Procházka podél moře mě zavedla do malé skryté zátoky, kde jsem narazila na podivného muže.
Loni na dovolené ve Španělsku se mi stala podivná věc, která mě dodnes děsí a nedokážu si ji vysvětlit. Bydleli jsme s manželem v hotelu na jihu země.
Manžel odjel na výlet
Jednoho dne jsem se necítila moc dobře a tak na plánovaný výlet, organizovaný cestovní kanceláří, odjel jenom manžel. Já zůstala v hotelu, abych si odpočinula. Dopoledne se mi však udělalo trochu lépe, a tak jsem se vydala na procházku.
Procházka k moři
Cesta mě zavedla na osamělou malou pláž mezi skalami. Do vody se mi nechtělo, ani jsem si s sebou nevzala plavky. Na břehu moře stál nějaký muž. Trochu jsem zaváhala, jestli mám jít až k němu, kromě nás v té skryté zátoce nikdo nebyl. Muž si mě povšiml a zamával na mě. Vydala jsem se tedy jeho směrem.
Muž na pláži
Působil sympaticky. Na sobě měl nějaký podivný oděv, vypadal skoro jako kroj. Oslovil mě, ale já mu nerozuměla, protože mluvil španělsky. Začal mi něco povídat. Ukazoval kolem sebe a tvářil se smutně. Z jeho gest a tónu řeči se zdálo, že se mu po něčem stýská a že k těmto místům má zvláštní vztah. Bylo na něm něco zvláštního, ale rozhodně jsem se ho nebála.
Během vteřiny byl pryč!
Muž ještě chvíli povídal. Pak na mě ještě jednou pohlédl, otočil se a odcházel podél břehu moře. Byla jsem zvědavá, kam půjde, protože zátoku uzavíral útes. Vtom se stalo něco, co mě naprosto šokovalo. Muž náhle zmizel. V jednu chvíli kráčel po písku podél moře a vzápětí už tam nebyl.
Vím, co jsem viděla
Intuitivně jsem se tím směrem rozběhla. Chodila jsem po zátoce ještě dlouho, ale nikde po něm nebylo ani stopy. Naprosto zmatená a vyděšená jsem se vydala zpátky do hotelu. Nevěděla jsem, co mám dělat a zda mám to záhadné zmizení nahlásit. Manžel, když se vrátil, mi tu příhodu nevěřil.
Svěřila jsem se kamarádce
Jediný, kdo mi podal alespoň nějaké vysvětlení, byla po návratu kamarádka, která se o věci mezi nebem a zemí zajímá. Myslí si, že muž přišel nějakou časovou smyčkou z jiné doby, podívat se na místa, kde kdysi žil. Nezbývá mi, než tomu uvěřit, jinak bych si totiž musela myslet, že mě opravdu oklamaly smysly.
Kateřina H. (53), Moravský Krumlov
