Po nucené emigraci neměl Juraj Kukura deset let ani na to, aby šel s rodinou na večeři!

Místo prodloužení výjezdní doložky obdržel dopis s hrozbou kriminálu!

V sedmdesátých letech patřil Juraj Kukura (71) k nejpopulárnějším československým hercům. Pak mu ale režim vystavil stopku a nechal ho nuceně za hranicemi!

Herec, který měl vždy pověst a vzhled džentlmena, i když svůj život občas prokládal skandály, přišel na svět na východě Slovenska, v Prešově. Juraj Kukura (71) za své vychování vděčí rodičům – oba pracovali jako úředníci. Ještě v dětském věku se s nimi přestěhoval do Bratislavy. Jeho životní cesta se ale měla ubírat jiným směrem.

Také vás může zajímat ...
Pro ženy byl dlouhá léta velkým sympaťákem a idolem!

Od rýsovacích prken na jeviště

Jurajovi rodiče k sobě měli velmi úzký vztah, zocelený válečnými zkušenostmi. „Mamička byla velmi inteligentní a vzdělaná žena a můj otec byl hrdinský chlapec, který jí za války zachránil život,“ vyprávěl herec. „Celý čas ji schovával.

Válečná zkušenost mé rodiče velmi poznamenala – měli spolu silný vztah, věděli, že se jeden na druhého může spolehnout.“ Z deváté třídy nastoupil Juraj na stavení průmyslovku. Asi by z něho dnes byl stavební inženýr nebo architekt – zapracovala ale náhoda a Juraj zamířil do kultury. Nejprve jako externí autor jednoho časopisu. Jmenoval se Film a divadlo.

Ukázalo se, že mladý přispěvatel má přehled a že umí kvalitně psát. Odtud pak vedla cesta do divadelního prostředí. Tam si ho všiml jeden režisér, který ho obsadil do svého televizního filmu. Hvězda charismatického herce začala vycházet.

Po maturitě tak nezamířil na technickou vysokou školu, ale šel studovat herectví na VŠMÚ a současně s tím už dostal své první angažmá v bratislavském Divadle na Korze.

Rychle se stal jedním z nejobsazovanějších slovenských herců.

Hrdinný horal ve filmu Stíny horkého léta.

V Revizorovi šel schválně do naha!

Na divadelních prknech na sebe Juraj upozornil jednou provokací, o které se dodnes vypráví. Hrál roli Chlestakova ve slavné hře Revizor. S režisérem řešili opilecký monolog postavy. „Říkali jsme si, že Chlestakov musí udělat nějaký skandál, a nemohli přijít na to, jaký,“ vzpomínal.

„Až jsme si řekli, že když skandál, tak to musí být skandální i pro Slovenské národní divadlo a tím se to stane skandálem i ve společnosti. Napadlo nás, že se Chlestakov prostě na jevišti uctívaného národního divadla svlékne donaha.“ A Juraj to opravdu udělal, šel na jevišti „na Adama“, i když to byla jen chvilka.

Díky tomu si ho všimli i za hranicemi a začal dostávat práci i na Západě, konkrétně ve Vídni a v Německu. Možná i kvůli té provokaci už se tehdy říkalo, že jezdí točit pornofilmy, což samozřejmě nikdy nebyla pravda. Herec se pomalu stávat režimu trnem v oku, tím spíš, že nechtěl hrát angažované role, do kterých ho na Slovensku nutili.

Bylo jen otázkou času, kdy se ho mocipáni budou chtít zbavit.

Využili k tomu příležitost, když byl Juraj v Německu a točil tam seriál Via Mala.

Vzpomínáte si na vtipnou parodii Trhák?

Bez peněz a bez návratu

Nic netušícího herce čekal za hranicemi krutý šok, který z něho udělal nedobrovolného emigranta. „Natáčení se protáhlo a já neměl na tak dlouho povolení k pobytu,“ vysvětloval. „Německý producent i já jsme to brali tak, že mi československé úřady pobyt prodlouží, jak mi bylo osobně tlumočeno a slíbeno ředitelem Slovenského filmu, který za mnou vycestoval do Mnichova.

Takže jsem byl spokojený a natáčel dál. Pak přišel dopis. Já si myslel, že to je potvrzení o prodloužení. Místo toho tam bylo oznámení, že jsem byl odsouzen ke třem a půl roku vězení a zabavení majetku!“ Situace byla o to složitější, že Juraj neměl žádné peníze – honoráře šly na účet Filmexportu a nikoliv přímo jemu. A samozřejmě neměl ani kde bydlet.

Jediné štěstí, o kterém se dalo mluvit, bylo, že s ním v Německu zrovna byla rodina. „Odešel jsem jen se vzpomínkami. Sebrali mi dům, práci, pověst.

Vymysleli si na mě, že točím v cizině porno, dokonce zasloužilého umělce mi vzali,“ konstatoval.

S Božidarou Turzonovovou coby Božskou Emou.

