Pocit, že není doceněný, přivedl Jiřího Wimmera ke krutým depresím!

Čtyřikrát se pokusil o sebevraždu. Nakonec za ním smrt přišla sama!

Scénky, ve kterých vystupuje komik Jiří Wimmer (†57), patří dodnes v televizi k těm hodně sledovaným a dnes už legendárním. V soukromí mu ale často do smíchu vůbec nebylo!

Píše se 25. únor roku 2001. Jiří Wimmer (†57), známý bavič a komik, v sobě má několik půllitrů piva a zřejmě i něco tvrdšího, protože v krvi mu později naměří 2,44 promile alkoholu. Není to u něho nic neobvyklého, jako kvartální alkoholik bojoval s pitím většinu svého života. Tentokrát se mu ale opilost stane osudnou.

Také vás může zajímat ...

Řidič autobusu číslo 217 čeká na dejvickém Vítězném náměstí v Praze 6 (na takzvaném „kulaťáku“), až bude zleva volno a on bude moci pokračovat v jízdě. V té chvíli Jiří podlézá zábradlí a míří k autobusu zprava. Řidič, který je už mimo zastávku, ho samozřejmě nevidí a ani nečeká, že by se na silnici mohl objevit chodec. Rozjíždí se a komika sráží. Smrt přichází okamžitě.

Půl hodiny po poledni tak vyhasl život muže, který rozdával druhým dobrou náladu, ale který sám trpěl depresemi.

Jeho přezdívka mezi kolegy byla „Klobouk“.

Horníci ho málem zmlátili!

Dnes už je skoro neznámou věcí, že Jiří Wimmer byl nejen zábavným komikem, ale také skvělým hercem vážných rolí. Dokazoval to ve svém divadelním angažmá v Ostravě, kam nastoupil, když dokončil DAMU. Hrál tam dokonce takové náročné role jako Shakespearova Hamleta. Táhlo ho to ale zpátky do Prahy, i z finančních důvodů.

Stal se členem legendární Ypsilonky a od té doby už byl známý hlavně díky svým schopnostem bavit lidi. To se ještě mnohokrát znásobilo poté, co začal dělat scénky s Karlem Černochem (†64) – nejprve v pořadu Možná přijde i kouzelník a pak i v samostatných vystoupeních. Některé z těch scének jsou dodnes kultovní, například ta, ve které recituje básničku Petra Bezruče (†90) o Ostravě.

Horníci ale neměli moc pochopení pro tento styl humoru a Jiří od nich málem dostal namláceno, protože měli dojem, že se jim vysmívá. To, čím komik trpěl nejvíc, ale bylo, že si lidé příliš nepamatovali jeho jméno. Znali ho jako „toho, co vystupuje s Černochem“. Jeho hlavním problémem byl pocit, že je nedoceněný. Trápil se tím tak moc, až z toho měl deprese.

Špatný psychický stav v soukromí ho dokonce několikrát přivedl až k pokusu o sebevraždu!

Jako mladý v seriálu Dispečer.

Ani prášky, ani nůž, ani střelná zbraň

Jiří měl velké ambice, představoval si, že by se mohl stát někým jako českým Mr.Beanem. Možná by se mu to při troše silné vůle i částečně povedlo. Většinou stál ale v cestě sám sobě. Tím, jak holdoval alkoholu, ztrácel na spolehlivosti a tím i přicházel o práci. Termíny a dochvilnost, to byly pro Jiřího cizí výrazy.

Režiséři ho tak nechtěli obsazovat a nakonec s ním odmítal vystupovat i jeho kamarád a spolužák z DAMU Luděk Sobota (77). Ten na něho přes všechny potíže vzpomínal v dobrém. „Prožili jsme spolu kus života,“ uvedl v jednom rozhovoru. „Znali jsme se od školy. Jednou jsme spolu letěli na Kanárské ostrovy, jenom my dva.

Propovídali jsme dny i noci, řešili jsme jeho život, ale to už byl hodně nasáklý alkoholem.“ Luděk také prozradil jednu věc, která Jiřího ovlivnila v jeho kariéře: „U něj byla chyba, že v restituci dostal veliké bohatství, takže už nemusel nic dělat. “ Třikrát byl Jiří v psychiatrické léčebně v Bohnicích na léčení. Deprese ani alkoholismus se ale vyléčit nedařilo.

Skoncovat se životem se pokusil celkem čtyřikrát Myslel to skutečně vážně, jenže ani v jednom případě mu to nevyšlo. Pokaždé volil jiný způsob. Při prvním pokusu šlo o spolykání prášků. Při druhém pokusu si podřezal žíly. Pak došlo dokonce na propíchnutí břicha nožem. A po čtvrté přišla ke slovu střelná zbraň, skončilo to ale jen postřelením.

Jako by smrt, po které občas toužil, vyslyšela jeho volání – přišla si pro něho jednoho zimního dne sama.

Ale on jí kráčel naproti už hodně dlouho!

Proslavily ho scénky s Karlem Černochem.

Druhá žena ho podporovala i po rozvodu

Jiří Wimmer byl dvakrát ženatý – a dvakrát rozvedený. Ve svých světlejších obdobích prý patřil k hodně dobrým společníkům. Jeho druhá žena, která ho podporovala i po rozvodu, vzpomínala:

„Byla s ním legrace i doma, není to tak, že by byl pořád zasmušilý nebo protivný. Byl úžasně romantický, cítila jsem v něm oporu a jistotu. Dokázal mě nabít energií, i za to, že jsem s ním vydržela jeho alkoholové tahy. A vůbec první, co se mi vždycky vybaví, je jeho smích a hlas.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...