Před oltář až v padesáti

Život je plný překvapení. Například já jsem byla přesvědčená o tom, že se už nikdy nevdám. Pak mi ale osud do cesty přivedl Josefa.

Když mi bylo třiadvacet, myslela jsem si, že jsem našla toho pravého. Ruda byl pohledný, inteligentní, choval se jako pravý džentlmen. Tedy alespoň mi to tak připadalo v porovnání s ostatními mladíky, se kterými jsem předtím chodila.

Neplánované těhotenství

Také vás může zajímat ...

Chodili jsme spolu necelý rok, když jsem zjistila, že čekám dítě. Kupodivu mě to ale nepřekvapilo a na miminko jsem se moc těšila. Jenže než jsem tu novinku stačila říct Rudovi, zaskočil mě jinou informací.

Oznámil mi, že se už několik týdnů schází s jinou dívku a že se chce se mnou rozejít. Když jsem mu řekla, že jsem „v tom“, přesvědčoval mě, abych šla na potrat. To jsem ale rázně odmítla, a tak se mi o necelých devět měsíců později narodila krásná a zdravá holčička Eliška.

Zase jsem se zamilovala

Rudovi tak nezbývalo nic jiného, než mi posílat alimenty. K dceři se ale jinak nehlásil. Říkala jsem si, že časem určitě potkám hodného a milujícího muže, který bude zároveň i skvělým tátou, ale roky ubíhaly a já jsem žádného chlapa, který by si chtěl uvázat na krk nemanželské dítě, nepotkala.

Teprve, když mi bylo třicet, jsem se seznámila s Ivanem. Byli jsme spolu dva roky a dobře jsme si rozuměli. Dokonce i Eliška ho měla ráda.

Svatba se nekonala

Po dalším půl roce jsem nadhodila téma svatby. Ivan se tomu kupodivu nebránil. Tak jsme ji začali společně plánovat a připravovat. Když už jsme měli zamluvené místo, vybrané svatební menu a rozeslané pozvánky, tak mi zčistajasna oznámil, že si mě vzít nemůže, protože si prý uvědomil, že stále miluje svoji bývalou ženu.

Z naší svatby tedy sešlo a mě zůstaly jen oči pro pláč.

Stále sama

Po zkušenostech s Ivanem mě myšlenka na to, že bych se snad mohla ještě někdy vdát, definitivně přešla. Občas jsem vyrazila na večeři nebo do divadla s kolegou z práce, který se mi dvořil, ale to jen proto, aby mi nebylo smutno.

Dceru totiž přijali na vysokou školu do Plzně, a tak domů jezdila jen na víkendy. Později tam nastoupila i do práce a našla si přítele, se kterým začala žít. Když bylo dceři osmadvacet, plánovala svatbu, tedy něco, co já jsem nezažila. Jenže tentokrát se štěstí usmálo i na mě.

Konečně vzdaná paní

Na podnět jedné kolegyně jsem si založila profil na internetové seznamce, kde jsem se seznámila s rozvedeným sympatickým mužem o rok starším než já. Asi po měsíci dopisování jsme se sešli a já prožívala lásku, jakoby mi bylo opět patnáct.

Ani ne po roce vztahu mě Josef požádal o ruku. Bez váhání jsem mu řekla ano. A tak jsem se i já, ve svých necelých jednapadesáti letech, konečně vdala. Naše svatba se konala na den přesně a na tom samém místě jako svatba mé dcery.

Tamara N. (63), Františkovy Lázně

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...