Láska mezi člověkem a zvířetem dokáže překonat i smrt. Milovaný pejsek nám v noci přišel dát své poslední sbohem!
K domácím mazlíčkům člověk přilne často více než k jiným lidem. Dlouhá léta jsme měli pejska jménem Barny. Byl součástí naší rodiny, všichni jsme ho měli rádi. Neměl žádný rodokmen, jednalo se o takového obyčejného voříška z útulku. V životě jsem ale nepoznala věrnější a oddanější stvoření.
Poslední den
Barny zestárnul a trpěl různými nemocemi. Často jsem se neubránila slzám, když jsem viděla, jak se to naše zvířátko trápí bolestí. Nakonec byl jeho stav natolik zoufalý, že jsme se s těžkým srdcem rozhodli nechat ho odejít ze světa. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme Barnyho vezli autem k veterinářce na jeho poslední cestu. Díval se na nás smutnýma očima a já jsem cítila, že dobře ví, proč a kam jedeme. Pak jsem ho u paní doktorky ještě naposledy pohladila. Nemohla jsem u toho být, zůstali tam jen manžel se synem. Proplakala jsem pak celý zbytek dne.
Udělali jsme mu hrobeček
Barnyho jsme pohřbili ještě téhož večera u stromu na jeho oblíbené louce, kam jsme ho často chodili venčit. Musela jsem na něho pořád myslet. Tolik krásných a šťastných společně prožitých let. Manžel sice sliboval, že si co nejdříve pořídíme nového pejska, ale to nemohlo nijak zmírnit ten pocit ztráty a smutku.
Děsivé probuzení
Té noci jsem dlouho nemohla usnout. Když se mi to konečně dlouho po půlnoci podařilo, po chvíli mě probudilo zaštěkání. Hned jsem poznala Barnyho, ale vzápětí mi došlo, že to nemůže být on, když už je v psím nebi. Důvěrně známý štěkot se však ozval znovu.
Nevěřili jsme vlastním očím!
Probudila jsem manžela a pověděla mu, co jsem slyšela. Nechtěl mi věřit, ale pak se štěkot ozval znovu. Vstali jsme z postele a vyhlédli jsme z okna. To, co jsme spatřili, nás šokovalo. Náš milovaný pejsek pobíhal po zahradě tak, jak jsme ho vždycky vídali. Podíval se směrem k našemu oknu, i když nás ve tmě nemohl pořádně vidět. Pak radostně vrtěl ocasem a ještě jednou zaštěkal. A vzápětí, během jediné vteřiny, zmizel.
Dal nám sbohem
Ještě dlouho jsme tam s manželem stáli a se smíšenými pocity se dívali na zahradu. Nemuseli jsme to vyslovit, ale oběma nám to bylo jasné: duše našeho milovaného pejska se s námi přišla ještě naposledy rozloučit!
Štěpánka D. (61), České Budějovice
