Pro nově objevenou lásku bývá žena ochotná obětovat hodně, třeba i přikrášlit skutečnost. Na všechno se ale stejně přijde.
Vdávala jsem se poměrně pozdě, ve třiatřiceti. A rozváděla jsem se ve čtyřiceti. Z vytouženého mužského ideálu se nakonec vyklubal chronický nevěrník. Později přiznal, že mě poprvé podvedl už týden po svatbě. S takovým manželem bych prožívala jen věčné zklamání. Na jednu stranu se mi po rozvodu ulehčilo. Na druhou jsem musela řešit, co dál. Měla jsem totiž šestiletou dceru Elišku a ta potřebovala nějakého nového otce. A já jsem samozřejmě sama zůstat nechtěla.
Zůstal jen jediný muž
Jakmile jsem se ze všech rozvodových záležitostí vzpamatovala, začala jsem se rozhlížet kolem sebe. Pracovala jsem sice ve velké firmě, ale měla jsem převážně ženské kolegyně, takže navázat nějaký vztah v práci nebylo reálné. Zkusila jsem to proto přes internetové seznamky. Napsala jsem inzerát a dostala celkem dost odpovědí, ale jak jsem je vylučovací metodou procházela, počet těch, kdo by připadali v úvahu, rychle klesal. Někteří neodpovídali věkově, u jiných jsem měla hned jasný dojem, že jim jde jen o to, najít si nějakou milenku. A já jsem chtěla něco vážnějšího, prostě najít chlapa, který by mi zase vrátil důvěru v mužské pokolení. Ze všech těch zájemců mě nakonec zaujali pouze dva. Oba na sebe zanechali i mobilní kontakt a oba přiložili do zprávy svoji fotografii. Zavolala jsem nejdřív prvnímu z nich. Čekalo mě zklamání, dotyčný hovor rychle ukončil s tím, že se vrací k bývalé přítelkyni. Druhému jsem raději napsala. A jeho odpověď mě potěšila. Potvrdila mi, že jsem nejspíš na správné stopě.
Myslel si, že jsem sama
Jmenoval se Jakub, byl o čtyři roky starší než já a rozvedl se před dvěma roky. Vypadalo to, že máme hodně společného, včetně zájmů. A také se mi na první pohled líbil. Domluvili jsme si nezávaznou schůzku u kávy. Během prvních pěti minut, které jsme spolu strávili, jsem se do Jakuba zamilovala. Řekli jsme si toho o sobě hodně. Jednu věc jsem ale zatím zamlčovala, a nezmiňovala jsem se o ní ani v inzerátu: a sice to, že mám v péči malou dceru. Jakub měl syna, který byl už dospělý. Mě se na děti neptal. Ocitla jsem se ve vnitřním rozporu. Mám mu o Elišce říct? Tak nějak jsem totiž vycítila, že by tato skutečnost mohla jeho zájem o mě ovlivnit. Nejspíš předpokládal, že ve čtyřiceti jsem po rozvodu také už sama jako on. Bála jsem se, že by případnou společnou domácnost s malým dítětem nezvládl. A proto jsem dál svoji dcerku tajila. Jakub se zatím na nic neptal. Na přímou otázku bych mu ale asi zalhat nedokázala.
Málem už to prasklo
Začali jsme se s Jakubem scházet pravidelně. Měla jsem naštěstí pro Elišku vždy hlídání, někdy pomohla sestra, jindy matka. Proběhla druhá, třetí, čtvrtá schůzka. Ta pátá skončila u Jakuba v bytě. Kvůli určitým poznámkám o dětech zesílilo moje přesvědčení, že jakmile by se můj nový partner dozvěděl o dcerce, nechal by mě. Bála jsem se toho čím dál víc. Cítila jsem se jako v pasti. A pak se to stalo. Ukázalo se, že Plzeň není zase tak velké město. Jakub mi řekl, že mě předchozího dne viděl na náměstí s nějakou malou holčičkou. Vymluvila jsem se, že jsem hlídala dítě kamarádce. Spokojil se s tím vysvětlením, ale já se cítila hrozně, že jsem Elišku zapřela. Nedalo se to už dlouho vydržet. Při dalším setkání jsem Jakubovi řekla, jak se věci mají. Nejprve se zlobil a zdálo se, že rozchod je opravdu na programu. Vzal si čas na rozmyšlenou. Zavolal za dva dny. Když mi řekl, že mi odpouští a že by rád moji dcerku poznal, cítila jsem se jako nejšťastnější žena na světě! A za své tehdejší kroky se dodnes celkem stydím.
Eva L. (41), Plzeň
