Po smrti své kolegyně řekla Karolina Slunéčková, že ani jí už nezbývá moc času!

Bála se toho, že zemře na zákeřnou nemoc. Možná si ji tím přivolala!

Většinu života byla šťastnou ženou. Našla si skvělého manžela, hrála vysněné role. Konec Karolíny Slunéčkové (+49) byl pak ale bohužel příliš rychlý!

Ještě když si zahrála malou roli ve filmu Občan Brych v roce 1958, byla v titulcích napsaná pod svým skutečným jménem. To znělo Olga Sluníčková. Umělecké jméno Karolína Slunéčková začala používat až od 60. let. A dělala čest svému příjmení, ať tomu pravému nebo lehce změněnému. Všichni si ji pamatovali jako pohodovou a vždy usměvavou ženu.

Také vás může zajímat ...

Opravdu zářila jako slunce.

Díky svému vzhledu hrála většinou dámy.

Tatínek zakrýval své slzy!

Už odmala byla usměvavá a společenská. Možná to vyplývalo i z toho, že díky rodičům byla stále mezi lidmi – měli totiž v Ústí nad Labem restauraci. Chodila ráda do kina a snila o filmové slávě, začala ale nejprve s baletem. Rodiče jí v jejích uměleckých sklonech nijak nebránili, právě naopak. V patnácti letech jí poslali studovat herectví do jihočeské metropole.

Na odjezd do Českých Budějovic později herečka vzpomínala: „Vyrukovala jsem s dvěma velkými kufry – v jednom peřiny, v druhém šaty a zbytečnosti, které jsem nikdy k ničemu nepotřebovala.

Měla jsem na sobě kostkovaný kostýmek, žluté tričko, strašně dlouhou sukni, malý kufřík, v něm jídlo, pletení, knihu a kabelku.“ Když se vlak rozjížděl, otec si prý stáhl čepici do čela, aby nebylo vidět, že má ve tváři slzy. Ani Karolíně nebylo zrovna lehko.

Stejně jako ostatní zážitky, i tento si zapsala do svého deníčku, který si vedla po celý život a říkala mu „pocitovník“.

Televize jí dala nejvíc příležitostí.

Zmocnila se jí panika

V Českých Budějovicích dostala i své první angažmá. Později se dostala do prahy na DAMU a tam potkala i svého budoucího manžela, herce Rudolfa Vodrážku (+68). Měli spolu syna a prožili krásný vztah. Mezi ostatními kolegyněmi Karolína vynikala půvabem, elegancí a upřímnou povahou. Uměla si vybrat oblečení. Byla velkou parádnicí a její hlavu většinou zdobil nějaký pěkný klobouk.

Občas si zavařila tím, že se nebála říct druhým svůj názor. „Vnímám srdcem a není divu, že si občas nabiji ústa,“ konstatovala. Z problémů si ale nikdy těžkou hlavu nedělala, působila stále bezstarostně a dokázala svým optimismem nakazit i ostatní. Jen jedna věc jí trápila: strach ze zákeřné nemoci. Svůj zdroj to mělo určitě i ve smrti otce, kterého zabila rakovina.

Když pak onemocněla a zemřela i její kolegyně Nina Popelíková (+61), zmocnila se Karolíny panika. Začala tvrdit, že ani ona už tady dlouho nebude. Za to, že se její slova stala do roka krutou skutečností, mohla možná i její psychika, se kterou myšlence na smrt začala podléhat.

A zcela jistě k tomu bohužel přispěla i hereččina vášeň pro cigarety.

Jiřina byla dobrou kamarádkou.

Jezdila hrát i s horečkami!

Nedlouho před premiérou komedie Ten svetr si nesvlíkej se svěřila kolegům s problémy, které má. Herečka Stella Zázvorková (+83) vzpomínala: „Řekla, že někde musela strašně nastydnout, že se nemůže zbavit kašle, že ji z toho už bolí i na hrudi.“ Rakovina postupovala rychle, ale Karolína se nevzdávala. Dál hrála na zájezdových představeních, přestože měla horečky a nemohla skoro dýchat.

Bojovala, navštěvovala renomované doktory, nebránila se jakémukoliv způsobu léčby, který by byl úspěšný. Čím dál více času trávila v nemocnici. Jednoho dne ji propustili a ona hned chtěla pokračovat v herecké práci. Prohlásila, že si jenom pár dnů odpočine a jde na to. V té chvíli měla před sebou už pouhý týden života. I v posledních dnech zůstávala dál onou elegantní dámou.

Po její smrti prohlásila její kamrádka Jiřina Jirásková (+81): „Její časný odchod z tohoto světa je krutý tím, že Karolína nestihla všechno, co v ní bylo, vypovědět.

Byla to velká osobnost, krásná ženská a opravdu báječná herečka!“

Kartářka Antonie.

Dokázala, že karty mohou i lhát!

Herečka Antonie Hegerlíková (+89) vykládala svým kolegům karty. Využívala to hlavně k tomu, že se dělala legrace. Když do souboru přišla Karolína Slunéčková, chtěla vyložit, jestli se rozejde se svým Rudolfem, který měl tehdy angažmá v jiném městě. „Já jsem jí vyložila, že na ni čekat nebude,“ vzpomínala Antonie. „Myslela jsem, že mě zabije, honila mě po autobusu.

A když jsme zastavili s autobusem ve městě, kde jsme měli hrát, tak Ruda čekal před divadlem.

Ona mu skočila kolem krku a říkala mi: Vidíš to, a počká na mě!

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...