Moje chvilka pohody

Přátelé jsou potřeba

Bez přátel by byl život chudý a smutný. Ve dvaceti letech máme přátel, že nevíme s kterými se dřív setkat. Po třicítce najednou není, komu zavolat, když se vám zhroutí svět a potřebujete se vyplakat na rameni.

Ve virtuálním počítačovém světě se vám to možná „přáteli“ jen hemží. Ale kam se poděl ten kamarád na život a na smrt.

Není na ně čas

Mladí lidé snadno navazují přátelství, ale záhy poté začnou kamarády rychle ztrácet. Lidé kolem třicítky už mívají vyhraněnější zájmy i názory na život a na svět. Investují hodně času a energie do kariéry, partnerského vztahu a rodiny.

Na pěstování společenských styků a hlubších přátelství už nemají čas. A kamarádi se z jejich života postupně vytrácejí. S přibývajícím věkem si také začínají držet od ostatních odstup, jsou méně bezprostřední.

Kamarádské dialogy se omezí na povrchní a často i falešný tlachání o ničem. Dost často totiž chybí potřebná důvěrnost, svěřování se s nezdary, problémy a pochybnostmi.

Dospělácké přátelství

Když se přehoupne padesátka, začnou lidé opět víc toužit po přátelích. Děti dospěli, za kariérou už není třeba se honit. Jenže jak najít nové přátele, pokud jste i žádné z mládí neuchovali? Zkuste cestovat, jedno jak daleko a kam.

Podstatné je, že tak postupně odbouráte strach dát se do řeči s cizím člověkem. Zbavíte se tím největší brzdy, která vám brání v navazování nových kontaktů. Stejnou službu vám poskytnou i zájmové kroužky a různé aktivity.

Nebojte se a vyjděte vstříc novým přátelstvím. V padesáti, ale i v šedesáti je dobrý čas na nová důvěrná přátelství. Bez přátel totiž jinak život není úplný.

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden