Někdy je třeba, aby do vztahu dvou lidí zasáhly tajemné síly!
Když mi tragicky předčasně zemřel manžel, zůstala jsem dlouho sama, uzavřená do sebe. Jediný, s kým jsem komunikovala, byl syn, ale ten už byl skoro dospělý a měl svůj svět. Až po pěti letech jsem si znovu našla partnera.
Přišla doba hádek
Jaromír byl klidný a trpělivý muž. Rozvedl se, protože jeho žena byla nevěrná. Imponoval mi svým rozhledem a vzdělaností. V našem vztahu nikam nespěchal, dal mi čas. Postupně si mě získal natolik, že jsme spolu začali žít. Je to vždycky složité, když se dají dohromady dva dospělí lidé, kteří už mají určité životní zkušenosti a návyky. Občas jsme proto mezi sebou nacházeli různá třecí pole, ale nikdy to nebylo nic tak dramatického. Potom se nám ale oběma zároveň přestalo dařit v práci a nervozita se přenesla i do domácího prostředí. Začali jsme se hádat a říkat si i věci, které bychom nikdy předtím nevyslovili. Postupně jsme dospěli do stavu, kdy nám hrozil rozchod. Jednoho podzimního dne jsme se vydali na dlouhou domluvenou procházku, abychom si vše vyříkali.
Stalo se to v lese
Během chůze přírodou jsme dospěli k tomu, že vztah v klidu a bez napětí ukončíme. Právě ve chvíli, kdy jsme k tomu dospěli, se stalo něco neobyčejného. Před námi na lesní pěšině se najednou rozzářilo světlo a my jsme spatřili tajemnou postavu oblečenou v bílém. V leknutí a úžasu jsme se chytili za ruce. Postava, ve které jsem rozpoznala anděla, nás oslovila a začala nám promlouvat do duše. Prý jsme si souzeni a máme v sobě najít sílu současnou krizi překonat. Trvalo to jen chvíli, ale my jsme pak ještě dlouho stáli na tom místě, i poté, co anděl zmizel. Jakmile jsme si pak pohlédli do očí, bylo nám oběma jasné, že slova té krásné nadpřirozené bytosti padla na úrodnou půdu. Jaromír se sice smál, že tohle nám nikdo nikdy neuvěří, ale nám to bylo jedno. Domů jsme se opět vrátili jako pár, který k sobě zkrátka patří – a kdykoliv dnes máme sklony hádat se, upozorníme jeden druhého, že náš vztah přece posvětilo samo nebe!
Jiřina B.(43), Šumperk