Osud ho odměnil výhrou

I přes dramatickou situaci se dokázal Juraj znovu prosadit a pokračovat ve své kariéře v německém jazyce. Stal se doslova mezinárodním hercem, točil v padesáti zemích. Prvních deset let ale bylo velice krušných, s rodinou si prý nemohl ani vyjít do restaurace. Prostě na to neměli. Zpětně ale tyto nesnáze oceňuje.

„Byla to pozitivní a důležitá zkušenost, protože naučila mou rodinu a mě sociálně cítit, vážit si věcí, které se často považují za samozřejmé,“ uvedl Juraj v jednom rozhovoru. „Já jsem sice měl hodně práce, ale pořád jsem měl pocit, že musíme šetřit. Tam jsem se stal skromným člověkem.“ Možná i proto ho osud odměnil podobě výhry v tamní sportce.

Léta sázel stejná čísla a jednoho dne vyhrál deset tisíc marek. „Tehdy jsem řekl rodině, že jdeme do restaurace,“ popisoval. „Manželka se hned zeptala: Kolik jsi vyhrál?

Bylo jí jasné, že jinak bych si něco takového nedovolil.“

Dnes si ho vybavíme jako inspektora Maxe.

Na syna je hrdý!

Své ženě je Juraj věrný, ačkoliv byly doby, kdy by si mezi ctitelkami mohl milenky denně vybírat. V tomto směru má ale starou školu. Patří k tomu i jedna zajímavost: dodnes své paní vyká. Začalo to tehdy, kdy se seznámili: budoucí žena byla v té době ještě provdaná za jiného. Juraj nechtěl budit podezření, takže si vykali, i když byli už milenci.

Líbilo se jim to a proto tu tradici dodržovali dál. Ve svém vztahu dvojice léta tajila jednu bolestnou třináctou komnatu, kterou Juraj otevřel až po letech v knize o svém dramatickém životě. Tou krutou ztrátou byla skutečnost, že pár přišel o své první dítě. Když tehdy Jurajova žena potratila, herec potlačil slzy, protože věděl, že partnerka se musí opřít o jeho sílu.

Hladil jí a sliboval, že už se nikdy nic takového nestane, díky těm nejlepším doktorům. Při dalším těhotenství pak už žena nechtěla nic riskovat a od čtvrtého měsíce byla pod dohledem lékařů v nemocnici. Manželům se pak narodil zdravý syn.

Z toho se stal uznávaný akademik – vystudoval na prestižní univerzitě v Oxfordu matematiku a chemii a udělal doktorát i na další slavné univerzitě Berkeley v Kalifornii.

Juraj je na svého syna právem pyšný.

Žena s ním prožila dobré i zlé.

Zpětně ničeho nelituje!

Po změně režimu v roce 1989 měl pochopitelně Juraj Kukura možnost vrátit se do vlasti, ale dodnes svůj život dělí mezi tři místa. Jednak je to Bratislava, se kterou má spojené vzpomínky na své dětství a dospívání, jednak německý Hamburk, kde restartoval svůj život po vynucené emigraci a jednak Prahu, kde má základnu.

Na otázku novinářů, jestli nelituje dramatických změn a období ve svém životě, Juraj odpověděl: „Těžko můžu soudit, zda jsem rád, nebo ne. Každopádně říkám, že kdybych se dneska vzbudil a v mém životě by se nestalo nic, tak bych chytil pořádnou depresi. Takže to není o litování nebo nelitování.

Moje cesta se všemi těmi vrcholy a pády, při kterých stála moje manželka a můj syn, určitě stála za to.

A dostal jsem příležitost stát na těch největších jevištích, s těmi největšími německými režiséry a největšími herci, kteří existují!“

Řadu let miloval Zoru Kolínskou.

Svůdník? To jenom podle novinářů!

Díky svému vzhledu byl Juraj většinou brán jako velký svůdník a tak se o něm napsala i spousta bulvárních drbů. „Na moje široká ramena se už navěsilo tolik nesmyslů! Na pěkná děvčata se jen dívám,“ protestoval. Více než ženy ho zajímalo kvalitní červené víno, zejména francouzské a také italská kuchyně.

A protože má celá léta rád svoji manželku, nezapomíná se o ni vždy pochvalně zmínit: „Je přece stále krásná.

Vážím si toho, že při mně stála při všech mých životních výškách i hloubkách!“

Měl kdysi ještě jednu osudovou ženu!

Osudovou ženou Juraje Kukury byla kdysi také herečka a zpěvačka Zora Kolínská (+60). Do té se ještě jako do studentky zamiloval i český herec Josef Abrhám (78). Ona si ale vybrala dalšího slovenského herce Milana Lasicu (78), se kterým prožila osm let jako jeho manželka. Po rozvodu se dlouho rozhlížet nemusela, na scénu přišel právě Juraj. „Žil jsem s ní nádherných sedm let.

Hodně v mém životě znamenala,“ poznamenal v roce 2002, když Zora předčasně zemřela.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...