři roky po operaci páteře se začaly bolesti znovu ošklivě ozývat a lékaři zpěvákovi oznámili, že lepší to už nikdy nebude. Nic by prý nevyřešila ani další operace, zbývala jen rehabilitace a léky proti bolesti. Hodně toho tehdy leželo na Milušce. „Bez ní bych nemohl vůbec být.

Víte, já jsem celkem takovej línej člověk a spoustu věcí bych si vůbec neudělal,“ řekl Petr otevřeně. Konec kariéry by ho býval finančně neohrozil, tantiémy z písniček mu dál vynášely. Chyběl mu ale kontakt s publikem. Dcera Pavlína Wolfová (46), známá novinářka, popisovala: „Úplně rezignoval na svůj život. Jen ležel, spal a bral léky.

Byli jsme z toho hodně špatní.“ Pak se ale stal malý zázrak. Petr vstal z postele a začal znovu koncertovat. „Jsem na něj strašně pyšná, byl to opět on, jak ho znám já i jeho fanoušci,“ řekla dcera.

A dobrou zprávou nakonec tedy je, že Petra u mikrofonu naživo máme šanci vídat dál i my!

Kromě kytary ovládá i bubny a flétnu.

Menší výška jeho ctitelkám nikdy nevadila!

Jedna z oblíbených písniček Petra Spáleného se jmenuje Obyčejný muž. Na otázku, koho považuje za obyčejného, zpěvák odpověděl: „Podle mě je každý obyčejný, akorát si někdy lidé hrají na neobyčejné a zaujímají různé pózy. Každý se narodí, žije a umře – úplně obyčejně.“ K jeho „obyčejnosti“ patří i malá výška, jen 160 cm, což mu ale nikdy nevadilo v tom, aby okouzloval dámy.

Charisma člověka se měří něčím jiným než centimetry.

A Petr přes svá slova zkrátka obyčejný není!

Na showbyznys prý nemá povahu!

Sympatické na Petrovi je, že se nikdy nesnažil nikam cpát, nedělal šaška v televizi jako někteří jeho vrstevníci, a přesto si udržel přízeň publika přes půl století. „Já jsem vlastně hospodářský zázrak,“ prohlásil s nadsázkou. „Bez manažera, bez reklamy, bez klipu, bez televize a s tímhle hlasem se živit čtyřicet let? Ať to někdo dokáže.“ S uspokojením říká, že už má vlastně všechno hotové.

„Mně už jenom strašně těší, když hodinu a půl stojím na pódiu a zpívám s lidmi,“ konstatoval.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...