Po smrti maminky jsem prožila zázračné věci!

Přestala jsem vnímat ledové ruce a vzápětí se prudce otevřelo okno.

Na noc, která následovala po pohřbu matky, nikdy nezapomenu!

Celý život jsem si zakládala na tom, že jsem prakticky založená žena, která stojí nohama pevně na zemi. Teprve maminčina smrt mě přesvědčila, že opravdu existují nadpřirozené jevy, které se rozumem nedají vysvětlit.

Také vás může zajímat ...

Ledový dotek

Maminka měla slabé srdce. Trápilo jí to už od mládí a často kvůli tomu pobývala v nemocnici. Mnohokrát jsme se o ni všichni báli, ale pokaždé se dokázala z problémů dostat. Dožila se osmašedesáti let. Srdce jí zradilo jednoho letního odpoledne, když na zahradě věšela prádlo. Našla jí moje dcera, pro kterou to byl krutý šok.

V té době už měla za sebou maminka dva silné infarkty, kdy jsme se s ní loučili a ztráceli naději. Tentokrát nás ale opustila skutečně a navždy. Nesla jsem to hodně špatně. Maminka pro mě moc znamenala. Věděla o mně všechno, vždy mi dokázala poradit nebo odpustit, pokud jsem provedla nějakou hloupost.

Do pohřbu jsem byla jako tělo bez duše, všechno museli organizovat ostatní členové rodiny. Noc po obřadu jsem dlouho nemohla usnout. Najednou jsem pocítila, jak se mě někdo dotýká na ruce. Ten někdo měl hrozně ledové ruce. Úplně jsem ztuhla strachem. Pak jsem uslyšela tichý šepot.

V tu chvíli jsem se rozplakala, protože jsem poznala maminčin hlas!

Strach vystřídala radost

Šepot se mě snažil utěšit. Odvážila jsem se otevřít oči, ale nic jsem neviděla, i když do ložnice dopadalo světlo z pouliční lampy. Po chvíli ledový dotek povolil. Vzápětí se prudce otevřelo okno a do místnosti začal proudit studený vzduch. Křídlo okna srazilo na zem květinu, která stála na parapetu.

Posadila jsem se na posteli a spatřila jsem, jak opadané květy vytvořily na zemi jasně viditelný obraz srdíčka. Potom se vše uklidnilo a mě se zmocnil ničím nevysvětlitelný radostný pocit.

Dnes vím, co jsem si v tu chvíli uvědomila: to, že maminka nade mnou bdí i po své smrti a že ani na onom světě mě nepřestala mít ráda!

Jana L. (47), Karviná

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...