Ta chlupatá bílá kočka se objevila náhle a stala se mojí průvodkyní životem. Jen díky ní jsem se seznámila s Radimem.
Stalo se to krátce po mých čtyřicátých narozeninách, když mě opustil tehdejší partner Josef. Byl mojí velkou láskou a rozchod s ním jsem nesla opravdu těžce. Pocit samoty a opuštěnosti na mě doléhal o to více, když mi tři měsíce nato zemřela moje milovaná kočka Berta.
Samota mě ubíjela
Jediné, co mě drželo tehdy ještě při životě, byla moje dobrá kamarádka a současně kolegyně z práce Petra, a pak samozřejmě práce jako taková. V kanceláři jsem trávila téměř veškerý svůj čas. Přítomnost lidí mi dělala dobře, naopak být samotná doma mi na optimismu vůbec nepřidávalo. Do práce jsem přicházela ráno po osmé a odcházela až večer kolem sedmé. A právě jednou při cestě domů mi cestu zkřížila malá bílá kočička…
Opuštěná kočka
Byl už podzim a venku už se pomalu rozsvěcely lampy. Šla jsem po chodníku a mířila k přechodu, když jsem si všimla chlupatého bílého zvířátka na protější straně ulice. Klepalo se zimou. Přešla jsem silnici a pomalým krokem mířila k němu. Když jsem zjistila, že to je kočička, zůstala jsem stát asi dva metry od ní a začala jsem na ni mluvit tichým, konejšivým hlasem.
Ráno po ní nebylo ani stopy
Kočička ke mně přišla a začala se mi lísat o nohy. Vzala jsem ji do náruče a odnesla domů do tepla. Umyla jsem ji, nakrmila a z deky jsem jí udělala pelíšek. Pak jsem šla spát. Ráno, když jsem se probudila, nebylo po kočce ani stopy. Prostě se vypařila. Kdyby po ní nezůstala zašpiněná miska na zemi, myslela bych si, že se mi to celé zdálo. Nechápala jsem však, jak mohla z bytu zmizet. Okna i dveře byly zavřené.
Vběhla do silnice
V následujících dnech se podobná příhoda s kočkou opakovala ještě několikrát. Našla jsem ji po setmění opuštěnou na ulici, vzala domů, a ráno byla vždy pryč. Až pak jednoho dne jsem ji spatřila i za bílého dne. Byla sobota odpoledne a já se vracela z nákupu domů, když jsem si kočky všimla. Byla na protějším chodníku a zrovna se rozeběhla přes silnici. A zprava se vyřítilo auto.
Všechno mi najednou došlo
Křičela jsem na řidiče. Ten zprudka šlápl na brzdy, ale už bylo pozdě. Kočka skončila pod koly auta. Alespoň jsem si to myslela. Když jsme se pak pod auto dívali, tělíčko kočky nikde nebylo. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Až pak, když jsem se podívala přes ulici a uviděla siluetu kočky, která se rozplynula do ztracena, mi to celé došlo. To, co jsem v uplynulých dnech vídala, bylo pouze nějaké zjevení, díky kterému však můj život opět našel nový smysl. S tím řidičem, Radimem, jsme si totiž padli do oka a už deset let jsme spolu…
Radka P. (51), Český Brod
