Po mateřské jsem nastoupila jako prodavačka v malém krámku v historickém centru našeho města. Prodávala jsem hlavně různé drobnosti pro turisty. Krátce po mém nástupu odešla druhá prodavačka na mateřskou a nějaký čas jsem to v obchodě musela zvládat sama. Ale dařilo se mi, šéfová se mnou byla spokojená a dokonce mi přidala. Jenže když začalo léto a turistická sezona se rozjela naplno, rozhodla se, že obchody půjdou lépe, když vezme ještě další sílu. Milena měla po gymplu a po prázdninách šla na vysokou. Pro ní to byl jenom přivýdělek, zatímco já jsem potřebovala každou korunu, protože manžel ve fabrice bůhvíjak nevydělával. Vyjít s Milenou nebylo jednoduché. Nevím, jak se dostala na vysokou, moc chytrá nebyla.

Kdo umí, umí

Jediné, v čem vynikala, bylo nakrucování se před zákazníky. Díky tomu jí taky nechávali vyšší dýška než mě. To už mi, přiznávám, docela vadilo. Vrcholem všeho bylo, když se nás paní majitelka rozhodla motivovat k vyšším prodejům.Vyhlásila, že ta z nás, která prodá za víc, dostane o deset procent vyšší výplatu. No a protože měla ve městě prodejny hned tři, přidala ještě to, že nejšikovnější z prodavaček ze všech tří prodejen bude mít prémii patnáct set. Hodila se mi každá koruna a tak jsem byla odhodlaná vyhrát. Narazila jsem ale hned ze začátku. Většina zákazníků se, jak se zdálo, raději nechá obsloužit od mladé uchechtané prodavačky, než od utahané maminy. Po pár dnech mi bylo jasné, že moc velké šance na výhru nemám. Začala jsem přemýšlet, jak to zaonačit. Tenkrát jsme žádnou speciální pokladnu neměly a paragony se skoro nepsaly. Kasa se dělala tak, že jsme na papír zapsaly cenu toho, co se prodalo a hotovo.

Trochu liché počty

Večer prodavačka, která dělala pokladnu oba papíry vzala, sečetla prodeje, vzala peníze z kasy a společně s papíry je odvezla majitelce. Bylo krásné léto a tak není divu, že Milada každý večer spěchala k řece za kamarády. Kasu jsem tedy většinou dělala já. Chvíli jsem sama se sebou bojovala, ale ne dlouho. Napodobit její písmo nebylo složité. A tak jsem skoro každý večer něco z jejích prodejů upravila a přidala ke svým, tak, abych měla o něco větší tržbu. Protože Milada už papíry neviděla, nemohla si ničeho všimnout. Ostatně to byla její chyba. V počítání kasy jsme se měly střídat, já ji nenutila, aby odcházela dřív. Na konci léta jsem deset procent z platu samozřejmě dostala já.Milada si stěžovala, ale jenom tím majitelku naštvala. Tím lépe pro mě. Za peníze navíc jsem koupila staršímu synovi tašku do školy. Provinile jsem se rozhodně necítila. Milada by to stejně utratila za šminky, tak co.

..