Prokletý amulet

Z dovolené ve Vietnamu jsem si přivezla starodávnou minci a od té doby mě prakticky každý den pronásledovaly drobné, ale i horší karamboly.

S kamarádkou Veronikou jsme na naši vysněnou dovolenou ve Vietnamu šetřily několik let. Před třemi roky se nám náš sen splnil a my odcestovaly na tři týdny do této úchvatné a malebné země. Byla to ta nejúžasnější dovolená v mém životě.

Plná zážitků a dobrodružství. Ale jen co jsme se vrátily zpátky domů, začala se mně i mým blízkým lepit smůla na paty.

Smůla si mě našla

Také vás může zajímat ...

K prvnímu nezdaru došlo několik dní po návratu. Dozvěděli jsme se, že našeho syna nevzali na práva. A pak už se to vezlo. Praktický každý den došlo k nějakému neštěstí.

Jednalo se o drobnosti, například mi nezazvonil budík, i když jsem si byla jistá, že jsem si ho nařizovala, a díky tomu jsem pak nestihla důležitou pracovní schůzku, ale i vážnější věci, jako třeba že jsem uvízla na půlhodiny ve výtahu, a to vzhledem k tomu, že trpím klaustrofobií opravdu nebylo nic příjemného.

A pak došlo taky na jeden hodně nemilý telefonát.

Nemilé zjištění

Připravovala jsem zrovna večeři, když manželovi začal vyzvánět telefon. Právě byl ve sprše, tak jsem se koukla na displej – bylo tam jméno Adam. Sice jsem žádného neznala, ale telefon jsem zvedla.

K mému překvapení nebyl na druhém konci muž, ale žena. Jakmile zjistila, že jsem telefon zvedla já, položila to. Hrklo ve mně. Manžel byl stále v koupelně, tak jsem si otevřela ikonu se zprávami – od „Adama“ jich tam bylo několik.

Psalo se v nich o různých setkáních, milování a podobně. Byla jsem v šoku. Nikdy bych si nepomyslela, že mě manžel podvádí.

Kartářka mi poradila

Druhý den jsem o všem řekla Veronice a ta mi dala kontakt na jednu ženu, co se zabývá výkladem karet a čtením z koule. „Co můžeš ztratit?“ dodala, když viděla můj rozpačitý výraz. A tak jsem ke kartářce a věštkyni přece jen šla.

„Vidím kolem vás samé neštěstí,“ řekla, a pak mi vylíčila události, ke kterým v uplynulých dnech skutečně došlo. „Jak mohu to neštěstí prolomit?“ zeptala jsem se zoufale. „Musíte vrátit věc, kterou jste si neprávem přivlastnila,“ odpověděla kartářka.

A pak mi to došlo. Ve Vietnamu jsem si z jedné fontánky vzala na památku jednu minci. Chtěla jsem ji jako amulet pro štěstí…

Vše se dalo do pořádku

Od kartářky jsem hned běžela k Veronice, abych jí o všem řekla. Přemýšlela, jak by mi mohla pomoci. „Judit, ty máš štěstí v neštěstí. Sestřenky známá s manželem jedou příští týden do Vietnamu, do té samé destinace, kde jsme byly i my.

Požádám je, aby minci do té fontánky vrátili.“ Uběhlo několik týdnů a moje smůla byla ta tam. Manžel se mi k poměru sám přiznal, ale hned dodal, že to byla velká chyba a požádal mě o odpuštění. A o rok později syn zkusil znovu přijímačky na práva a skončil mezi deseti nejlepšími.

Jestli za to všechno mohla skutečně ona mince, těžko říct. Ale od té doby jsem si už bez dovolení nikde nic nevzala.

Judita D. (49), Praha

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...