Ta hospůdka v horách byla vyhlášená svou skvělou kuchyní a laskavou, slušnou obsluhou. Noví majitelé byli však zloději, kteří si zasloužili trest.
Patřím mezi ty babičky, kterým nedělá problém řídit auto.Můj syn i snacha mi natolik věří, že se o vnoučky nestrachují, když si je na dva nebo tři dny půjčím, abych je povozila po hradech a zámcích. Tehdy jsem projížděla pozoruhodnou krajinou Lužických hor, bylo krásně.Ten kraj jsem znala, ještě dva kilometry a budeme ve vesničce se skvělou a vyhlášenou kuchyní. Těšila jsem se na vynikající bramboráky. A tu rajskou jakou paní Miluška uměla, takovou jsem vnukům nikdy uvařit nedokázala.
Bylo to zklamání
Nemohla jsem uvěřit svým očím, když jsem místo staré chalupy z kulatiny viděla ohořelé trámy. Se spadlou čelistí jsem zastavila a hleděla na tu spoušť.Vylezla jsem z auta a rozhlížela se po někom, kdo by mi tu strašlivou tragedii objasnil. Oslovila jsem pána, který v tu chvíli pracoval na zahradě nedalekého domku. Ochotně pokýval hlavou a řekl: „Moje žena vám o tom poví.“ Z domu vyšla starší žena a začala mi vyprávět příběh, který se k tragédii, jež se stala před pětí lety, vázal. Vyhlášenou hospodu museli majitelé prodat. Jejich jediný syn se dostal do dluhů a hrozily mu exekuce.Jeho dobří rodiče mu pomohli. Prodali svou rodinnou obživu. Ovšem nebylo to do dobrých rukou. Ti, co přišli, ničili, na co jen sáhli. Z útulné chalupy začali vytvářet cosi, co bylo v rozporu s okolní přírodou, citem i rozumem.Kuchyně se zhoršila, ceny byly trojnásobné. S místními noví majitelé nevycházeli v dobrém. S lítostí a bezbranností se na to dívalo celé okolí
Udeřil do nich blesk
Bylo tehdy k jedné ráno, z hospody se linulo bujaré veselí, a vyprávějící žena se dívala právě z okna.Na parkovišti stálo několik německých aut. V duchu si říkala, jak je to smutné, že ta stará hospoda už není pro našince. V tom se tma rozsvítila výbojem, viděla klikatý blesk, který sjel z nebe rovnou do střechy hospody.. Země se otřásla, až se jí srdce zachvělo. „Pane bože!“ vykřikla. A pokřižovala se. Blesk zapálil stavení a rychle se rozšiřoval. Ti, kteří byli uvnitř, zachraňovali holé životy. Než přijeli hasiči, bylo na místě spáleniště.Později se ukázalo, že stavení nebylo pojištěné. Noví majitelé byli tak lakomí, že pojistku stále odkládali – až se jim to vymstilo. Všichni místní věřili tomu, že to byl boží trest za to, jak vyhlášenou hospodu zničili.
Hana (63), Českolipsko .
