Některé nečekané životní situace staví člověka před riskantní rozhodnutí.

Když jsem na svatbě své starší dcery přála novomanželům, aby se brzy dočkali miminka, netušila jsem, co se brzy stane. Dva týdny poté jsem se totiž na gynekologické prohlídce dozvěděla, že jsem v šestačtyřiceti letech sama v jiném stavu!

Nechtěla jsem to vzdát

S manželem jsme si kdysi přáli mít po dvou dcerách ještě syna, ale po náročném druhém porodu mi lékaři nedoporučili další těhotenství. Bylo by to prý příliš velké riziko. Také nyní byl jejich postoj nekompromisní.

Měla jsem prý jít na interrupci. Jakmile jsem se z překvapivé zprávy vzpamatovala, řekla jsem si, že o možnost mít posledního potomka budu ještě bojovat. Jedna gynekoložka mi řekla, že šance na zdravé donošení miminka tu je, i když malá. To mi stačilo.

Můj muž zatím neměl tušení, že by se mohl stát potřetí otcem. Trochu jsem se bála jeho reakce. V době, kdy by měl vozit v kočárku vnoučata, by si znovu zopakoval otcovské radovánky.

Nakonec jsem se rozhodla, že se podřídím jeho názoru. Na rodičovství přece musí být vždy dva, nelze něco dělat proti vůli svého životního partnera.

Rozhodnutí bylo na mně

Byla jsem dost nervózní předtím, než jsem si o svém těhotenství měla s manželem pohovořit. Netušila jsem, co na to řekne. Nejprve se tvářil nedůvěřivě a ujišťoval se, jestli je to stoprocentně pravda. Potom jsme oba vzpomínali na dávná léta, kdy jsme se postupně starali o naše dcery.

Manžel mi nakonec řekl, že on bude respektovat moje rozhodnutí a pokud si chci dítě nechat, bude mu stejně dobrým otcem jako dvěma předchozím. Rozhodla jsem se, že si dítě nechám.

Porod nakonec nebyl tak komplikovaný, jak lékaři avizovali. Týden po sedmačtyřicátých narozeninách jsem přivedla na svět další dcerku. Dnes je jí už skoro deset let a já jsem současně šťastnou maminkou i babičkou – vnoučata mám už od obou starších dcer!

Věra M. (57), Šumperk