Populárního herce Petra Nárožného už dlouhá léta pronásleduje nepříjemná nemoc!

Chtěl se stát lékařem, ale maturoval v době, kdy to pro něho bylo vyloučeno!

K herectví se dostal Petr Nárožný (80) oklikou. Nejprve vystudoval stavařinu a poté se nějaký čas živil jako konferenciér hudební skupiny. Dnes je po právu skutečnou legendou.

Oblíbený herec Petr Nárožný (80) sám sebe označuje jako „válečné dítě“. Má pro to své důvody. „Jako malý kluk jsem byl asi tři roky v Německu. Viděl jsem spoustu soubojů stíhačů, zažil mnoho náletů, viděl ruské zajatce,“ popisoval v jednom rozhovoru. „Pražskou revoluci si docela dobře pamatuji, vždyť už jsem byl školák.“

Také vás může zajímat ...

Strach tehdy neměl, protože v přítomnosti milujících rodičů prý člověku ta hrůza kolem nedochází. „Víte, že vás maminka nedá, a to stačí,“ konstatoval.

Na dětství v Praze, kde se narodil a vyrůstal, rád vzpomínal. „Slovinskou ulicí jsme sáňkovali odshora až dolů,“ líčil. „Dneska byste byl po dvaceti metrech efektivně mrtvý. Nehledě k tomu, že v Praze dnes už sníh není.“

Ze zapomenuté komedie Já nejsem já.

Tatínek zmizel na konci války!

O otce bohužel Petr přišel na konci války, a to poněkud záhadným a nikdy nevyřešeným způsobem. Tatínek byl synem carského důstojníka. Když byla v Rusku revoluce, dostal se do Jugoslávie, kde se vyučil knihařem. Pak využil nabídku pro ruské emigranty z Československa a získal u nás občanství. S Petrovou maminkou se potkali v příbramské čtvrti Březové Hory.

„Seděla za pokladnou v místním kině,“ vyprávěl herec. „Tatínek tak často chodil do kina, až z toho vznikl jedináček Petr Nárožný. Samozřejmě až po svatbě, tenkrát to tak bylo zvykem.“ Na konci války bylo otci jasné, že když přijedou Rusové, čekalo by ho odvlečení a pobyt v gulagu. Marně se snažil přemlouvat maminku, aby všichni odešli pryč.

„Otec odešel sám, což od něj bylo velice prozíravé,“ vzpomínal Petr. „Jeho ruské přátele, čtyři bydleli u nás v ulici, záhy po devátém květnu navštívili rudoarmějci s puškami. Zaklepali, jestli je pan inženýr doma, vytáhli ho ven – a jejich rodiny je vícekrát nespatřily.“ V květnu 1945 se tedy tatínek odebral na chatu a to bylo naposledy v životě, co ho Petr spatřil.

O jeho dalším osudu mu není nic známo.

„Mám dojem, že zmizel někam na Západ, ale vzhledem k tomu, že jsme od něj nikdy nedostali žádnou zprávu, jsou to jen domněnky,“ konstatoval.

Nabroušení morousi mu vždycky šli!

Promoval až ve třiceti!

Petr Nárožný patří k těm hercům, kteří se stali slavnými díky přirozenému talentu, i bez studia patřičných škol. Prohlásil o sobě: „Byl jsem komediant rodem. Vždycky jsem uměl dělat legraci, byl jsem třídním bavičem. Nikdy mě ale nenapadlo, že se stanu hercem. Možná jsem se bál, že bych tím ranil maminku. Byť ona byla velmi tolerantní. Říkala, ať si dělám, co chci, jen když budu spokojený.

A pak že prý bude šťastná i ona.“ Jeho cesta k divadlu a před kameru nebyla přímočará. Nejprve totiž vystudoval stavební fakultu na pražské ČVUT. Přitom inženýrem nikdy být nechtěl. „Já jsem chtěl být lékařem a na gymnáziu jsem pro to dělal všechno. Pitval jsem myši, zajímal jsem se o biologii a tak. Maturoval jsem ale ve špatných letech, kdy humanitní obor byl pro mě vyloučen.

Zbyla technika,“ popisoval svá studentská léta. Tak trochu rezignovaně šel tedy na stavařinu. I tam studoval s určitými problémy, promoval dokonce až ve třiceti letech. A svoji profesi pak nedělal dlouho. Nastoupil do podniku Sdružení velkovýkrmen. Tam se seznámil s konferenciérem Mirkem Černým (81).

Ten se znal se skupinou Rangers a Petrovi jednoho dne navrhl, jestli by nechtěl uvádět jejich koncerty. Pouhý rok po nástupu tak šel inženýr Petr Nárožný za svým nadřízeným, že odchází k hudební skupině. „Ten absolutně nevěděl, o co jde,“ vzpomínal herec. „Říkal mi: vždyť jsi nedávno promoval, chtěl jsi tu dělat statika a teď jdeš někam vyprávět vtipy?“ Petr se nenechal přesvědčit a cestu ke slávě tak začal u tehdy velmi populárních muzikantů, kteří se ovšem s nástupem normalizace museli přejmenovat na Plavce.

V pokračování seriálu Arabela.

Abrhám ho připravil o dvě role!

