Svatba mojí bezmála padesátileté dcery měla být velkou událostí. Všichni se těšili, jen já ne. Byla jsem si totiž jistá, že její nastávající manžel je sňatkový podvodník!
Svoji jedinou dceru jsme s manželem vychovali dobře. Byla hodná a pracovitá, vždycky ochotná pomoct. Měla snad jen jedinou špatnou vlastnost, či spíš nedostatek. Byla moc důvěřivá! Vůbec nechápala, že všichni nejsou tak srdeční a upřímní, jako ona.
Neměla na muže štěstí
Myslím, že právě kvůli tomu zkrachovalo i její manželství. Můj zeť nebyl špatný člověk, ale potřeboval dohled a pevný řád. A to mu moje dcera nemohla poskytnout. Viděla jsem, že se řítí do záhuby, ale co jsem mohla dělat? „Mami, prosím tě, nepleť se mezi nás!“ napomínala mě dcera, když jsem jí domlouvala.
Zaručila se totiž manželovi na nějakou velkou půjčku kvůli jeho podnikání. Samozřejmě zkrachoval a dcera musela splácet dluh, který nezavinila. On utekl někam do ciziny a už o něm nikdo neslyšel. Když se rozvedla, zapřísahala se, že o žádném chlapovi už nechce ani slyšet.
Jenže, neuplynul ani rok a dcera se bláznivě zamilovala. Ve svých skoro padesáti! Přála jsem jí to, ale přece nemusela hned chystat svatbu, ne? „Babi, co proti němu máš? No, tak je třikrát rozvedený. No a co.
Prostě až teď dostal rozum. Mámu miluje, to je jasné!“ promlouvala mi moje vnučka Adéla do duše a její sestra Lenka ji v tom nemohla nechat samotnou: „Má pravdu!“
Budoucí zeť šel po penězích
Bylo mi jasné, že holky mi nepomohou, ale přesto jsem se nechtěla vzdát. Pátrala jsem po minulosti svého nastávajícího zetě a nemínila s tím přestat, dokud něco nenajdu. Něco, co dceru přesvědčí, že se chystá udělat opět velkou chybu.
Vyptávala jsem se jeho známých i v místě, kde donedávna bydlel. Nakonec jsem zašla i za jednou z mnoha jeho přítelkyň. Každá ale tvrdila to samé: „Luděk je moc hodný a obětavý člověk!“ Ona přítelkyně vůbec nechápala, proč se s ní Luděk, ten můj nastávající zeť, rozešel.
Vydala jsem se za další jeho přítelkyní a potom i za jeho bývalou ženou. Až rozhovor s ní mi otevřel oči. Luděk šel po penězích! Jen co zjistil, že jeho přítelkyně je chudá, rozešel se s ní. Když ale byla žena bohatá, vzal si ji a oškubal.
Odešel s notným balíkem peněz a začal znovu. Seznamoval se s ženskými jako na běžícím pásu a třídil je podle majetku.
Předstírala jsem infarkt
Moje dcera nebyla bohatá, dokonce splácela dluhy svého bývalého. Ale netajila se s tím, že jednou zdědí dům, pole a pár lesů. Po svých rodičích! Tedy, po mě a manželovi. Majetek jsme získali v restitucích a měli s ním starostí víc než dost.
Ani jsme netušili, jak velkou má vlastně hodnotu. Hlavně ty lesy a pozemky… Všechno mi tedy bylo jasné, ale dcera mi nevěřila. Měla na nose růžové brýle a na svého Luďka nedala dopustit! Přiblížil se den její svatby a já byla čím dál zoufalejší.
Jak jí tuhle hloupost rozmluvit? Byla jsem úplně bezradná. V den svatby jsem vstala úplně vyčerpaná z nevyspání. Pohlédla jsem na sebe do zrcadla. „To je ono!“ řekla jsem svému obrazu a vytočila číslo pohotovosti.
„Prosím, mám asi infarkt, pomozte mi“ zašeptala jsem a položila. Lehla jsem si na zem a předstírala nevolnost.
Všechno jsem prodala
Chudáci ze záchranky přijeli skoro okamžitě. Dali mi infuzi a odvezli mě do nemocnice. Odtud zavolali dceři. Zbývalo deset minut do jejího obřadu! Vdá se, nebo dá přednost umírající mámě? Za chvíli stála u mojí postele.
Dělala jsem, že spím. Moc jsem se styděla. Za to, že jsem zneužila záchranku i za svoje lhaní. Ale nemohla jsem jednat jinak! „Mami, já vím, že švindluješ. Všechno mi došlo. Takový podraz bys neudělala, kdyby k tomu nebyl vážný důvod.
Už ti věřím!“ pošeptala mi do ucha a pohladila mě po hlavě. A tak vše dobře dopadlo. Dcera se nevdala a výjezd záchranky jsem dobrovolně zaplatila. Pole i louky jsem prodala. To aby nikdo nemusel čekat na dědictví!
Milena V. (73), Kladno
