Vztahy mezi tchyněmi a snachami nebývají vždy ideální. Já jsem to poznala už při prvním setkání s partnerkou mého syna.
Věděla jsem, že syn Aleš to nebude mít v životě snadné. Měl až příliš mírnou povahu, nebyl průbojný. Nemusela jsem sice řešit žádné jeho průšvihy jako jiné matky, ale tak trochu jsem se obávala, aby se mu jeho vrozená dobrota nevymstila. Přála jsem si, aby si našel dívku podobně založenou a vychovanou. To se mi bohužel nesplnilo.
Nenechal si říct
Už při prvním pohledu na Evu, kterou nám přivedl představit Aleš jako svoji přítelkyni, mi bylo jasné, že ti dva se k sobě nehodí. Syn se v té době už plně osamostatnil, měl dobrou práci a nebydlel u nás. Eva na mě působila jako typická zlatokopka. Byla sice odněkud z pohraničí, ale chovala se jako slečna z velkoměsta.
Okamžitě jsem pochopila, že si Aleše omotala kolem prstu a bude ho v životě pouze využívat. Zanedlouho nám syn oznámil, že si Evu vezme. Chodili spolu pouze dva měsíce, takže určitě neměli tolik možností se hlouběji poznat. Pokoušela jsem se syna přesvědčit, aby na svatbu nespěchal, ale byl zamilovaný tak, že si nenechal říct.
Do měsíce si zařídili syn a Eva malou komorní svatbu, kam pozvali jen nejbližší příbuzné. Snažila jsem sama sebe přesvědčit, že Aleš ví, co dělá a že je jedno, jak to vnímám já. Pokud se syn cítil šťastný, měl právo vybrat si jakoukoliv cestu, která k tomu vedla. Brzy se ukázalo, jak Eva Alešovi vládne.
Syn nás překvapil, když nám navrhl, abychom si s nimi vyměnili byt. My s manželem jsme sami v třípokojovém bytě, zatímco oni v podstatně menším dvoupokojovém.
Chtějí si založit rodinu a pro mladý pár s dítětem by byl náš byt lepší. Bylo mi jasné, že to není z Alešovy hlavy. Nebyl ani moc zklamaný z toho, že jsme ten návrh zamítli. Spíš jsem viděla, jak se bojí tohle rozhodnutí oznámit snaše.
Postupně to pochopil i on
Při dalších setkáních nám Eva dávala své rozhořčení najevo. Nepřímo se snažila Aleše poštvat proti nám, vyvolávala napětí a hádky. Nezměnilo jí ani těhotenství, které následovalo. V té době s námi oba dva skoro přerušili kontakty. Narodila se vnučka a dostala jméno po své matce. Malou Evičku jsme si ale moc neužili.
Aleš uspořádal křtiny a nás na ně nepozval. Hodně to bolelo, dost jsem se kvůli tomu nabrečela. Úplně jsme se se synem odcizili. Vzájemné návštěvy byly čím dál tím méně časté. Občas se u nás zastavil Aleš na procházce s kočárkem, bez Evy.
Tehdy jsem na něm viděla, jak i on začíná chápat, co je jeho žena zač. Líčil, jak všechny starosti o domácnost ponechává Eva na něm. Dokonce doma uklízel a vařil.
Ptala jsem se, co tedy dělá Eva a syn vždy odpověděl, že vychovává dcerku. Ani to ale nebyla tak moc pravda. Často s malou Evičkou zůstal Aleš sám, zatímco snacha šla někam za kamarádkami.
Věděla jsem, že je jen otázkou času, kdy tohle manželství dospěje do bodu zlomu. Vlastně jsem si to i přála, protože jsem nechtěla, aby se Aleš trápil celý život.
Dnes už je syn šťastný
Došlo k tomu naprosto nečekaně. Jednoho dne Eva synovi oznámila, že si našla jiného muže a stěhuje se k němu. Aleš se z toho zhroutil. Malou dcerku mu nechala snacha na krku.
Syn si nejprve myslel, že se k němu Eva časem vrátí, ale ona podala žádost o rozvod. V rámci předběžného jednání ohledně péče o dítě souhlasila, že Evička zůstane se svým otcem.
Syn se s vnučkou přestěhoval k nám. Mívala jsem sto chutí říct mu, že jsem věděla, jak to dopadne, ale naštěstí jsem se vždy raději přinutila mlčet. Rozvod proběhl celkem v poklidu, Eva neměla žádné požadavky. Od Aleše jsem se dozvěděla, že její nový partner je starší bohatý muž.
Konečně tedy ulovila kořist, jakou si přála. Syn si časem našel takovou ženu, jakou si zasloužil, rozvedenou maminku s dítětem. Dnes jsou spolu šťastni a mě jejich vztah také hřeje u srdce. Co bylo dál s Evou, to nevím a vlastně mě to vůbec nezajímá.
Martina L. (62), Praha
