Každý z nás má nějaké chyby, ale ty velké se nedají jen tak odpustit a přejít.
S prvním manželem jsem neměla moc štěstí. Vzal si mě jen proto, že jsem čekala dítě a od začátku mi to dával najevo. Bylo jen otázkou času, kdy náš vztah skončí. Rozvodu jsem se bála z více důvodů. Nechtěla jsem, aby můj syn vyrůstal v neúplné rodině. Netušila jsem, jak bych to zvládla finančně. Proto jsem sama žádost nepodala, i když jsem k tomu v mnoha zoufalých chvílích měla hodně blízko. Nakonec to vyřešil manžel. Našel si jinou ženu, stejně starou, a s dítětem. Řekl mi, že si s ní lépe rozumí a to samé pak opakoval i u rozvodového soudu. Alimenty, které měl předepsané, sice potom platil, ale o naše dítě se příliš nezajímal. Jednou za rok přání k narozeninám nebo svátku a dva tři víkendy za rok - to byl přístup vysloveně cizího člověka.
Svatbě jsem se nebránila
Syna Martina jsem tedy vychovala sama. Ne že bych během dalších let žádné vztahy neměla, ale nikdy to nepřekročilo hranici, za kterou bych dotyčného představila Martinovi jako jeho náhradního otce. Vyrostl v hodného a přitom odolného studenta a dělal mi jenom radost. Muže, kterého jsem si zatoužila vzít, jsem potkala, až když Martinovi bylo osmnáct let. K našemu setkání došlo vlastně náhodou. V obchodě se mi roztrhla igelitová taška s nákupem a David mi pomohl posbírat rozsypané věci. Spojil to s pozváním na kávu a protože mi byl sympatický, souhlasila jsem. Zamilovala jsem se do něho tak rychle, jako do nikoho předtím. Našemu vztahu nic nebránilo. Celkem rychle Davida přijal i můj syn. Do půl roku jsme začali mluvit o svatbě. David už jedno manželství za sebou měl, bezdětné. Byl o pět let mladší než já, to mi ale nevadilo. Svatbu jsme měli pěknou, malou, komorní. A protože syn se po maturitě odstěhoval do Prahy, kde studoval vysokou školu, bydlela jsem s Davidem sama. Všechno bylo v pohodě a na nic jsem si nemohla stěžovat, alespoň na začátku.
Nechápala jsem, kam mizí peníze
Finance jsme s mým druhým manželem řešili tak, že jsme měli společný účet na Davidovo jméno a pak ještě každý svůj, pro vlastní potřeby. Vyhovovalo nám to tak. Jednoho dne jsem ale po upozornění z banky zjistila, že na společném účtu jsme hluboko v mínusu. Myslela jsem si nejprve, že jde o nějaký omyl. Z výpisu jsem ale pochopila, že v posledních týdnech David vybíral vysoké částky. Nechápala jsem to. Zeptala jsem se manžela a ten mi řekl, že jednak potřeboval platit nějaké opravy na autě, jednak půjčoval kamarádovi. Spokojila jsme se s tím a domluvili jsme se, že tam co nevidět ty peníze dodá zpátky. Nestalo se tak. Další upomínka z banky byla mnohem tvrdší. To už jsem začala mít podezření, že se děje něco nekalého. A jako první věc mě napadl nějaký Davidův tajný vztah. Možná podporuje milenku a ne kamaráda. Pravda byla ale ještě drsnější.
Nejprve vše popíral, pak sliboval
O tom, že David propadl gamblerství a čím dál více peněz hází do hracích automatů, jsem se dozvěděla od jednoho našeho společného známého. Nejprve jsem z toho byla zoufalá, pak jsem se rozhodla na manžela udeřit přímo. Zklamalo mě, že všechno popřel. To bylo snad ještě horší, než že se stal závislým. Zařídila jsem věci tak, že jsem všechno platila ze svého účtu a na společný jsem už nic nedávala. Mezi mnou a Davidem postupně rostlo napětí. Nakonec jsem mu dala ultimátum. Jasně jsem mu řekla, že mu nevěřím a že musí s hraním skočit a pokud to nezvládne, tak se jít léčit. Sliboval hory doly, ale nesplnil nic. Všechno dopadlo špatně - aby získal peníze na automaty, dopustil se David zločinu. Přepadl jeden obchod. Chytili ho a skončil ve vězení. Ještě předtím jsem se s ním dala rozvést. Nejvíc mě mrzí to, že podle slov jeho známých měl s automaty problém už kdysi, v prvním manželství. Jak jsem to ale mohla poznat?
Jitka D. (48), Děčín