Jedním z Petrových spolužáků během vysokoškolského studia byl zpěvák Pavel Bobek (+76). Ani on nezůstal věrný stavařině a jak známo, stal se interpretem country písniček. Svůj osud spojil s Divadlem Semafor – a právě tam díky Pavlovi vedla i další cesta Petra Nárožného. Znamenalo to odejít od Plavců, kteří mu to pak hodně dlouho vyčítali.

Naštěstí za něho našli náhradu v podobě Luďka Nekudy (+45). V Semaforu se Petr dal dohromady s Miloslavem Šimkem (+63) a Luďkem Sobotou (75). Prožil tam osm skvělých let a jejich společné scénky, kde byl Petr vždy za cholerického morouse, rozesmávají dodnes. Tehdy si ho také všimli filmaři a obsazovali ho právě do podobných rolí, jaké vytvářel v Semaforu.

Jednou z prvních byl automobilový závodník Volejník v legendární komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! „Měl jsem roli na tři filmovací dny. Vytvořil jsem tam postavu takového blbce a šílence, jak to po mně pan režisér Oldřich Lipský (+62) chtěl. Netušil jsem, že na dlouhá desetiletí spadnu právě do téhle kategorie,“ konstatoval herec.

Smířeně ale prohlásil: „Je fakt, že s odstupem času staré věci vypadají jako dobré.“ O tři role přišel kvůli jiným hercům: v Šakalích létech měl hrát postavu, kterou nakonec hrál Josef Abrhám (79), to samé se mu stalo i s hlavní rolí Dalibora Vrány v komedii Vrchní, prchni!

A měl ztvárnit i řidiče Pávka v kultovním snímku Vesničko má středisková, jenže nakonec byl obsazen Marián Labuda (+73).

Satirická komedie Já to tedy beru, šéfe!

Se synem se smířil

Komplikovaný vztah měl Petr Nárožný se svým synem, hlavně v situaci, kdy vyšlo najevo, že je sexuálně orientovaný na muže. Protože Petr je velmi konzervativní člověk, trvalo dlouho, než se s touto pravdou dokázal vyrovnat. Vadilo mu zejména to, jak se na jeho syna budou dívat ostatní lidé. Přerušil se synem kontakt a bulvární tisk dokonce spekuloval o tom, že svého potomka Petr vydědí.

To potom herec rázně popřel. Se synem se nakonec smířil, pomohl mu s rozjezdem internetového obchodu s designovými doplňky a daroval mu byt v Třeboni. Syn si naopak svého slavného otce vždy pochvaloval. „Díky němu jsem nikdy neměl problémy s matematikou a fyzikou.

To byly předměty, kde byla potřeba logika a systém a táta se mně i ségře věnoval dlouhé hodiny, abychom látku pochopili,“ vzpomínal.

„Na oplátku jsme mu zase my pomáhali, když se učil novou roli.“

Stará dobrá éra Semaforu 70. let.

Na mobil ho musí upozorňovat!

Loni oslavil Petr Nárožný krásné životní jubileum. Je jasné, že s pokročilým věkem přicházejí i zdravotní problémy; oblíbený herec se ale snaží udržovat v kondici. Některé potíže ho provázejí už dlouhodobě, například nemoc jménem tinitus, projevující se pískáním v uších. „Už jsem si zvykl. Je to pořád stejný zvuk, takže ho nakonec přestanete vnímat,“ řekl smířeně.

Vadí to například, když mu zvoní mobil – protože ten zvuk vůbec neregistruje, musí ho vždy upozornit kolegové. Další nesnáze má i se spánkem, i když ho vlastně potřebuje málo. „Usnu na dvacet minut a jsem vzhůru a úplně čilý,“ prozradil. „To mám asi po mamince. Ve dvě ještě pletla a v šest už dělala snídani.“ Na svůj věk je ale stále Petr Nárožný aktivní a dál rozdává radost nám, divákům.

A my si to užíváme.

Ženu si přivezl z Jablonce nad Nisou!

Dlouhá léta je Petr Nárožný šťastně ženatý. Svoji ženu poznal kdysi na diskotéce v Jablonci nad Nisou v kavárně Nisa. Ona tam tehdy bydlela, zatímco Petr tam přijel pracovně. „Byl jsem u Rangers jako konferenciér a jednou můj kamarád mě pozval na večerní účinkování do kavárny Nisa. Byl jsem tam jako host na jeho diskotéce.

Právě tam se objevila jedna slečna, která se mi moc líbila a přeskočila tam jiskra, jak se dneska říká.

“ Manželství se za celá ta léta dokázalo vyhnout skandálům.

Se zvednutím opony únava mizí.

Jak to vypadá v šatně před představením

Před divadelním představením jsou prý většinou herci malátní a působí utahaně. Alespoň tak to Petr Nárožný líčil. „Hereckou šatnu byste museli vidět mezi šestou a sedmou hodinou,“ uvedl. „Vraceli byste lístek, protože byste řekli: proboha, tyhle vyfouklý pneumatiky, ty nás mají pobavit?

Ten se drží za žlučník, ten bere nějaké kapky, ten si měří tep, ten se dívá na oko a říká, že přestává vidět.

“ S úderem gongu, kterým hra začíná, jsou ale vždycky všechny zdravotní problémy zapomenuty!

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...