Pronásleduje mě pocit viny za sebevraždu přítele!

Půl roku po rozchodu jsem dostala předvolání na policii k podání vysvětlení.

Je těžké bránit se výčitkám svědomí, když je po smrti jediný člověk, který by nám je rozmluvil.

Stalo se to sice už před čtvrt stoletím, ale dodnes v sobě ten vztah a jeho konec nosím jako bolestnou jizvu. Tenkrát jsem se rozvedla a po tom, co jsem v manželství zažila, už jsem neměla v úmyslu se znovu vdát.

Také vás může zajímat ...

Sama jsem ale také zůstat nechtěla. Když jsem potkala Marka, myslela jsem si, že je to pro mě ideální partner. Měl rovněž po rozvodu a do dalšího manželství se stejně jako já nehrnul.

Citlivost měla své hranice

Na Markovi mě zaujala jeho vnímavá a citlivá povaha. Byl to velký rozdíl oproti mému násilnickému manželovi, který se hádal kvůli každé maličkosti. Poprvé v životě jsem dostala od nějakého muže básničku, určenou přímo mně. Marek mě neustále něčím překvapoval, třeba i tím, že dokázal plakat u romantických filmů.

Nikdy na mě nezvýšil hlas, naopak se často omlouval za věci, za které nemohl. Připadala jsem si s ním jako v ráji, alespoň tedy ze začátku. Postupně mi začalo docházet, že není všechno tak růžové, jak se může zdát. Můj nový přítel byl totiž citlivý až moc.

Neměla jsem zkušenost s citovým vydíráním, takže jsem zpočátku neodhadla, jak umí Marek druhými manipulovat, aby dosáhl svého.

A když se mu to náhodou nepodařilo, choval se jako trucovité a plačtivé malé dítě. Stále jsem si ale říkala, že na každém člověku se něco najde a proti peklu v manželství jsou Markovy jemné citové intriky vlastně maličkostí. Teprve když se kvůli bezvýznamné hádce chtěl demonstrativně zabít, pochopila jsem, že citlivost a romantika mají své hranice.

Nechtěla jsem se s ním hned rozejít. Poté, co se uklidnil, trvala jsem na tom, aby si zašel k psychologovi nebo k psychiatrovi. Nabídla jsem se, že ho tam doprovodím. Vysloužila jsem si tím jen další jeho přehnanou reakci, když mi ufňukaně vyčítal, že ho mám za blázna a že ho nemiluji.

Řekla jsem, že končím

Náš vztah se brzy dostal do slepé uličky. Markovy výstupy byly stále častější a já jsem pochopila, že takové partnerství vlastně nechci. Dobře jsem věděla, co mě čeká, až svému příteli navrhnu rozchod. Nemýlila jsem se. Následovaly hysterické scény. Nejprve Marek prosil a sliboval.

Vypočítával, co jsme spolu všechno prožili. Přemlouval mě, ať mu dám ještě šanci. Když viděl, že to nezabírá, začal vyčítat. Obviňoval mě, že jsem mu určitě nevěrná a že se chci rozejít kvůli jinému muži. Potom také vyhrožoval, že ho budu mít na svědomí.

Ano, chvíli jsem ještě uvažovala, že to s ním na nějaký čas opět zkusím, ale pak mi došlo, že bychom za pár měsíců byli zase v té samé situaci. Rázně jsem proto řekla „dost“.

Marek skutečně odešel a neobešlo se to bez slz a bez křiku. Očekávala jsem, že se bude zanedlouho znovu snažit se mi vnutit, ale k ničemu takovému nedošlo. Po pár týdnech jsem si začala myslet, že je tento můj partnerský omyl za mnou. Spletla jsem se.

Dopis na rozloučenou

Po půl roce jsem dostala předvolání k podání vysvětlení na policii. Vůbec jsem netušila, čeho se to může týkat. Na můj telefonický dotaz mi jen sdělili, že se jednalo právě o Marka. Domnívala jsem se, že se třeba do něčeho zapletl. Skutečnost byla horší. Marek spáchal sebevraždu.

V dopise na rozloučenou mě obvinil ze své smrti – z toho, že jsem ho k tomu dohnala svým rozchodem a svým chováním. Falešně mě obviňoval z nevěry. Celá v šoku jsem samozřejmě vše popřela. Ze strany policie šlo víceméně o oficialitu, mojí výpovědí vše uzavřeli.

Já jsem se ale nedokázala zbavit pocitu viny, i když mi pak každý, komu jsem se svěřila, říkal, že za nic nemůžu. V duchu jsem často myslela na to, jestli by se třeba Marek opravdu nezměnil, kdybych mu bývala dala šanci, o kterou žádal. A i když zdravý rozum a zkušenosti napovídají, že by ta změna byla jen dočasná, dodnes v sobě nosím pocit viny.

Monika L. (63), Ostrava

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

reklama