Muži se často řídí starým známým mottem: Zatloukat, zatloukat, zatloukat! „Neznám ji,“ tvrdí vám a má její zprávy uložené v telefonu. „Tam jsem nikdy nebyl,“ a na účtu má platbu za nocleh v hotelu. Proč chlapi tak často lžou?
Proč je těžké přiznat chybu
Ať máme sebelepší záměry, občas se všichni mýlíme. Jenže stále se opakující chyby mohou vztah rozklížit. Muži mají sklon chyby raději opakovat, než aby se přiznali. Omluvit se za chybu znamená přijmout vinu, což je nepříjemné. Slabí muži uvažují takto: „Omluvím-li se partnerce za špatné jednání, dám jí sílu vybrat si, jestli mi odpustí, nebo jestli zvýší můj pocit studu, že bude dál oprávněně trucovat.“
Roztočí se kolotoč zklamání
Pokud se muž odmítne omluvit za chybu, kterou prokazatelně udělal, nahlodává tím důvěru, na níž je váš vztah založen. Vy si totiž uvědomíte, že máte tu „čest“ s nefér partnerem, a v hlavě se vám roztočí zklamání, pobouření, vystřízlivění, a dost často i myšlenka na rozchod. Když chlap odmítne uznat svou jasnou vinu, je to pro vás důležitá informace, že mu na vztahu s vámi asi dost nezáleží.
Čím muž ženu odežene?
Slabí jedinci si nechtějí přiznat, že žijí v omylu. Dál se drží svého přesvědčení a partnerku tím od sebe odhánějí. Až zůstanou v izolaci. Jejich pohroma je v tom, že si myslí, že za to nenesou vinu sami, nýbrž ti druzí. Takové je dno sebezničující spirály. Naopak kdo má sílu a odvahu převzít odpovědnost za své chyby, objeví i druhou stranu mince. Uvědomí si, že byl-li schopen chybu udělat, je schopen ji nedělat a už nikdy neopakovat. Druhou stranou odpovědnosti je totiž schopnost změnit své chování.
Jak překonat slabost
Důležité je zklidnit vnitřní nesoulad. Každý z nás má o sobě nějaké přesvědčení, a když se ukáže, že to není tak růžové, bráníme se to přijmout. Jenže právě tehdy, když chlap ze sebe setřese démona neomylnosti, zachová si svou identitu. Po každé chybě cítíme zmatek, stres, rozpaky, provinilost. Ale tyto pocity nutně neznamenají, že je něco špatně. Může to být i pozitivní signál, aby se zkusil na danou situaci podívat z jiného pohledu a zeptal se sám sebe: „Co jsem vlastně přesně udělal špatně?“
Kdy to chlapovi dojde
Pokud se člověk chce dopátrat odpovědi, v čem udělal chybu, aby ji už neopakoval, musí se vrátit do okamžiku úplného začátku, kdy se stala chyba. Musí si přiznat, že místo přiznání viny ho lákalo raději všechno zapřít, zatloukat nebo to hodit na druhé. Když muži dojde, že to vážně přehnal a ublížil vám, pocítí svou slabost a stud, a může se od té chvíle povznést nad takové své chování. Může se sám na sebe podívat z nadhledu a ujasnit si, že svůj přešlap už prostě nechce opakovat.
Síla odpuštění
Každý následek má svou příčinu. I chyba. Odstraníte-li příčinu, zmizí následek. Nikdo z nás není robot, ale člověk. Ten se učí děláním a napravováním chyb. Největší lidskou chybou není to, že dělá chyby, ale to, když si je nechce přiznat, a tudíž je opakuje pořád dál. Ženy mají sklon odpouštět mnohem víc, než muži. Neodpouštějí však všechno. Jsou paradoxně ochotnější odpustit chyby, než jejich dětinské zapírání.
Slabošské odmítání
Odpuštění vás dělá lepším člověkem. Když se chlap postaví k tomu, co provedl s upřímnou omluvou, je snazší mu odpustit. Naopak je-li nad slunce jasné, že chyboval, pak jeho slabošské odmítání jakékoli omluvy odhaluje jeho nízké sebevědomí, respektive jeho zoufalou snahu povyšovat a tím dávat najevo, že jeho ego je větší, než jeho touha zachránit váš vztah.
