Myslela jsem, že mě přítel miluje. Nemýlila jsme se, jen svého psa měl ještě raději. Musela jsem hodně přemýšlet, jak to změnit. Nechtěla jsem v nerovném souboji prohrát!
Byla to láska na první pohled. On, vysoký a štíhlý, pěkně oblečený a v novém autě! Já, malá a drobná, s trochou vrásek v kdysi hezkém obličeji. A nyní hodně ušpiněná a potrhaná! Srazil mě totiž autem. Dokonce na přechodu pro chodce! Okamžitě vyskočil a pomáhal mi vstát. Moc se omlouval a já když viděla, jak je vystrašený a zkroušený, omluvu jsem přijala.
Zamilovala jsme se na první pohled
„Zavezu vás na vyšetření do nemocnice. Co kdybyste měla otřes mozku! Jak jen jsem mohl tohle udělat!“ hořekoval. Ani ho nenapadlo, že všechno byla moje vina. Bez rozhlédnutí jsme mu skočila přímo pod kola. Zrovna jsem totiž telefonovala s dcerou, která mi radostně oznamovala velkou novinu. Po dvou letech snažení byla konečně těhotná! Jen jsem poprosila, zda by mě neodvezl domů. Samozřejmě souhlasil. Dovedl mě až ke dveřím a z peněženky vytáhl vizitku. „Volejte, kdyby něco. Kdykoli, i v noci!“ nařídil mi důrazně a byl ta tam. Na Kamila jsem nemohla zapomenout. Byl tak hezký! Sympatický! A já byla tak dlouho sama. Celý den jsem bojovala s pokušením mu zavolat. Jenže, co bych řekla? Že se mi po něm stýská? Určitě je ženatý, vždyť takový hezký chlap prostě nemůže být bez ženské. Určitě má doma nějakou stíhačku, co ho nepustí na krok z domu.
Mluvil jen o svém psovi
Kamil ale měl ale stejný nápad jako já. Zjevil se nečekaně a téměř bez ptaní se hnal dál. „Musím na vás pořád myslet. Jak vám je? Nebolí vás něco?“ ptal se starostlivě a podal mi malou kytičku. Potom vytáhnul z aktovky malou lahev šampaňského. Prý na oslavu! Už jsem vyndávala skelničky, ale on odmítnul, že ještě musí do práce. „Kdyby vám to nevadilo, přišel bych večer…“ nadhodil a já nadšeně souhlasila. Přišel na minutu přesně a voněl nějakou hodně luxusní kolínskou. Úplně se mi podlomila kolena! No, z večeře už domů neodešel. Vše vypadalo skvěle. Jen malý a později velký mrak se na našem modrém nebi lásky objevil. Měl podobu psa. Obrovského psa! A toho měl Kamil o mnoho raději než mě. „Ne, na vycházku nejdeme, Huga bolí nožky. Ne, tohle jíst nebudeme, Hugo má rád…Ne, nedávej mi pusu, Hugovi by to bylo líto!“ slyšela jsem denně a Kamilova láska k Hugovi se mi začala zajídat.
Našla jsem mu nevěstu
Občas jsem mu ji vyčetla, ale se zlou jsem se potázala. „Musíš si vybrat! Buď přijmeš Huga se mnou, nebo se budeme muset rozejít. Hugo u mě bude vždycky na prvním místě!“ vyštěkl na mě poprvé v životě Kamil a myslel to vážně. Poprvé jsme se vážně pohádali! A to jsme spolu bydleli sotva měsíc… Musel jsem něco vymyslet. Rychle! Stydím se, ale i vražedné myšlenky mě napadaly. Ale to by mi svědomí nedalo. Muselo existovat nějaké lepší řešení! „Najdu Hugovi nevěstu!“ napadlo mě. Podala jsem inzerát a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Hned ve vedlejším městě byla jedna Hovawartka, stejně stará jako Hugo. A čistokrevná jako on! Prostě ideální známost! S majitelem jsem si dala rande a potom ho pozvala k nám domů. I s jeho Princeznou. Tak se ona fenka jmenovala. Hugo byl nadšený a Kamila si ani nevšiml! Námluvy se odehrály ve velkém stylu a štěňata na sebe nenechala dlouho čekat. Hugo začal chodit na pravidelné návštěvy a já měla konečně přítele na chvíli jen pro sebe!
Jana T. (58), Plzeň
