Poslední krok Jiřího Schelingera

Díky němu píseň Holubí dům dávno zlidověla. A dlouhohrající desky s hity sympaťáka s nezaměnitelně chraplavým hlasem se změnily ve svátost. Pomohl k tomu jeden důležitý krok. Ten, který Jiří Schelinger udělal na Starém mostě v Bratislavě. Po něm se zřítil do Dunaje, odkud živý nevyplaval. Nebo snad ano?

Někdy na přelomu března a dubna 1981 zavítala k Jiřímu Schelingerovi (1951 – 1981) návštěva ze Slovenska. Dva mladí produkční mu osobně přišli nabídnout kšeft.

Také vás může zajímat ...

Osobně ho pozvali na natáčení Televizního klubu mladých, kde měl zazpívat svůj životní hit Holubí dům. Tím roztočili spirálu dohadů a spekulací, které se týkaly Schelingerovy smrti. Zpěvák se totiž z Bratislavy už živý nevrátil.

Manželku sestřelila chřipka

To, že dorazili osobně, zase tak divné nebylo. Ale na tu dobu netradičně trvali na tom, že na Slovensko má Jiří přijet sám. Bez kapely. Muzikanti sice v populárním TKM nehráli naživo, ale kapely obvykle aspoň markýrovaly pohyb na playback.

Podle původní varianty měla jako doprovod jet odjet aspoň jeho manželka Jitka. Tu však těsně před odjezdem doslova sestřelila pořádná chřipka. Když jí její muž donesl nákup a vitamíny, připomněl jí, ať se rychle kurýruje. Že na pořádnou večeři už vyrazí spolu. Až dorazí z Bratislavy zpátky.

Jitka se návratu svého milovaného manžela nedočkala.

Odjezd zdrželo porouchané auto

Řečeno tehdejší mluvou, během pobytu ve slovenské metropoli se nic zvláštního nestalo. Až na úplném konci Jiřímu odmítlo poslušnost jeho auto. Dal ho okamžitě do servisu, kde ho ujistili, že si pro ně po ránu může přijít.

O jeden den si proto prodloužil pobyt v luxusním hotelu Devín, kde během svého pobytu přespával. A protože zrovna nebyl typem, který by po večerech na pokoji louskal křížovky, vyrazil na večeři a na skleničku do vyhlášené restaurace U Františkánů.

Od této chvíle lze události v životě Jiřího Schelingera považovat za pověst. Není totiž jisté, co z toho se doopravdy stalo, a co je jenom obyčejná fikce.

Příjemný večer ve třech

Přítomnost populárního zpěváka vyvolala mezi hosty opravdovou senzaci. A tak není divu, že nezůstal u svého stolu dlouho sám. Po pár minutách k němu přisedla jeho bývalá přítelkyně, dlouholetá fanynka.

Nebyla sama, do víru nočního velkoměsta vyrazila se svým novým přítelem. Trojice pak prožila v restauraci příjemný večer. A veselou konverzaci prokládala pravidelným objednáváním panáků. Prý byli pořádně pod parou, když se rozhodli pro večerní procházku Bratislavou.

Skokan Husák navrhl sázku

Po pár minutách chůze po starých bratislavských uličkách dostali další společnost. K trojici se podle jedné z teorií měli přidat dva asi pětadvacetiletí muži. Ale možná byl jeden.

Zaměstnanec místního Slovnaftu Marian Husák, kterému prý nikdo neřekl jinak, než „Skokan do Dunaje“. Příznivci teorie, že se Státní bezpečnost rozhodla neposlušného zpěváka zlikvidovat, věří, že byl najatým vrahem.

Každopádně to byl on, kdo navrhl bláznivou sázku. Kdo seskočí do Dunaje, zaslouží si přízeň mladé dámy.

Pak zmizel v ledovém Dunaji

Jiří Schelinger ještě nestačil zvednout hozenou rukavici a Husák už ze sebe sundával jednotlivé kusy oblečení. Jen ve slipech pak skočil do tmy. Přímo do studeného dubnového Dunaje.

