Můj čas na kafíčko

Po mnoha letech se u mě objevil nečekaný host!

Emigroval a potom se odmlčel. Vypadalo to, že napořád.

Roky nezvěstný příbuzný nemusí být vždy nadobro ztracený.

Život někdy přináší opravdu zvláštní překvapení. Na svého bratrance Martina jsem si pamatovala matně z dětství, z rodinných návštěv. Byl o pět let starší než já a jeho rodina žila v jiném městě. Později se o něm mluvilo už jen v jedné souvislosti.

Měli jsme ho za mrtvého!

Martin se ve dvaceti letech rozhodl emigrovat na Západ. Podařilo se mu to, poslal ještě pohled z Kanady a potom se odmlčel – napořád. Nikdo nevěděl, co se s ním stalo. Teta, strýček i moje sestřenice Jiřina sice nepřestávali doufat, že se ozve, zvlášť po změně režimu u nás, ale nestalo se tak. Postupně tak Martina všichni oplakali a všeobecně se mělo za to, že někde ve světě zemřel. Strýc i teta se do konce svého života bohužel nedočkali objasněné té záhady. Jednoho letního dne před třemi roky jsem zrovna věšela prádlo na zahradě, když jsem u domovní branky spatřila nějakého člověka. Byl to starší muž s kufrem v ruce. Všiml si mě a zeptal se mě na jméno. Jakmile jsem mu ho řekla, představil se i on. K mému obrovskému překvapení to byl právě léta ztracený bratranec Martin!

Vyprávěl svůj životní příběh

Pozvala jsem ho dál, i když jsem ho samozřejmě nepoznávala – nebylo divu, naposledy jsem ho viděla někdy v době dospívání. Nyní jsem hleděla do vrásčité tváře s unavenýma očima. Svoji totožnost potvrdil pasem cizí země. Vyptával se na svoji rodinu. Bylo jasné, že ji ještě nekontaktoval. Řekla jsem mu o tom, že jeho otec i matka jsou už po smrti, ale jeho sestra Jiřina ještě žije. Od Martina jsem se dozvěděla jeho životní příběh, i to, proč se léta neozýval. Nějaký čas strávil v mládí v cizinecké legii, potom byl i ve vězení a styděl se vrátit. Přijel až ve stáří, aby – jak říkal – mohl zemřít doma. Zavolala jsem pak Jiřině na mobil a připravila jí na tu šokující zprávu. U setkání sourozenců jsem nebyla, ale proběhlo určitě dojemně. Loni Martin zemřel. Návratu domů po letech si tak dlouho neužil.

Jana S. (59), Teplice

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden