Své agresivní chování upravujeme v závislosti na větším počtu nejrůznějších faktorů Pravděpodobnost agresivního chování zvyšuje frustrace. Naopak strach z odvety ho utlumuje. Nefunguje to však u extrémního vzteku.
Ukázalo se, že mezi lidmi, kteří v dětském věku sledovali nejnásilnější televizní scény, je v dospělosti vyšší výskyt usvědčujících rozsudků ze zločinů, než jak je tomu u průměrné populace. Tito lidé se také více při výchově svých dětí spoléhají na tělesné tresty a vykazují více agrese i navenek. To vede k závěru, že sledování násilností skutečně vede k necitelnosti.
Proč to děláme
Proč lidé ve skutečnosti jednají často nepřiměřeně agresivně? Prostě proto, že se jim tím uleví. Když se zlobíte nebo jste frustrovaní, trpíte množstvím změn ve svých fyziologických pochodech.
Nejzhoubnější je zvýšení krevního tlaku. Projevení vzteku či frustrace prostřednictvím odplaty snižuje krevní tlak rychleji než ignorování útoku či reagování přátelskou odpovědí.
Je to nezdravé?
Zadržování vzteku v okamžiku provokace je spojováno s vyšším výskytem chronicky zvýšeného krevního tlaku a ucpanými tepnami. Když si ale můžete vybrat, zda budete, či nebudete vůči někomu, kdo vás provokoval, jednat agresivně, většina z vás se agresivně projeví pouze vůči provokatérovi níže postavenému, než jste vy sami.
Mnozí se pak raději projeví agresivně vůči nezúčastněné třetí straně. Agrese tedy nabízí okamžitou úlevu. Pokud je však osoba zasluhující vaši odplatu výše postavená, mnoho z vás se cítí tělesně nepříjemně, i když agresi projeví. Nachází si proto obětního beránka.