Opilý zpěvák, který měl podle výpovědí v sobě i svou tradiční dávku marihuany, se už nenechal déle pobízet. Údajně podal své bývalé přítelkyni, která se měla stát dárkem pro vítěze sázky, svou tašku s doklady. A pak, tak jak byl, udělal poslední krok svého života.

Policisti se k zásahu neměli

Říká se, že opilí lidé mají kliku. V tom případě byl Jiří Schelinger smutnou výjimkou. Proudy v řece Dunaji už ho nad hladinu nepustily. To zkušený skokan Husák štěstí měl. Podařilo se mu zachytit bójky v řece. Nebo to nebyla náhoda?

Říká se, že když ona slečna se svým přítelem dorazila na místní oddělení Veřejné bezpečnosti, aby ohlásila zpěvákovo zmizení, neměli se muži zákona k činu. Údajně ji v prvním momentě odbyli s tím, že skákat do řeky přece může úplně každý. Když se konečně vydali prozkoumat řeku, bylo na všechno pozdě.

Dlouhé vlasy, chraplavý hlas a stoprocentní nasazení. To byl Jiří Schelinger.

Manželka dlouho nic nevěděla

Ve správné kriminálce policie obratem informuje životního partnera. A máme tu další záhadu. „Když se Jirka nevrátil, volala jsem na Slovensko do hotelu, jestli nevědí, co se děje,“ vzpomíná na první hodiny po tragédii Schelingerova manželka Jitka.

Dozvěděla se, že má dosud své věci na pokoji, že se pro ně zatím nevrátil. Sevřelo ji divné tušení. Ještě jednou zvedla sluchátko a vytočila číslo slovenské policie. Příslušníci VB se nejprve podivili, že za Jitkou ještě nebyli soudruzi z Prahy, a pak jí sdělili drtivou zprávu. „Řekli, že Jiří seskočil z mostu a utopil se.“

Komu patří vylovené tělo?

Asi byla jediná, koho to v tu chvíli ani moc neudivilo. Zmínila se o tom, že její muž občas mluvíval o tom, že skočí z mostu. A jestli k tomu byl pod vlivem marihuany a ještě k tomu se nechal vyprovokovat nějakou sázkou, ani by se tomu nedivila.

Byla to Jitka, která nakonec odjela do Bratislavy identifikovat tělo, které po několika týdnech Dunaj vyplavil. Setkala se tam i s dívkou, která se stala nechtěným objektem divoké sázky. A potvrdila, že tělo patří Jiřímu Schelingerovi.

Měl jinou barvu očí

S tím ale nikdy nesouhlasil Jiřího bratr Milan. To, že podle pitevního protokolu byl příčinou smrtí infarkt, nezpochybňoval. Jenže délka těla člověka vytaženého z Dunaje, se lišila o celých pět centimetrů od té, kterou vždycky udával Jiří.

Lišila se i barva očí. Nejvíce však Milana Schelingera zarazilo, že nebožtík měl podle protokolu nezvětšené krční mandle. Jenže ty Jiřímu vyndali, když mu bylo deset let.

Podtrženo, sečteno, podle Milana Schelingera sní svůj poslední sen v hrobě na Vinohradských hřbitovech někdo jiný, než jeho brácha.

Zemřel, nebo žije?

Chtě nechtě se tak Jiří Schelinger stal českým Elvisem Presleym. Dodnes totiž existují lidé, kteří tvrdí, že pád přežil a žije. Že emigroval, protože měl dost všech ústrků. Nebo že ho k emigraci donutila všemocná StB.

Že si užívá obklopen krásnými ženami, tak, jak si vždycky přál. A donekonečna je svádí jím, že když nadejde večer, pozvedne číši a zanotuje: „Zpívám ptákům a zvlášť holubům… .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Staré dobré časy

V pestré nabídce měsíčníku STARÉ DOBRÉ ČASY čtenáři najdou vzrušující příběhy ze soukromí českých i zahraničních hereckých a pěveckých legend nedávné minulosti.

Komentáře

reklama